Recenze: Roman Bureš – Inferium 2 (Invaze)

Inferium II

Roman Bureš
Inferium II
Epocha 2022

Když jsem z epochálního balíčku vybalil Inferium 2, jako první mne napadlo: no, ten chlap se asi zbláznil. Pekelná dvojka, s podtitulem Invaze, totiž nakynula na šest set sedmdesát stránek textu, a to už je v tomhle formátu pořádný bumbrlíček. Další myšlenka však byla: pokud to bude stejně dobré jako první Inferium, mám postaráno o zábavu minimálně na čtyři dny.

INFERIUM II
Inferium II

„Ať už peklo bylo nebo ne, vymyšleno bylo dobře.“ Platí o jedné hodně známé pohádce i o pekle Romana Bureše. Je jedno, čemu lidé věří za života, nebo jaké vyznávají náboženství – křesťan, muslim, hinduista nebo ateista, všichni hříšníci se sejdou na jednom místě, kterému místní démoni říkají Inferium. A všichni ti lidičkové trpí naprosto stejně. Neukojitelný hlad a žízeň, žádný spánek, u žen dole sucho u mužů ochablo. Otrocká práce a tělo sloužící jako obnovitelný zdroj lahodné lidiny. Prostě Peklo.

Na konci prvního dílu poloviční démon Rónan horko těžko prolezl zpátky na Zemi troskami plynové komory koncentračního tábora, pod kterou se nacházel vstup do samotného Inferia. A tam, dospěl Satan, jeho rádce Leviathan a věrní generálové k po měrně rozumnému a logickému rozhodnutí. Příště to budou oni, kdo určí, kde a kdy dojde k dalšímu porušení nebeské blány a průniku do lidského světa. Ostatně podtitul knihy svádí k poměrně jednoznačnému závěru. Jenže, to by to milí pekelníci i čtenáři měli příliš jednoduché. Roman Bureš dějem trochu zamíchá a přihodí další dějovou linku. Ostatně, vzhledem k rozsahu knihy, má na vše poměrně dost času.

Satan se mezi vším tím papírováním zařekl, že je třeba trochu si zlepšit fyzičku. Vždyť při vzpouře lidského dobytka málem vypustil „duši“. Sice se řídí jasně daným kodexem cti, ale i tak se snaží z předchozích událostí, kdy mu jeho legie zle pocuchaly zbraně Waffen-SS, poučit. A jedním z řešení může být zkrátit technologický náskok lidí z povrchu.

Rónan se snaží v Americe koncem padesátých let dvacátého století znovu žít jako člověk. Po dlouhé době má vedle sebe ženu, kterou miluje, jenže jeho štěstí netrvá dlouho. Zařekl se sice, že už nikomu neublíží, ale místní mafiáni mu to příliš neulehčují. A tak krátce poté, co navždy nenávratně zmizí jeho Franceska, se tři ze čtyř válí mrtví u jeho nohou. Rónan tak do děje vstoupí v plné parádě.

Komu při čtení prvního svazku vrtalo hlavou, kam se podějí po smrti ti hodní nebo oběti těch, kteří se v pekle zrodí jako lidský dobytek, dostanou odpověď právě teď. Tím místem je Demokratická republika Eden, zkrátka nebe pro všechny, kdo byli celý život hodní, nebo jejichž hříšky byly vyváženy přece jenom nějakou tou lidskou dobrotou. Jenže obrázek to pro místní věřící není příliš povzbudivý. Je to taková běloskvoucí obdoba Inferia. Do detailů však zabíhat nebudu, abych čtenáře neochudil o jeho poznávání. Rozhodně to stojí za to.

I přes spoustu nových událostí se autor poměrně často vrací v mnoha poznámkách k faktům z prvního dílu. Třeba k Rónanově původu. Rozhodně tak nevadí, pokud jste první Inferium četli už před delší dobou.

Tři dějové linie, přičemž v té pekelné nehraje Satan úplně tu hlavní roli, které dlouhou dobu plynou vedle sebe, aby se občas lehce dotkly, a nakonec se prolnuly v očekávaném finálním střetu. K němu se příběh neřítí nějakým zběsilým tempem. Roman Bureš si dává na čas a je vidět, že si své světy hodně užívá. Hlavně nebeský Eden je představen do nejmenších podrobností. Trochu překvapivě, nebo možná ne, je v něm hodně z našeho současného světa. Ovšem ve chvíli, kdy konečně dojde k onomu očekávanému střetu, naberou události tempo skoro až zběsilé.

I přes onen skoro až neskutečný rozsah knihy jsem neměl nikdy dojem, že by z jejích stránek zívala nuda, nebo se odehrávalo něco zbytečného nebo nepodstatného. Charaktery většiny postav jsou většinou jasně dané, což je dáno jejich dlouhověkostí. Přeci jenom je poznáváme ve chvílích, kdy po tom svém světě kráčí již mnoho století. Výjimkou je tak jen Amálka, kterou musel Rónan zanechat v Inferiu, aby Leviathan v závěru prvního svazku dokázal uzavřít nebeskou blánu. Její dětská bezprostřednost, navzdory výchově mezi pekelnými démony, je občas až odzbrojující. Je důkazem toho, že dětská mysl je tvárná a dokáže přijmout mnoho věcí, pokud se s nimi stýká od malička. Okruh postav je zde pochopitelně mnohem širší.

Na úplný závěr bych se vrátil k úplnému začátku knihy. Jak bývá zvykem, nenajdeme tu věnování nebo předmluvu. Roman Bureš věnoval pár vřelých řádků jednomu z největších lidských dobytků současnosti. Osobně doufám, že se s Inferiem neplete a Vladimír Vladimirovič se bude spolu s Pepou Stalinem věčně škvířit na pekelném rožni.

Hodnocení: 80%

roman bures
Roman Bureš

Anotace:

Válka proti vzbouřenému lidskému dobytku skončila, lidé jsou zpět v ohradách masokombinátů a život v Inferiu se vrací do starých kolejí. Rónan se po návratu z Pekla snaží zapomenout a opět žít. Jde mu to však ztěžka, neustále myslí na Amálku. Na židovskou holčičku, kterou sice vyrval ze spárů nacistů, ale záhy ji musel zanechat v Inferiu. Přítomnost nevinné duše v Pekle přitom vychyluje rovnováhu, a zatímco démoni po kontaktu s lidskou technologií modernizují, Satan slábne a chřadne. Je třeba znovu otevřít portál do světa lidí a vrátit Amálku domů. 

Avšak démoni netuší, že na tento okamžik čeká Azrael, vrchní velitel vojsk nebeské Demokratické republiky Eden, který se chystá s pluky andělů vtrhnout do Inferia a vzít si zpět vlast svých předků.

Informace:

Vydáno: 2022 , Epocha (ČR)
Počet stran: 680
Edice: Fantastická Epocha (130.)
Ilustrace/foto: Žaneta Kortusová
Autor obálky: Lukáš Tuma
Vazba knihy: měkká / brožovaná
Formát: kniha
ISBN: 978-80-278-0070-4

Buďte první, kdo vloží komentář

Přidejte odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..