XB-1: 12/2023

Bazárek knih

Bazárek knih
XB-1 12/2023

Časopis XB 1 s.r.o. – 2023

Rok 2023 je za námi a s ním i poslední číslo úplně nejvíc nejlepšího časopisu našich oblíbených fantastických žánrů. A co si budeme dlouho vyprávět, opět to stálo za přečtení. A tentokrát si přijdou na své i ti, kdo se při čtení rádi bojí.

XB 1 12 2023
XB-1: 12/2023

Marschallovy ostrovy byly Testovací oblast pro jaderné pokusy v padesátých letech minulého století, tuhle katastrofu už mají sice za sebou, ale díky globálnímu oteplování se na ně řítí katastrofa další. Budou první oblastí, která se po zvednutí hladiny moří a oceánů ocitne pod vodou. A Haley Kabula se snaží na tuto budoucnost připravit stavbou soběstačné kolonie, která vyrůstá na místě, kde zbydou jen zbytky pevniny. Do cesty se jí však postaví nečekaná překážka. Díky citaci z knihy Ptáci Daphne du Maurier je jasné, kdo jí bude.
Perfektní povídka, která ke postavená na opravdu vědeckém základu, předjímá ekologické události věcí příštích. Je to varovný, moralizující příběh, který však nabízí i jistou dávku naděje.

To druhá zahraniční povídka, odehrávající v nigerijském Lagosu naproti tomu naděje příliš nenabízí. Město a ta věc pod ním je sondou do megapole ovládanou Nejvyšším vůdcem, všudypřítomnou armádou, úplatky a strachem. Kratší povídka, kde je fantastický prvek nejspíš „jen“ záminkou pro podobenství vycházející ze skutečného stavu věcí. Na zajímavosti jí dodává ponechání spousta místních nepřeložených výrazů v textu, které jsou na konci vysvětleny v krátkém slovníčku. Pro Středoevropana je to přímá kulturní srážka.

Domácí scénu otevírá naprosto skvělá hororová povídka Shoř v pekle Lenky Kašparové o death metalové kapele, který si udělala zkušebnu v polorozbořené barabizně a přímo v pokoji, kde při požáru uhořela stará žena. Líp si vybrat nemohla. Autorka precizně od začátku buduje atmosféru narůstajícího strachu a hrůzy až do hořkého konce. Místy jsem jí pravdu četl, jak se říká, se zatajeným dechem.

Každá doba … Jiřího Kábrta oproti tomu odlehčenou formou na jednu zdrcující změnu, která se odehrála v naší společnosti. Při jejím dvoustránkovém rozsahu je jasné, že se pointa skrývá na jejím konci. Takže nebudu víc prozrazovat.

A je tu další záležitost pro fanoušky strašidelných příběhů. Pokud se totiž povídka jmenuje Starý dům, je těžko může jít o něco jiného. Mohlo by se zdát, že půjde o obehrané téma, ale tři slova v jejím úvodu … podle skutečné události …, jí hned dodávají na zajímavosti. A při tom to začíná tak vesele, při prozkoumávání dlouho opuštěného domu mladou rodinou. Možná koupě jako investice, ale noví majitelé nejspíš netuší, jakou historii si dům nese z poměrně nedávné minulosti. Marie Pospíšilová vytvořila místy až mrazivou atmosféru, sugestivně podané obrazy strachu a povídku velmi hutnou, i díky minimu přímé řeči v těch opravdu vypjatých okamžicích. Doporučuji číst uprostřed hluboké noci, tak jako se to povedlo mě. Noční můra se nakonec nekonala, ale čtení to bylo bezvadné.
Reálná podoba domu, kde se příběh odehrává je zde!! Úžasné místo nas přespání.

 Redakce to tentokrát hezky prostřídává, a tak je další povídka Jiřího Štrauba Dobrou noc, krásná Danielo mnohem méně děsivá. Kouzelné vyprávění o cestě na Měsíc, v níž se fantazii meze opravdu nekladou. Místy příběh s pohádkovou atmosférou, který ale na konec varovně zvedá prst.

Mohlo by se zdát, že Čtyřicet tun oceli, čtyřicet tun pšenice bude další příběh humorného ranku. Jenže je inspirována událostmi, které nejsou veselé ani trochu. Když se totiž boj o obilí litevských aitvarasů a ukrajinských poleviků začne odehrávat na bitevním poli reálné „Speciální operace“, jde humor trochu stranou, i když jistou nadsázku si povídka udržuje po celou dobu. Ondřej Doležal využívá své znalosti folklóru a mytologie a skvěle je míchá s realitou. Nezbývá tak doufat, že si polevici své širé lány udrží.

Jiří Václavíček není první a nejspíš ani poslední, kdo se inspiroval nedávnou epidemií „rýmičky“ a jeho Coviďáci to svým názvem křičí do světa na plno. „Vidím velký špatný“, jak by i v tomto případě predikovala Jolanda, tu platí na plné čáře. Varianta tau je totiž pěkná mrcha a s omikronem se vůbec nadává srovnávat, protože její symptomy jsou poměrně hrůzostrašné. Opět skvěle napsaná povídka, až do posledního úderu francouzského klíče a řezu katanou.

Pavel houser je pro mne jednoznačně mistr krátké povídky. Už název povídky Upíři a salámisti, stejně jako její úvod napovídá, že se z toho vyklube pěkná legranda. Ale pravdou je, že život na kosmické lodi žádná velká sranda být nemusí.

Jana Doležalová a její mikropovídka Pro jméno literární část uzavírá. Přidám jen mikro hodnocení: Je dobrá.

Sága je to, co pokračuje je za mě nejzajímavější kousek publicistiky. Martin Koutný přináší nejen historické okénko s přehledem českých ság spjatým s fantastickým žánrem a začíná v daleké minulosti, kdy se roku 1886 vydal pan Brouček do Měsíce. Letem skrze další desetiletí připomíná pozapomenuté, méně známé i ty známější ságy psané naší mateřštinou. Od pana Broučka se tak dostává celkem logicky až k podhoubím vonící sérii Mycelium. Rozhodně se jedná o další zajímavý přehled české fantastiky a nad některými tituly jsem až zamáčkl nostalgickou slzu v koutku oka.

Domovská stránka XB-1

Možnost předplatného

Buďte první, kdo vloží komentář

Přidejte odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..