František Kotelta
Epocha 2019
Píše se rok 1942 a německá armáda vítězí na všech frontách i díky speciálním vojákům v jejích řadách. Vojákům, kteří jsou prakticky nezničitelní – tedy pokud mají dost cizí krve. A jestli něco v téhle zatracené válce skutečně teče proudem, tak právě krev. Germánský upírský klan se rozpíná do všech stran a jeho nepřátelé jsou rozhádaní a prohrávají jednu bitvu za druhou. Zdá se, že mocnou vládkyni Germánů nic nezastaví. Jenže generál Gerhard začíná pochybovat a slovanský upírský klan se tak snadno nevzdává. Navíc Veronika s Janem Bezzemkem mají plán… Tajné války upírů vrcholí monstrózní bitvou, která se zapíše do dějin Bratrstva krve. (anotace)
V sovětském Rusku je u moci ten největší mamrd, co ho svět spatřil, ale v Německu se k moci dostal mamrd ještě o kousek mamrdštějsí, než je ten původem gruzínský mamrd (str. 18). A oba se ke své moci dostali díky vůdcům Slovanského a na druhé straně Germánského upířího klanu. Po staletí živená nenávist se tak naplno rozhoří na pozadí zatím toho nejkrvavějšího lidského konfliktu. I když oba klany podléhají jasně vymezeným pravidlům, nad kterými bdí Rada Bratrstva, a upíři jsou tak zdánlivě držení v mezích vytyčených mantinelů, kde se mezi sebou mohou řezat jako nemrtví koně, zdá se, že se jedna ze stran dopouští faulů a porušuje jedno ze zásadních pravidel. A která si otevřela nelegální množírnu, je jasné z počtu novozrozenců v kvalitních, černých uniformách z dílen Hugo Boss.
Konečně tak dává smysl počáteční neporazitelnost wermachtu a jeho rychlý průnik směrem na východ. Pokud totiž máte upířího důstojníka skoro v každé jednotce a některé jednotky z nich přímo složené, musí vám jít dobývání cizího území v podstatě samo. A je také nad slunce jasnější, že v právě probíhajícím konfliktu tahá za nitky někdo úplně jiný, než netalentovaný malíř židovského původu. Ostatně lidské dějiny jsou plné střetů, které byly ve skutečnosti bojem o nadvládu mezi klany.
Do příběhu odehrávajícího se v ruinách Stalingradu jsem vstoupil nezatížen původní (mega)hustou trilogií Bratrstva krve. Vlastně to beru pěkně chronologicky. Nejdřív prequel Vlci a temný středověk a teď Stalingrad a neméně temný rok 1942.
Od začátku do toho autor mydlí pěkně zostra, nekoná se lehký úvodní nástin dějů, ale čtenář je vhozen hned zkraje do probíhající válečné vřavy, kde to zajaté upírky nemají zrovna lehké. Ale ve světle dalších událostí je i pár úvodní stran prosycených sexuálním násilím jen takovou podívanou na rozjezd. Další strany totiž nabídnou neméně drsnou četbu, která je sice plná násilí, ale zapadá tak do doby, ve které se odehrává.
V první linii stojící, bojující a krvácející Jan Bezzemek se spolu s jednotkou Švábů nedostává jen do krvavých střetů, ale musí čelit i zákulisním intrikám a důvěra je věcí, která se nevyplácí. Čtenář tak má možnost sledovat ho v šílených eskapádách, v takřka ztracených bojích i při věcech ryze pragmatických. S přibývajícími stranami je jeho příběh i samotná kniha stále lepší. Není plná jen krvavých bojů, lámaných vazů a vykrvených lidí. Na pozadí toho všeho autor sem tam zabodne pomyslný kůl i do lidských řad, když na několika místech v textu zamoralizuje, nebo spíš jen připomene, že ne vše, co se v knize odehrává, je čistá fikce.
Stalingrad je zatím nejlepší kniha, kterou jsem od Františka Kotlety četl. Je daleko svižnější než jeho nejnovější Underground a velkolepé finále odehrávající se v troskách Stalingradu má neskutečné tempo a je naprosto bezchybné.
Osobně bych se přimlouval za to, aby mezi tuhle knihu a původní Bratrstvo vklínil ještě nějaký ten příběh, a nebo raději dva!
Hodnocení: 90%
Název: Bratrstvo krve 04 – Stalingrad
Autor: Kotleta František
Žánr: fantasy
Počet stran: 296
Provedení: brož.
Nakladatelství: Epocha
Autor obálky: Satine Zillah \ Lukáš Tuma
ISBN: 978-80-7557-198-4
Přidejte odpověď