Tak, první kvartál tohoto roku se nám blíží ke konci, a tak za sebou máme i četbu třetího letošního čísla XB-jedničky. XB-jedničky.
Zahraniční SF je vlastně takové kanadské okénko, protože obě autorky spojuje právě tato národnost. Obě povídky také spojuje to, že se nejedná o klasické sci-fi nebo fantasy texty. Protože se umí plížit, jejíž hrdiny je smečka koček žijící v nebo poblíž ústavu pro choromyslné je fantaskní hříčka o boji koček a satana o duši skutečně žijícího básníka Christophera Smarta v druhé polovině osmnáctého století. Povídka, která získala nominace na nejprestižnější světové žánrové ceny rozhodně stojí za přečtení. Důležité selhání pak vypráví o touze stvořit dokonalé housle na pozadí pro lidstvo fatální ekologické situace, kdy si příroda bere zpět, co jí bylo lidstvem odebráno. Povídka tak využívá kulisy rozpadajícího se světa, což za pár desetiletí zas až takové sci-fi být nemusí.
Život nad loď otevírající domácí část SF pak zavede čtenáře do vzdáleného vesmíru mezi mimozemské rasy. Nepřítomnost lidí vůbec nevadí. Povídka je to svěží, nabízející příběh o zločinu a trestu, s pointou na konci, jak se sluší a patří. Pokud autorka skutečně vydá román, který tuto a další její povídky propojí do uceleného příběhu, jak napovídá medailonek, rozhodně by nemuselo jít o špatné čtení.
Panna Vesta pak nabízí nejen originální prostředí krematoria, kde se odehrává, ale i celkové univerzum, které si dovedu představit jako skvělý základ pro celou knihu. Škoda jen práce tiskařského šotka, který se sem vloudil.
Většina domácích povídek pak má společný, pokud ne rovnou vtip, tak minimálně jistý nadhled, se kterým jsou podané – Ve vodě na souši, Malá žížalí loupež. Na první pohled také sršící vtipem Vítězství socializmu s lidskou tváří pak spíš v některých momentech vyvolává mrazení, i když úsměv rozhodně dokáže vyloudit také.
Na vážnou notu tak vlastně hraje jen Kterak Hospodin chtěl a nevěděl jak. Blížící se nová potopa světa prostě není žádná sranda. Oproti tomu nabízí Poslední bůh alespoň nějakou naději, i když přichází až po totálním kolapsu lidstva.
Z publicistiky opět stojí za pozornost Fantastická věda a Fanouškovské teorie, které staví do nového světla snad všechny známé filmy z posledních let. Některé teorie jsou hodně přitažené za vlasy ale alespoň pobaví. Naopak srovnání knižní a filmové verze Zlatého kompasu šlo úplně mimo mě. Fanoušky Philipa Pullmana ale nejspíš zaujme.
Co se tak týká skladby a kvality jednotlivých povídek, nabízí letošní trojka opět kvalitní počtení a není jí co vytknout. Na čem by ale redakce do příště měla hodně zapracovat, je kvalita samotného textu. Chápu, že občas nějaký překlep se může objevit, ale tohle číslo je dost odstrašujícím příkladem, protože těch chyb je víc než dost. Třeba takové slovo zburcpvaůa (str 32) je vyloženě zvukomalebné. Korunu všemu pak nasadil chybějící konec povídky Anny Šochové (str 54), pokud to tedy není autorský záměr, který jsem nepochopil.
Zahraniční SF
Siobhan Carrollová: Protože se umí plížit
(For He Can Creep, 2019, překlad Tadeáš Pelech)
Rebecca Campbell: Důležité selhání
(An Important Failure, 2020, překlad Kateřina Niklová)
*
Domácí SF
Marie Domská: Život nad loď
Eliška Drongová: Panna Vesta
Martin Lochman: Ve vodě, na souši
Martin Gilar: Vítězství socializmu s lidskou tváří
František Jirka: Malá žížalí loupež
Anna Šochová: Kterak Hospodin chtěl a nevěděl co
Jiří Václavíček: Poslední bůh
Přidejte odpověď