Josef Pecinovský
Epocha 2008
Kortyzgar je už samostatná bytost velikosti planety a nyní musí svést boj o vlastní sebeurčení, a tím také o svou fyzickou existenci. Nový bůh je však nemocen – na jeho záchranu je proto vyslána čtyřčlenná výprava, která musí proniknout do nebezpečného gigantického organismu a zničit zdroj choroby. Jedním z členů této expedice je také Yw Yrad, vůdce Kortyzgarovy sekty, poslední příslušník starobylého rodu… [anotace]Po čtvrté a naposledy ( alespoň prozatím ) nás Josef Pecinovský zavádí na novou Zemi, která se mnoho set let v budoucnosti vzpamatovává z globální katastrofy a vylíhnutí bytosti Kortyzgara ze svého středu.
Kortyzgar úspěšně nahradil na oběžné dráze kolem slunce Mars, který již v minulém díle zaplnil prostor po jeho těle v uprázdněné Zemi. Nyní se tedy tato bytost stala bodem namodrale zářícím na noční obloze. Pro někoho je pouhou hvězdou, která je na obloze od nepaměti, pro někoho objektem zbožňování a další lidé ho považují za zlé znamení a příčinu všeho zla.
Mezi druhou skupinu lidí patří i Yw Yrad, ke kterému sám Kortyzgar promlouvá a stal se tak vůdcem ilegálního společenstva jeho obdivovatelů. A právě jeho víra, schopnost vnímat boží vůli a promlouvat ke svému bohu je příčinou jeho zadržení a předvedení před neomezeného vládce nové Země. Ten má pro něj šokující odhalení. Kortyzgar je nemocen a jeho nemoc zprostředkovaně působí i na lidské děti na planetě, které postihuje smrtelný rozpad tkáně. Ač je Rowenter jeho úhlavním nepřítelem, nemá Yw na vybranou a musí se zúčastnit pochybné cesty na a do nitra Kortyzgarova těla.
Předchozí tři díly vycházely postupně na začátku devadesátých let v sešitové řadě Rodokaps nakladatelství Ivo Železný a své reedice se dočkaly v průběhu letošního roku jako přílohy časopisu Pevnost. Jejich společnými jmenovateli, kromě postav spojených rodovou linií Yradů a boha/tvora Kortyzgara, byla kvalita na hranici únosnosti a čitelnosti. Vzhledem k tomu jsem k Věčnému imagu přistupoval s náležitým despektem a pocitem: „když už jsem přečetl první tři, tak snad i ten poslední díl zvládnu.“ A zvládl.
Úvodní kapitola sice působí hodně vykonstruovaně, vždyť neomezený pán Země Rowenter by určitě nemusel hledat žádnou záminku, aby nechal Ywa Yrada předvolat, ale pak už do sebe začíná všechno zapadat. Čtenář sice může mít výhrady k tomu, jak se jednotlivé postavy chovají, ale na rozdíl od předchozích dílů, se nakonec najde vysvětlení a v průběhu příběhu se osvětlí mnohé záhady.
Věčné imago je tak absolutně nejlepší knihou série a být takto napsané i ty předcházející, neměl by si čtenář nač stěžovat. Autor se dokázal vyvarovat prázdných a nesmyslných dialogů a celá kniha tak působí mnohem dospělejším dojmem. Ve srovnání se současnou produkcí jde sice o průměrné dílko, ale kvalitativně lze hovořit o výrazném zlepšení.
Přidejte odpověď