Spěšný vlak ch.24.12 – recenze

Jan Poláček

Argo 2010

Komorní příběh zkoumající alternativu českých dějin, na jejímž počátku se Češi ocitají po boku tisícileté říše… Úředník komisariátu Řezníček si poněmčí nejen své jméno, ale i myšlení a pro vítězství je ochoten obětovat cokoli. Bezvýchodná situace a tlak rodiny přivádí jeho mladšího syna, již s novým jménem Walter Fleischer, na lyceum leteckých zbraní Vril a shodou okolností z něj vojenská mašinérie stvoří hrdinu poslední vítězné akce. Poválečná totalitní společnost se pokouší vytvořit nový lichotivý obraz demokracie a ve druhé rovině je přitom rozkrývána chlapcova cesta z měšťanské školy k tajným zbraním opředeným pozlátkem okultismu. Walter je po návratu domů vtažen nazpět do tísnivého světa malého města Chrud plného špiclů a komisních úředníků, nazpět do odumírající rodiny. V atmosféře strachu se snaží ochránit to, co z ní ještě zbylo. Na pozadí velkých společenských změn řeší svůj malý rodinný problém… Je třeba se postarat o živé i mrtvé a najít cestu ven z kruhu, který s uzavírá… [anotace]

Sen mnoha pravicových extremistů se stal skutečností. Ještě před samotným vypuknutím Druhé světové války se Čechy přidaly na stranu Říše a společně s ní dokráčeli k vítězství. Dva roky po skončení války, na začátku zimy devatenáct set padesát tři, tak začínáme sledovat příběh dvacetiletého Waltera Fleischera, který v poněmčených Čechách prožívá svojí neradostnou existenci.

Walter Fleischer, původním jménem Martin Řezníček, žije ve stínu svého mrtvého otce, který v zájmu přežití odhodil veškerou minulost a stal se oddaným služebníkem Říše, a své invalidní matky, která se svému muži v ničem nedokázala vzepřít. Samotný Walter to učinil v podstatě pouze dvakrát a v prvním případě se tak velmi paradoxně přičinil o konečné vítězství hitlerovského Německa.

Walterovo bojové nasazení však nezůstalo bez následků, a tak si kromě svých chmurných myšlenek, přinesl z války i podivnou nemoc, která spaluje jeho mládí a pozvolna rozkládá jeho osobnost. Přesto se Walter pokouší ochránit i to málo, co z jeho rodiny zbylo a doufá v lepší, nový život, který by ho mohl čekat na východě.

Téma paralelních dějin, ve kterých Druhá světová válka dopadla „jinak“, není nijak originální a i v našich luzích a hájích bylo zpracováno několikrát. V poslední době se jednalo zejména o cyklus Valhala Františka Novotného, k jehož epické rozmáchlosti má však Poláčkův román velmi daleko. Tematicky podobnou knihou, i když bez využití okultismu, by mohla být novela Alexeje Pludka Takových tisíc let, která staví svůj děj na stejném principu nacistického vítězství. I zde však srovnání pokulhává, neboť největší síla vyprávění Spěšného vlaku není ani tak v příběhu samotném, jako spíše v jeho stísněné atmosféře a všudypřítomném pocitu strachu, který mezi obyčejnými lidmi šíří uniformovaní úředníci Komisariátu, jejichž pravomoci jsou takřka neomezené.

Autor naznačuje, ale nevysvětluje do podrobností nebo detailů. Čtenář musí zkrátka přijmout svět tak, jak mu ho podává a sám domýšlet. Nedozví se tak třeba, jak je možné, že Češi bez odporu spojili svůj osud s osudem Říše. Jedná se konec konců jen o kulisy, kde se na pozadí velkých společenských změn odehrává velmi komorní příběh člověka, jehož dějiny převálcovaly svojí neústupnou přímočarostí a jež si musí poradit ve velmi složité životní situaci, která přímo čpí temnou bezvýchodností.

Stejně, jako šetří detailními informacemi o průběhu války, z výjimkou její poslední části, používá Jan Poláček v rozumné míře i odkazy na magii a okulisty z hnutí Thule. Nadpřirozeno tak funguje jen jako další dílek skládačky, která tvoří celek pošmourného světa, kde po boku techniky může fungovat i magie založená na pradávných rituálech a duchovních naukách.