Petra Neomillnerová
Triton 2007
Praha je přívětivé město, pro „našince“ určitě, a upírka Tina Salo to oceňuje. Když se na ulicích začnou povalovat vykrvené mrtvoly bezdomovců, je třeba udělat pořádek ve vlastních řadách, aby mohl poklidný upíří život v matce měst pokračovat.[anotace]
Pokud jste příznivci upírského subžánru fantastické literatury a máte už něco načteno a nakoukáno, možná vás už někdy napadlo, co se stane pokud zkřížíte dvě takové veličiny, jakými jsou Blade a Anita Blakeová. Po přečtení knihy Sladká jak krev už to musí být všem jasné – výsledkem je Tina Salo. Ne, nekamenujte mne, ale berte předešlé řádky s lehkým nadhledem.
Praha je přívětivé místo pro všechny „našince“, ale těmi nejsou míněni Pražané jako celek, ale jen několik málo vyvolených obyvatel, kterým se kdysi v minulosti dostalo té cti stát se příslušníky rasy upírů. Pohoda spojená s poklidným sáním z krevních pytlíků, popřípadě nějakého toho králíčka však končí ve chvíli, kdy se v temných uličkách začnou povalovat vykrvené lidské mrtvoly. Něco v upírské komunitě tak začíná nepěkně zapáchat a to je okamžik, aby se na scéně objevila Tina Salo a díky svým kontaktům a zvláštním ( na upíra zvláštním ) schopnostem se pokusila přijít věci na kloub. Práci jí trochu komplikuje, že se záhy na scéně objeví upírský popravčí Kay.
Celý případ se začíná nepěkně komplikovat, protože v ulicích přibývají jak mrtvoly, tak i novicové s ještě čerstvými stopami po upířích zubech na svých hrdlech. Stále více je jasné, že to vše, co se v Praze odehrává je součástí mocenského boje a snahy nastolit nového vůdce „smečky“.
Sladká jak krev není horor. I přesto, že se zde objeví nejedna krvavá scéna a rudé tekutiny si užijeme dosyta, jak všichni do pořádné upířiny očekáváme, není tato kniha postavená na hrůzyplné atmosféře ale na akci a hlavně postavě hlavní hrdinky. To, že Petra Neomillnerová dokáže stvořit uvěřitelné ženské hrdinky se všemi jejich ctnostmi i chybami, je bez diskuse. Stejně jako Moire nebo Lota je i Tina Salo „děvče“ do nepohody.
Jestliže jsem na začátku použil dvou jmen známých z americké produkce není to náhoda. Pokud by Alraune stvořila postavu Tiny předtím, než se v kinech objevil Blade a na našich knižních pultech série o Anitě Blakeové, byla by to absolutní bomba, ale takhle, i když se nemusela výše zmíněnými postavami inspirovat, musí člověk srovnávat. Mizí tak sice punc originality, ale i tak zůstává dobře odvedená práce a příběh, který se kovaným upíromilům bude hodně líbit a ostatní rozhodně neurazí.
Pro někoho, kdo není s tvorbou autorky zatím obeznámen může být šokem množství scén se sexuálním podtextem a jejich vyznění. Tina Salo totiž není žádná rozdychtělá a rozněžnělá holčička, která při prvním polibku padá do mdlob, ale zkušená sebevědomá žena, jež ví co chce a dokáže za tím jít. Stejně jako v sexu si nebere ani servítky ani v mluvě a pro nějaké to drsnější slovo rozhodně nejde daleko. Nic z toho ale nepůsobí ve vztahu k ději násilně, ale přirozeně to z něj vyplývá.
.
Pokud jste věděli do čeho jdete nebo jste dočetli do konce jako první autorčinu knihu právě tuto, troufám si tvrdit, že většina z vás k postavě Tiny Salo určitě vrátí. Konec konců, proč bychom cestovali až do dalekého Saint Luis, když máme svoje vlastní upíry pěkně na dohled Hradčan a Karlova mostu.
Přidejte odpověď