Renegát

Bazárek knih

Bazárek knih

Magdalena Kozaková
Triton 2009

Druhá kniha série Nocař.
Nocař Vesper se proti své vůli ocitne v táboře nepřátel – upírských renegátů. Cesta zpátky není možná. Shodou okolností se stane generálem a členem nejvyššího vedení s pověřením připravit renegáty pro boj s novými nepřáteli – fanatickými vatikánci. Nepřestává však toužit po návratu k nocařům. Dokud nedojde k nečekanému zvratu…

Napsáno pro: Fantasya.cz

Upíři žijí mezi námi. Tento neoddiskutovatelný fakt nám v poslední době předkládá stále více autorů fantastiky. V něčem jsou si předkládaná fakta podobná, někdy lehce rozdílná a v některých případech si dokonce protiřečí. Díky nakladatelství Triton nám může svojí verzi předložit i polská spisovatelka Magdalena Kozaková.
V jejím podání jsou upíři rozděleni na dva nesmiřitelné tábory. Kdo četl už první knihu její upírské série ví, že ti „dobří“ jsou nocaři a ti „zlí“ si říkají Renegáti. Uvozovky jsem zvolil zcela úmyslně, protože mezi dobrem a zlem může vést jen velmi lehká hranice, která je závislá na výkladu té či oné strany.

renegat_fullVesper byl ještě před pouhým rokem jen člověkem, pak dostal příležitost stát se dlouhověkým a osud ho zavál na stranu Nocařů, kteří vedou nelítostnou válku proti Renegátům. Překotné události závěru předchozí knihy však Vespera uvrhly do zajetí a na počátku knihy druhé se probouzí v tajném Domě, jemuž vládne tvrdou rukou bývalý Bojovník Strix. Už od počátku je jasné, že jeho další existence nebude vůbec snadná a jen proto, že nad ním drží ochrannou ruku sama Lord Renegát, Paní Aranea, dostává šanci přežít. Jak se později ukazuje, má s ním ostatně renegátská vůdkyně své vlastní, velmi ambiciózní plány.
Nocaři Vesperovi se náhle otvírá zcela nový svět, který je rubem toho, jež doposud znával. Záhy pochopí, že i na straně těch „zlých“ jsou bytosti, které chtějí prostě jenom přežít a hodlají si přitom uchovat své vlastní hodnoty. Začíná se tak v něm svářit do té doby naučené neotřesitelné přesvědčení a poznatky z nové života na straně Renegátů.Vše se navíc začíná komplikovat, když se na scéně objeví nový nepřítel, ohrožující obě upírské komunity. Trochu paradoxně to však samotnému Vesperovi poskytne jistou úlevu vlastního svědomí. Sám sebe přesvědčuje, že pokud vycvičí renegátský oddíl proti lidským Vatikáncům, přinese to nakonec prospěch i jeho starým přátelům.

Už na první pohled zaujme kniha svým provedením. Tvrdá vazba s přebalem totiž není v našich končinách zrovna typická pro knihy tohoto žánru. Na druhý pohled sepne čtenářům upírovek v hlavě poznání, že „mi to něco připomíná“. Pak stačí jen letmý pohled ke knihovně, kde hřadují knihy Petry Neomillnerové a je jasno. Marek Hlavatý, potažmo Triton, totiž vybavil druhý díl série o Tině Salo velmi podobnou obálkou a tím hned od začátku zadělal na srovnávání těchto sérií, nehledě na to, že pod hlavičkou stejného nakladatele vychází i knihy o Anitě Blakeová, a tak je rozhodně s čím srovnávat. A Renegát z toho nevychází právě nejlépe.

Zpočátku, v době, kdy se Vesper postupně stává příslušníkem komunity Renegátů, se kniha jeví velmi zajímavě. Autorka rozehrává vnitřní boj svého hrdiny s vlastním přesvědčením a prostou touhou přežít. Hodně prostoru věnuje Vesperovým myšlenkám a jeho vnitřním monologům ohledně touhy očistit své jméno a sejmout ze sebe punc zrádce. Ovšem to, co je ze začátku vcelku zajímavé, se postupem doby stává pouhou rutinou a zhruba od poloviny knihy začíná pomalu ale jistě nudit. Kniha tak začíná připomínat nepříliš povedený filozofický traktát na téma viny a svědomí a autorka se v tom začne neuvěřitelně plácat a ve chvílích, kdy se tento styl vyprávění začíná stávat neudržitelným, nám naservíruje akci. Ostatně, co by to bylo za upírský román, kdyby v něm čas od času nezašplouchala trocha té krve. Bohužel ani tady však není Magdalena Kozaková příliš silná v kramflecích, protože akční scény v jejím podání vyznívají velmi nevěrohodně a působí dojmem samoúčelnosti

Největší nedostatek této knihy však vidím v její nevyváženosti, čímž mám na mysli hlavně jednání většiny všech důležitých postav. Lord Renegát Aranea tak jednou působí jako sebejistá a neomylná velitelka, aby o pár stránek dál prosadila neuvěřitelně hloupou myšlenku společného setkání všech Renegátů na Silvestrovské párty, která si neříká, ale přímo hromově volá po přepadu, který samozřejmě přijde. Samotní Renegáti jsou jednou líčeni jako takřka neporazitelní borci, ale podruhé jako banda amatérů, které by do kapsy strčilo i nocařské nedochůdče a tak se to několikrát prostřídá. Vývoj postav je samozřejmou a vítanou věcí, ale autorka si s nimi dělá co chce, jen proto, aby se jí hodily do právě probíhající scény.

Upírská tématika je momentálně „in“, a tak se na nás knihy se zubatými hrdiny valí ze všech stran. Kvantita ovšem jen málokdy znamená také kvalitu a Renegát je toho příkladem. I když si i Vesper jistě najde své příznivce, pro mě se tahle kniha prostě bere příliš vážně a neobsahuje ani zbla nadhledu. Autorka prostě zatím ještě nemá na to, aby udržela kvalitní nit příběhu po celou knihu. A to se rozsah knihy nad tři stovky stránek vyšplhal jen díky velkému odsazení textu od okraje listů.

Buďte první, kdo vloží komentář

Přidejte odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..