Michael Bronec (ed)
Chovatelé krakenů
Straky na vrbě 2025
Asi je to čtenářská ostuda, ale dostal se mi do rukou teprve první sborník povídek, který vzešel z literární soutěže Žoldnéři fantasie, a to se jedná už o její čtrnáctý ročník. Chovatelé krakenů pak ke mně doputovali díky literární štafetě, kterou do světa vypustila vítězka posledního ročníku, jejíž povídka také celý sborník otevírá.
Čtenář pak v knize nalezne deset soutěžních povídek, jejichž umístění na jejích stránkách je dáno právě konečným pořadím, dvě povídky hostující a závěrečnou teoretickou stať Františky Vrbenské o obřích mořských potvorách, která je probere snad ze všech úhlů.
Kniha nabízí opravdu pestrou směsici povídek a myslím si, že z těch deseti soutěžních si vybere opravdu každý a žádná rozhodně není vyloženě špatná. Obecně lze říci, že opravdu skvělé byly všechny kratší, které jsou postaveny vyloženě na originálním nápadu. Kromě té vítězné tak zaujal Párazit a Pralinka, které přináší notnou dávku humoru a lehkost vyprávění. Ta se trochu vytrácela u delších prací, kdy autoři vyprávěli ucelenější příběhy, které nabízely “epičtější” nádech. Ale ani v nich si nevedli vůbec zle.
Chovatelé krakenů, jak praví anotace, pak nabízí rozmanitost, od historické fantasy, třikrát z našich luhů a hájů a jednu z prostředí renesanční Itálie, příběhů, které přinášejí záchvěv fantastiky do našeho reálného světa, i povídku, která se svoji filozofickou podstatou a hloubkou vymyká všem ostatním.
Přestože tohle není konec článku, přináším závěrečné hodnocení už teď. Tento sborník mohu s klidným svědomím doporučit všem fanouškům fantasy příběhů. Slabý příběh v něm totiž nenajdete, a i když podle naturelu jednotlivých čtenářů nemusí všem kápnout do noty všechny, nebude mít nikdo pocit promarněného času.
Sluší se pak poděkovat nakladatelství Straky na vrbě, že tuhle fantastickou káru táhne dál a Chovatelé krakenů jsou pro ně již jubilejním padesátým sborníkem.
A abych nezapomněl, za zmínku a pochvalu rozhodně stojí i spousta skvělých ilustrací.
Hodnocení: 85%
Vzhledem k tomu, že v zadání knižní štafety bylo, pokusit se dát autorům zpětnou vazbu přímo k jejich povídkám, jsou následující řádky určené hlavně pro ně, pokud si sem najdou cestu. Občas se tak může objevit i lehký spoiler.
Pojďme na to!
Pomyslná zlatá medaile se houpá na krku autorce, jejíž jméno mi bylo jediné známé, ostatní jistě prominou. Lucie Tringelová Kaňová je totiž autorkou povedené dystopie Sladký život a místy opravdu mrazivého hororu Bába. Vítěznou povídkou této knihy se pak stal příběh Potkat vílu a s volbou poroty musím bezvýhradně souhlasit. Hned od počátku totiž buduje atmosféru čehosi zlověstného, co až postupem času získává jasnější kontury a nemusí k tomu používat sáhodlouhé popisy. Někde stačí jen tu a tam slovíčko nebo kratičká věta a tahle forma prostě funguje. Dokáže, stejně jako u Báby, skvěle vykreslit stísněnost a atmosféru strachu. Umí prostě použít ta správná slova k zachycení okamžiku. Navíc postava, nebo spíš postavička její víly je prostě kouzelně originální.
Když nedaleko přístavného města vyplaví moře mnohasettunovou mrtvolu bájné mořské nestvůry, stane se z toho celosvětová událost. Ve své podstatě ale skončí kraken jako obří frutti di Mare a vyhlášená delikatesa. Magda Duhonská tak svojí povídkou O krakenech a koláčcích zaujme na první dobrou. Zvlášť, když na scénu vzápětí přivede zajímavou ženskou hrdinku a ono přístavní město Porthaven představí jako drsné místo, kde se na nějakou tu mrtvolu nehledí přes prsty. Po několika stránkách je jasné, že její pekařka má ještě doplňkovou živnost, na jejíž odhalení si musí čtenář počkat. A až se tak stane, je jasné, že půjde o mnoho životů. Povídka má spád, skvělou atmosféru, bezvadnou (anti)hrdinku a originální vyústění.
