Šermířova přísaha

Juliet E. McKenna
Triton 2004

Po návratu z výpravy na Ledové ostrovy se Ryšad s čarodějem Šivou, zlodějkou Livak a dalšími společníky vydává na novou misi, jejímž úkolem je zjistit co nejvíc o nepřátelských obyvatelích ostrovů na druhé straně oceánu a o tajemné magii, která ohrožuje celou říši. Do běhu událostí však nečekaně zasáhnou stíny dávné minulosti…[anotace]

Po úspěšně splněném úkolu a návratu z Ledových ostrovů, kterou popsala Juliet McKenna v první knize pentalogie Einarinn s názvem Zlodějčina hra, se celá skupina rozprchla do různých míst kontinentu, aby dostála svým osobním závazkům. Livak, výtečná zlodějka a hazardní hráčka, se vydala za svojí společnicí Halicí, Ryšad, šermíř a vazal Tormalinksého vládce, musel navštívit rodinu svého druha Aitena, který byl zabit díky éterické magii nepřátel a Planir spolu s dalšími čaroději se vrátil na jejich pověstmi opředený ostrov. Takto, rozptýlené po celém civilizovaném světě, potkáváme hrdiny v úvodu druhého svazku.
Přestože se v závěru podařilo spojením sil čarodějům zničit lodě Elietimm, které pronásledovaly Ryšada, Šivu, Aitena a Livak, bylo všem jasné, že hrozba těchto bledých lidí používajících zcela jiný typ magie, než tomu je u čarodějů, nebyla ani zdaleka zažehnána. I proto se Arcimág Planir dopisem obrací na Ryšadova patrona D´Olbriona, aby byl tento výjimečný šermíř ustanoven Šivovým ochráncem při pátrání po dalších agentech nepřátel. Ani on ani jeho pán však netuší, že s ním čarodějové nehrají zcela na rovinu.

Na rozdíl od předchozí knihy, kdy udávala ději tempo sebevědomá a šikovná zlodějka Livak, je nosnou postavou děje právě Ryšad. Jeho putování a události s ním spojené tak vidíme jeho očima, popisované v první osobě. Kromě této „ich“ formy, i když z pohledu někoho jiného, zachovala autorka i další atribut předchozí knihy. Děj je opět prokládán soudobými dokumenty, tentokrát různými dopisy, které napomáhají v orientaci a přinášejí pohled na probíhající události jakoby z druhé, nezaujaté strany. Stejně tak je zde přítomna i druhá dějová linie, která se však v této knize postupně stává zcela rovnocennou k linii popisující Ryšadův osud. Obě dějové linie zpočátku plynou paralelně vedle sebe, což je dáno i tím, že jsou od sebe časově odděleny několika staletími, ale v průběhu knihy se stále více proplétají, až je jasné, že teprve dohromady tvoří jeden celek.
Vzhledem k rozsahu knihy, něco málo přes šest set stran, i velikosti světa a časovému údobí, kterému se autorka věnuje, je jasné, že se nedá očekávat pouze akční záležitost, kde na každé stránce zvoní meče a mrtvoly padají po veletuctech. Přes drobné bojůvky se tak dá říci, že až do své poloviny plyne kniha vcelku v poklidném tempu a nic moc se neděje. Rozhodně se ale nejedná o nudné, popisné pasáže. Autorka totiž od počátku dává najevo, že má svůj svět v „malíčku“ a poutavě čtenáře seznamuje s jeho zákonitostmi a zvyky jeho obyvatel. K tomu, že nuda v první polovině knihy rozhodně nezvítězí přispívá i fakt, že všichni hrdinové jsou hlavně a především lidmi se všemi jejich radostmi , starostmi, chybami i přednostmi. Ryšad může být sice odvážný až na samotnou hranici lidskosti a být vynikající šermíř, ale ve chvíli, kdy mu několik dní bude pršet za límec, bude mu prostě zima a dá to náležitě znát.
V druhé polovině se začínají události obou dějových linií proplétat, děj získá na tempu, a díky tomu, že se objevují i všichni stáří známí z předchozí knihy, i na poutavosti. Přibude také bojových scén a ke slovu se stále více hlásí i oba druhy magie.

Šermířova přísaha je kniha lehce nad průměrem fantasy ság. Není naštěstí jenom o tom, že hlavní hrdina posbírá více či méně nesourodou skupinu „menších“ hrdinů, aby na několika stovkách stránek vykonaly pouť někam, kde se vše vyřeší a v posledním odstavci se zachmuřeně zahleděli k obzoru, kde je čeká další úkol, samozřejmě po překonání přiměřeně dlouhé cesty. Díky příjemné civilnosti postav jsem neměl problém s jejich jednáním ani tužbami, což je nejlepší doporučení k přečtení dalšího dílu. Nesmím zapomenout ani romantičtěji založené čtenáře/čtenářky, protože kromě spousty krve a magie se zde sem tam najde i místečko na láskyplná obětí. Což také k životu rozhodně patří.