Společným jmenovatelem obou zahraničních povídek je na první pohled, bez přečtení jediného písmenka, je jejich úspěšnost v žánrových cenách. Pokud budete mluvit s bohem, tykejte mu má na svém kontě cenu Nebula a Locus a nominaci na cenu Hugo. Oproti tomu Tenhle příběh není tamten příběh získal „jen“ Locus a nominaci ne obě zbývající ceny. Po jejich přečtení pak vyvstane i další spojovací prvek.
V první jmenované povídce se jednoho dne nad městem objeví létající chlápek. Poletuje si nad městem bez jakékoli technického udělátka jako novodobý superman a zpočátku jsou jeho nedokonalé, roztřesené záběry považovány za jakýsi marketingový tah nějaké budoucí filmové projekce. Ve chvíli, kdy jeho postavu vypravěč příběhu připodobňuje k obrazům Touka Laaksonena, je znalým tohoto jména jasné, jaká linka se v povídce nejspíš objeví. Osobně jsem si musel finského umělce vygůglit. Podle země jeho původu pak létající muž získá svoji přezdívku – Finlanďák, i když jsou jeho rysy jasně asijské.
John Chu zajímavě popisuje, jak se mění veřejné mínění směrem k létajícímu muži – od nedůvěry, k obdivu, až po nenávist z pocitu, že nedokáže ochránit před zločinem všechny Asiaty. Důležitým prvkem je také bezdůvodné policejní násilí, které nejspíš americkou společností rezonuje daleko více než u nás, kde se dozvídáme většinou jen o těch nejkřiklavějších případech.
Povídka je rozhodně čtivá, tudíž nenudí a ubíhá poměrně svižným tempem. Rasový podtext má nejspíš větší hloubku pro znalce poměrů místa, kde se odehrává, takže i nejspíš pro porotu zmiňovaných ocenění.
John Wiswell přivádí na scénu Antona, který je zneužíván podivným panem Ptáčkem a který je na útěku z podivného domu, v němž dosud žil jako člen skupiny podobně zneužívaných lidí. I když se díky příteli dokáže dostat pryč, nese si sebou neustále svá stigmata a strach. Celá povídka je tak prodchnuta aurou znepokojení, pohybujíc se až na hraně hororu. Znovu se ale nejedná o prostý dobrodružný příběh, znovu se tak řeší hrdinova sexuální orientace, i když má na samotný dopad příběhu daleko menší váhu než u příběhu Johna Chu.
Ve chvíli, kdy se díky povídce Jednostranně výhodný obchod Radovana Kolbaby, ocitneme v domácích luzích a hájích, opadne rázem hutná atmosféra a na stránkách zářijového čísla XB-1 se začne odehrávat přímočarý, dobrodružný příběh s postapokalyptického světa. Zmíněná přímočarost není negativum. Čtenář dostane prostě dobře napsanou dobrodružnou povídku. Její svět by mohl klidně být prostředím pro delší nebo další příběh.
Už prvních pár vět naznačí, že se Plastik expres ponese v odlehčenějším duchu. Podtitul povídky by tak mohl znít aneb o úskalích dokonalé plastické nechirurgie. I když hrdina příběhu Bohumila Matějovského má své problémy a starosti, je to převážně zábavné vyprávění, i díky svému závěru. Z té představy trochu mrazí, i když je vlastně komická. Trochu mi to připomnělo krátkou pohádku o princi, který měl v pupíku šroubek.
Urychlovač múzy se pak nese také v odlehčenější formě, když Jiří Kábrt přivádí na scénu dosud více než méně úspěšného novináře. Ten se přeci jen dostane ke svému sólo kapru, ale pointa na konci mu nejspíš příliš radosti nepřinese.
Jednostránkový Reliptián je typickou pointovkou, která se Danielu Hašpachovi rozhodně povedla, i když musím říci, že podobnou povídku už jsem četl.
Ve chvíli, kdy jsem se začínal zamýšlet nad podtitulem časopisu Měsíčník sci-fi, fantasy a hororu, a říkal si, jak to vlastně s tou fantasy je, otočil jsem list a tam byl Karam a dvě královny, takže konečně nějaká ta fantasy, a navíc od mé oblíbené spisovatelky. A ještě navíc, Anna Šochová je prostě zárukou dobrého příběhu. Ten Karamův tak začíná v ložnici královny, která má pověst chlípnice, jejíž milenci se zpravidla nedožívají rána. Jak už to tak ale bývá nic není tak jednoznačné, jak se zpočátku může zdát. Delší ale i tak svižná povídka, ve které mají postavy čas na svůj vývoj a která se neubírá klišé uličkami. Rozhodně příjemné počtení.
Závěr pak obstará fantasy Lovec, kterého Jan Klimeš vyšle na trestnou výpravu.
Publicistku otevírá téma povídkových sbírek českých autorů, které vyšly v japonském překladu. Článek celkem podrobně líčí nejen dobu vzniku českého fandomu, ale i dobu a pozadí, kdy vznikaly jednotlivé povídky, včetně informací o samotných autorech. K japonským antologiím české povídkové science fictionje tak celkem zajímavý náhled do historie žánru v našich končinách.
Fanfikce versus originální tvorba pak nechává nahlédnout díky rozhovoru s Terezou Tess Kovanicovou do zákulisí fanfikce jako žánru. Vzhledem k tomu, že jsem vlastně žádnou fanfikci nečetl (kromě svých dávných pubertálních pokusů), jednalo se celkem o zajímavý článek. Navíc s odkazem k úspěšné sbírce na www.donio.cz I vy si tak můžete pořídit tištěnou verzi.
Následuje už klasická a stále zajímaná Fantastická věda a po ní…
…článek Fantazie na plátnech a obrazovkách osmdesátých let (tohle číslo má fakt dlouhé názvy článků), který by měl být dobrým inspiračním zdrojem všem mladším fanouškům žánru, jejichž datum narození je posunuté k dnešní době daleko blíž, než to autorovo (1980). Pro nás, děti jistého opeřence, je to pak příležitost připomenout si některé skvosty té doby, nebo si vzpomenout na „skvosty“, které už dávno upadly v zapomnění. Zkrátka, najdete zde spoustu fantasy, sci-fi a hororových záležitostí, které si stojí za další shlédnutí. Některé ale jen na vlastní nebezpečí a čistě ze studijních důvodů.
Obsah XB-1: 9/2023
Zahraniční SF:
John Chu: Pokud budete mluvit s bohem, tykejte mu (If You Find Yourself Speaking to God, Address God with the Informal You, 2019, překlad Kateřina Niklová)
– ceny Nebula Locus, nominace na Huga
John Wiswell: Tenhle příběh není tamten příběh (That Story Isn’t the Story, 2020, překlad Tadeáš Pelech)
– cena Locus, nominace na Huga a Nebulu
Domácí SF:
Radovan Kolbaba: Jednostranně výhodný obchod
Bohumil Matějovský: Plastik expres
Jiří Kábrt: Urychlovač múzy
Daniel Hanšpach: Reliptián
Anna Šochová: Karam a dvě královny
Jan Klimeš: Lovec
Publicistika:
Rampas a J. Vaněk jr.: K japonským antologiím české povídkové science fiction
Tereza Kovanicová: Fanfikce versus originální tvorba
Václav Krupička: Fantazie na plátnech a obrazovkách osmdesátých let
Fantastická věda:
Vůně jako motor
Smrtící síla atomu
Mikroby k svačině
Přidejte odpověď