VAROVÁNÍ! Pokud v městských bazénech využíváte veřejnou finskou nebo parní saunu, povídku Párazit rozhodně vynechejte, váš pohled na tato místa už po jejím přečtení nebude nikdy stejný. A přitom je povídka, kterou přispěl Lukáš Vlasák tou nejvtipnější v celém sborníku. Opět je její alfou a omegou skvělý a originální nápad a já jí celou četl s lehkým úsměvem na rtech, který se párkrát proměnil v bezuzdný řehot. Nic člověka totiž nepotěší tak, jako trable někoho jiného. Svižný příběh okořeněný lehkou erotikou i několika ne zcela příjemnými momenty, tedy jak pro koho.
Edit: To, že je název povídky slovní hříčkou, jsem si všiml až při psaní recenze.
Už to bylo řečeno mnohokrát – nezahrávejte si s peklem. Hrdinka příběhu si chce svým úpisem pojistit úspěšnou zkoušku z pedagogiky a psychologie. Má ovšem štěstí v neštěstí, protože i vládce pekelný musí čas od času do lázní. V její péči se tak ocitne Pralinka a pro ni začne peklo na zemi. Asi nejkratší práce knihy, která stojí na skvělém nápadu a lehkosti vyprávění. I u ní jsem se bavil přímo královsky a s napětím očekával, jakou bestii Kateřina Burešová své hrdince ještě postaví do cesty.
Tři groše pro lovčího jsou pak prvním příběhem odkazující k reálnému historickému údobí i zemi. A tím, že se odehrává právě v Sedmihradsku, v polovině patnáctého století, tuší znalý čtenář, s jakou bytostí se v něm může setkat. Anina Perpello nabízí místy drsný příběh v němž jistá svobodomyslnost naráží na bigotnost a intoleranci představovanou služebníkem božím. Ve čtenáři se jí pak daří díky zvoleným scénám i slovům vyvolávat přesně ty emoce, které by měly tento příběh provázet. Každý, kdo viděl film Kladivo na čarodějnice, ví, o čem mluvím, i když z historického hlediska se právě Sedmihradsku tahle “klasická” Inkvizice víceméně vyhnula. Povídku pak zdobí naprosto skvělá ilustrace.
Irena Lišková se ve své povídce Plamen rozhodla převyprávět pověst, lépe řečeno tu část, které předcházela onomu známému skoku, o Horymírovi, i když sám vladyka není hlavní postavou příběhu. A komu, stejně jako mě, zůstalo z celého příběhu jen to, že Šemík přeskočil hradby Vyšehradu a pelášil k Neumětelům, přináší originálně pojatou pověst, které dodává další rozměr díky koňskému elementu. Vyprávění je to místy brutální stejně, jaká je naše představa o tehdejší době. Čtenáři pak nezbývá doufat, že to s námi zástupci equus caballus hned tak nevzdají. A že se s dalším příběhem autorky potká co nejdříve.
Vyhnanec zneuctil bohy a následovat může jen jediný trest – tisíc let bez možnosti stárnout, tisíc let samoty bez možnosti kontaktovat jakýkoli lidský kmen. Vojtěch Kinter bodoval povídkou, která je tou výše zmiňovanou, jež se vymyká všem ostatním. Je totiž zcela jiná než všechny předchozí i následující, neakční, takřka bez přímé řeči. Nabízí tak až filozofický vhled do nitra člověka, posléze spíše bytosti, která má deset století, aby pozorovala měnící se svět kolem sebe i své vlastní nitro. Z mého laického pohledu mi přijde daleko těžší smysluplně napsat právě takový příběh a je proto dobře, že si mezi porotci našel dostatek zastánců, aby se dostal i ke čtenářům.
Agnes je na svou dobu velmi emancipovaná mladá žena, od které se na prvním místě očekává poslušnost svému otci a posléze manželovi. Její budoucnost je jasně nalinkovaná a společnost žijící na počátku renesance nemá pro její touhy a potřeby žádné pochopení. Jenže do jejího života vstoupí muž, jehož pracovním nástrojem je Flétna, který má město zbavit krys.
