Underground [recenze]

František Kotleta
Epocha 2020

Praha City je šťastné město. Deset milionů obyvatel zde přežívá díky výdobytkům moderních technologií, zatímco zbytek Evropy se propadl do chaosu. Nikdo nepochybuje, že je to pravda, tvrdí to přece City News!

Jenže Petr Vachten ty sračky ignoruje. Přišel o nohu ve válce s Poláky, a když hořela Ostrava, v CN hlásili, že jeho divize táhne na Krakov. Ale ta válka už nikoho nezajímá. Stejně jako Ostrava. Protože Praha City je šťastné město. Jen v něm nějak snadno umírají lidé, kteří si to nemyslí. Třeba ženy z kultu digitálních čarodějek.

 František Kotleta v podobě, v jaké ho neznáte, v postapunkovém románu, futuristickém, temném a divokém jako podzemí stanic U-metra. (anotace)

Jak praví anotace, Petr Vachten je bývalý voják a také bávalý policajt, což se může hodit i ve světě, který se smrskl na velikost pražské metropole – nejšťastnějšího města na světe (alespoň to tvrdí na CNN). Díky své zaměstnavatelce, o jejíž minulosti netuší naprosto nic, se dostává k práci, která vyhovuje jeho naturelu i bojovým zkušenostem. Na první misi ho sice zastihneme jako nájemného bijce Bezpečnosti, která se snaží odhalit pravdu o lidském obsahu ve Veselých párečcích, ale jeho další práce je už docela o něčem jiném. Dělat tělesného strážce jedné z digitálních čarodějek se zpočátku nezdá jako příliš složitý úkol, ale události začnou nabírat na obrátkách jen krátce na to, co se poprvé se svou chráněnkou, Fairy Fay, seznámí. Pro mnohé obyvatele té nejnižší z pražských úrovní totiž nejsou jen sexy performerky, které pomocí svých implantátů předvádí dokonalou světelnou show, ale i něčím mnohem víc. To však zpočátku netuší ani Petr Vachten ani samotné čarodějky, jejichž počet se zanedlouho začne tenčit.

Jedním z kladů knihy je rozhodně prostředí, ve kterém se odehrává. Město rozdělené do tří úrovní, z nichž te nejnižší připomíná lidské mraveniště plné pochybných existencí, každodeního boje o holý život, který rozhodně nemá valnou cenu. Čím výš se člověk dokáže vyšplhat, tím snažší život může mít, ale musí si to tvrdě vybojovat.
I příběh samotný má svojí logiku, jednotlivé jeho části do sebe zapadají a stejně jako je svět Undergroundu postupně odhalovanán autorem, tak i zpočátku zamotaný příběh dostává jasné obrysy a je rozplétán za svistotu starého dobrého olova i záblesků nejmodernějších laserových zbraní. Ostatně technologie hraje další podstatnou roli a nejen coby prostředek k rozveselení publika didgitálních čarodějek. Díky implantátům můžete prožít a ovládat cokoli. Ale i to má své limity a i o ty se tu hraje.

A navíc je to kniha Františka Kotlety. Takže, kdo chtěl Kotletu, dostal Kotletu. Většina postav nejde pro ostřejší slovo daleko, sem tam se objeví nějaká ta sexualitka, násilí je tu všudypřítomné, i když spíše takové konstatní, než aby hnalo děj zběsile dopředu a drtivá většina hrdinů má nějakou tu charakterovou vadu, která je pro jeho angažování na dalších stránkách příběhu ovšem naprosto nezbytná. Mirek Dušín by zde zkrátka dlouho nepřežil a nejspíš by se stal jednou z příměsí Veselých párečků.
Velkým plusem knihy je ale i nadhled a odlehčení v mnoha hláškách a narážkách, které si střílí z našich současníků nebo událostí. Například definice kupónové privatizace je naprosot trefná. Občas si autor i poměrně pesimisticky zamoralizuje, například o naději, revoluci a víře, jakoby četl facebookový profil Leoše Kyši, ale což, nikdo není dokonalý. Příští kniha snad zase bude ještě o chloupek lepší.

    Nakladatel:    Nakladatelství Epocha s.r.o.
    Ilustrace:        Adéla Miklíková
    Rok vydání:    2020
    Jazyk:               Čeština
    Vazba:              brožovaná bez přebalu
    Počet stran:   312