XB-1: 2 / 2023

Bazárek knih

Bazárek knih

Nejen čtením knih je člověk živ a fanoušci fantastiky k nim můžou už nějaký ten pátek číst i časopis XB-1. Takže, jaké je druhé číslo letošního roku?
Jako vždy jsem začal publicistikou a z Fantastické vědy mě nejvíc zaujal náhled do toho Jak rychle pádí čas. Jen o stránku dál je další exkurz do minulosti, tentokrát o dílech a jejich autorech, kteří si smočili svá pera v kalamářích ve jménu propagace některého z totalitních světonázorů. Některé jejich konstrukce a náměty byly, vnímáním současnosti, až za hranou absurdity, jiné jen poplatné své době. Minimálně dvě uvedené knihy jsem četl i já. Rozhodně pak jde o poměrně zajímavý přehled. Takovou Penaltu smrti si nejspíš budu muset sehnat a přečíst.

xb 1 2 2023V rozložení my versus oni, jak by to nejspíš vnímali autoři uvedení zmiňovaném v předešlém teoretickém textu, se nic nezměnilo, a tak literární část opět začíná zahraniční fantastikou. V první z nich se podíváme do vzdálenosti miliard kilometrů od Země, kde si nedaleko Uranu užívá svoji osamělou existenci Dominic Vadas. Zde ho zastihne nejen zpráva o blížícím se extrasolárním objektu, který se do naší soustavy blíží jako Výstřel do tmy, ale i překvapení v podobě potomstva, o kterém neměl ani ponětí.
Mít na líbánky vlastní planetu, vytvořenou dle vašeho zadání, může být fajn. Jen vy, partner a dokonale sterilní prostředí, kde se nemusíte bát najíst se přímo z podlahy, doslova. Jenže i Svět nepodléhající zkáze nemůže mít své mouchy, pokud se něco zvrtne. Příběh Anjali Sachdevy je naprosto skvělá povídka, s originálním námětem a skvělým zpracováním.

Nemám načtené všechna ixbéčka, ale je pravidlem, že v těch, co ano, je zahraniční část mnohem vážnější než ta tuzemská.

U jezera Okh Mon sice dojde k několika fatálním ztrátám na životech, ale platí, že jde v podstatě o zábavnou povídku, která si svou pointu nechá na poslední řádek.

Miroslav Hokeš je dlouhodobě zárukou dobrého čtení. Nejinak je tomu i u jeho Tance pro něžnou bestii. Ta je rozhodně z vážnějšího soudku, jak ostatně jinak, když může dojít ke zkáze celého známého vesmíru, i když ne toho našeho. Občas si tak díky jeho námětům a fantazii, říkám, jestli také není z jiné planety.

Jméno Josefa Pecinovského pak není třeba představovat vůbec. Jeho Ohnivá hora je součástí románu v povídkách Stavitel, jehož první příběh vyšel už v roce 2010. Představuje je v něm dvojici příslušníků cechu Stavitelů, kteří putují z místa na místo a díky své moci dokáží stavět monumentální nebo „jen“ důležité stavby. Pojetí cechu i odměna, kterou stavitelé za svojí práci požadují, je vytvořena hodně originálně. Nebylo by asi od věci jednou si celého Stavitele přečíst v celku jako knihu. Jako povídka mi ale Ohňová hora přišla přeci jen trochu příliš dlouhá.

Dvoustránková Hříčka je opět jednou z těch zábavnějších hříček a není náhoda, že v roce 2021 došla až do finále Daidala. Po jejím přečtení by si každý pařmen i spisovatel měl rozhodně dát pozor na to, jak zachází ze svými postavami.

Streamuj jako o život sice nabídne pár veselejších momentů, ale její vyznění je veskrze temné. Sice jsem si celou dobu říkal, že něco podobného už jsem někdy četl, ale to mi rozhodně neubralo na skvělém zážitku. Člověk si rozhodně musí dávat pozor, na to, co si od života přeje.

Alespoň na závěr přichází trocha toho pesimismu a lehce depresivního počtení. Přízračná zahrada je důkazem, že ne všechny dobré příběhy musí končit odchodem hrdinů do záře zapadajícího slunce. Ve výsledku smutný, leč dovedně sepsaný příběh.

Buďte první, kdo vloží komentář

Přidejte odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..