Slovenská fantastika se hlásí o slovo je prvním z dvojice článků, který vévodí publicistické části červencové iXBé jedničky. Erika Ena Adamcová s Alexandrou Pavelkou Erika Ena Adamcová s Alexandrou Pavelkou v něm představují v průřezu současné i ty starší autory našich východních sousedů. Až na notoricky známého Juraje Červenáka a Lívii Hlavačkovou jde o pro mne vesměs nová jména. Článek je tak slušnou inspirační studnicí, pokud jste si tedy schopni užít příběh ve slovenštině. Václav Krupička nám pak v článku Vlkodlaci a kožoměnci nastíní mytologický původ zmiňovaných monster, jejich roli v historii, náboženstvích i roli inspirační co by monster pohybujících se na plátnech kin nebo DVD plackách.
Trojici zahraničních povídek otevírá skvělá Měsíc není bojiště původem indického autora Indrapramita Dase žijícího v Kanadě. Příběh dívky, kterou rodiče pocházející z kasty nedotknutelných prodali ještě jako malé dítě, aby mohla vést život astrálního obránce Indické republiky ne její měsíční základně. Jedná se o velmi zajímavý příběh, kterému na přitažlivosti dodává „exotický“ původ jeho autora, který do něj promítá kulisy a tradice své rodné země.
Rich Larson je pro změnu kanadský autor, který se narodil v Nigérii. Za Nakaženice na panství Noctabulous pak v první řadě zaslouží pochvalu překladatelka. Nakaženice v názvu povídky rozhodně není jediné, výstižné divnoslovo, který v příběhu najdete. Všechny pak samotnou povídku skvěle dotvářejí, stejně jako kolorit postapokalyptického světe, v němž vládnou lidé vděčící za životem genetickým manipulacím.
Zahraniční SF pak uzavírá nigerijský autor O. D. Epkepi, jehož Odložený osud nabídne příběh odehrávající se mimo jiné v kancelářích Sjednocené banky osudu. Že v takto pojmenované instituci nepůjde o prosté bankovní půjčky, je nabíledni. Povídka nabízí náhled do světa, který si ze západní civilizace vzal jen to nejnutnější (neznamená nejlepší) a dál v něm hraje roli odvěká spiritualita a tradice (ne vždy ty nejlepší). Rozhodně se jedná o originální, mrazivý příběh, jehož konec možná nepřekvapí, ale je rozhodně výborný.
Všechny tři zahraniční povídky tak provází vysoká kvalita a velká dávka originality.
Do hájemství domácí SF nás uvede citát učitele národů, který je neméně zajímavý jako inzerát otevírající samotnou povídku Jak se stát andělem… Miro Švercela. Lehce hororový příběh o touze zemřít i o tom, že nic není zadarmo. Ani smrt. A kdo se směje naposledy …
Pokud by MIB natočil a dostal možnost podílet se na scénáři Quentin Tarantino, mohli by vypadat nějak tak, jako svět a děj v povídce Estrella. Martin Novák nechává svého detektiva z imigračního oddělení pro odchyt extraterestriálních přistěhovalců z budoucí Země vyprávět příběh v první osobě, nespisovně, jeho hrdina nejde pro ránu daleko a svět kolem něj je v podobných sračkách jako mrtvola v zapadlé uličce, hovící si v těch vlastních, vysátá tím nejbrutálnějším blowjobem, jaký si lze jen představit. Tyhle kulisy by rozhodně snesly formát knihy.
Domácí SF v tomto čísle nabízí rovnou sedm povídek a žádná není špatná. Jednostránková jednohubka Františky Vrbenské nám odpoví na otázku Hádej, kdo umře po snídani, i na to, co všechno mohl způsobit rudý kohout Bezdružických. Štěstí pak má každý autor, který dokáže napsat povídku jako Marie Pospíšilová. Před Tím a po Tom je pro změnu skvělá před- a po- apokalyptická povídka Radoslava Kalaše. Božská válka přisoudí jistou omylnost i samotným bohům a není se čemu divit, když nás Jiří Štraub zavede do podobného panteonu podobajícímu se tomu olympskému a Chuť zimních jablek rozhodně nebude to, co jako poslední ucítí obyvatelé města, do nějž se ze smrti vrátí ten, kdo ho po dlouhou dobu ovládal.
Redakci se tak opět podařilo namixovat pestrou směsici příběhů, které rozhodně dokáží zaujmout. Jedinou výtku bych tak měl k závěrečnému hodnocení recenze na dvoudílnou knihu Spálená země. Čtyři a půl hvězdičky (90%) je opravdu zbytečně moc.
Přidejte odpověď