Co se týká samotného příběhu, nemám mu co vytknout. Agnes je hrdinka, se kterou se ztotožní nejspíš každá čtenářka (soudím dle reakcí členek štafety, které četly knihu přede mnou). A to, co povídce budu vytýkat, nejspíš nechá chladnými devadesát devět procent čtenářů. Za mě by totiž Eva Roubalová udělala lépe, kdyby svůj příběh zasadila do zcela fiktivního světa, bez jakýchkoli odkazů k tomu z naší historie.
K době, ve které se příběh odehrává, totiž nesedí historické souvislosti. Agnes má znalosti, které byly skutečně prokázány až daleko později, těžko by se ve své době mohla u snídaně polít čajem (nápoj vyšších vrstev až v osmnáctém století), stejně jako je nepravděpodobný motiv samotných krys, protože ty se objevují v příběhu o něco později. Opakuji, pro drtivou většinu čtenářů nepodstatné detaily, ale mě prostě dráždí, protože odvádějí moji pozornost od samotného příběhu.
Oproti tomu v příběhu Prozření biskupa Jana lze historické nepřesnosti hledat jen těžko, protože nás Petr A. Novotný zavádí až před dobu konce prvního tisíciletí našeho letopočtu. (Ale přesto, Jan X. mohl v roce 915 n.l. skutečně v prvním roce svého pontifikátu napsat dopis, ale první bezpečně doložený biskup olomoucké diecéze byl až Jan I. v letech 1063-1085. Pokud se mýlím opravte mne, ale kdy řešil takový detail).
V každém případě nabízí tato povídka poctivou historickou fantasy z doby, kdy katolická víra nebyla ještě pevně v našich zemích ukotvená a slovanští bohové, si tak trochu zlomyslně mohli pohrávat s nebohými lidmi. Příběh rozhodně nenudí, nabídne několik dobrých scén, ale kdo už má něco načteno, zařadí si ho mezi další slovanskou fantasy. Juraj Červenák je prostě těžká konkurence.
Sedmnáct dokonalých scenérií pak nestojí jen na vynikajícím nápadu, ale i na obou hlavních postavách a jejich nejednoznačných povahách, kdy musí minimálně jedna z nich potlačit svoji nebezpečnou přirozenost. Aneta Soukalová navíc přivede postavu třetí, díky níž a jejímu umění získává povídka možný potenciál pro větší rozsah. Povídce není co vytknout a cení se i poměrně roztomilý závěr příběhu. Jdu si taky pro sušenku.
Anotace:
Znamená příchod Krakena, že na scéně se vynoří i dílo H. P. Lovecrafta? Naši literární hosté si to evidentně myslí! Karel Doležal i Jan Dobiáš pojali své povídky v jeho duchu. A Františka Vrbenská, stálice fantastického žánru, nám na konci knihy ve dlouhé stati vysvětlí, že za všechno mohou básníci, najmě Brit Alfréd lord Tennyson.
Nekrmte krakeny, a když, dejte pozor, ať Vám neukousnou ruku! Případně polovinu trupu.
Mezi soutěžícími opět naleznete jména vycházejících hvězd: Lucie Kaňová, Magda Duhonská, Lukáš Vlasák; i nováčky, kteří se o své místo na obloze teprve derou. Tematicky patří Chovatelé krakenů k nejpestřejším a od historické fantasy přecházejí ke klasické až po moderní humornou a filosofickou.
A možná přijde i Cthulhu a zadupe!
Obsah:
Lucie Kaňová – Potkat vílu
Magda Duhonská – O krakenech a koláčcích
Lukáš Vlasák – Párazit
Kateřina Burešová – Pralinka
Anina Perpello – Tři groše pro lovčího
Irena Lišková – Plamen
Vojtěch Kinter – Vyhnanec
Eva Roubalová – Flétna
Petr A. Novotný – Prozření biskupa Jana
Aneta Soukalová – Sedmnáct dokonalých scenérií
Karel Doležal – Chundelka
Jan Dobiáš – Z Knihy stínů aneb Zápisky kultisty
Františka Vrbenská – Prosíme výletníky, aby nekrmili Krakena (teorie)
Informace:
Vydáno: 2025, Straky na vrbě
1. vydání originálu: 2025
Jazyk vydání: český
Edice: Česká fantastika (167.)
Autor obálky: Lubomír Kupčík
Forma: klasická kniha
Vazba knihy: měkká / brožovaná
ISBN: 978-80-88346-34-0
Přidejte odpověď