Laurie Forest
Kroniky Černé čarodějky 1.
Dobrovský 2019
Další kniha, ke které jsem se dostal díky knižním závislákům a jejich #zavislackespolecnecteni. Nijak jsem nevyhledával předchozí recenze ani komentáře. Přesto jsem pod anketou, která měla rozhodnout o knize pro toto kolo společného čtení zahlédl koutkem, oka několik ne úplně pozitivních reakcí směrem právě k tomuto příběhu. Na druhou stranu má kniha na e-shopu KD šedesát pěti hvězdičkových hodnocení. I tak jsem jí otevíral bez přehnaného očekávání.
Sedmnáctiletá Elloren Gardnerová je vychovávaná svým strýcem daleko od ruchu hlavního města. Její hlavní zálibou je apatykářství a vše spojené s bylinami a léčitelstvím. Její největší touhou, strýcem notně podporovanou, pak je tak studovat právě apatykářství na univerzitě ve Verpacii. Přání se jí splní velmi nenadále. Její teta Vyvien, která je členkou Rady mágů, nejvyšší instance gardneriánské vlády, totiž přijíždí do zapadlého Halfixu právě proto, aby svou neteř poslala na vysněnou univerzitu. Kromě toho by také ráda, aby Elloren prošla rituálem zasvěcení s jedním z nejurozenějších a politicky nejpřijatelnějších mladých gardneriánů. Tady ovšem Vyvien naráží nejen na odpor svého bratra ale i samotné Elloren, která si nedokáže představit, že by vstoupila do posvátného svazku s někým, koho nikdy neviděla.
Elloren se tak z poklidného, zdánlivě bezstarostného, venkovského života ocitá na krátko v hlavním městě Gardnerie, aby se vzápětí přesunula na věhlasnou Verpaciánskou univerzitu. Po počátečním nadšení Elloren však zjišťuje, že její představy byly lehce naivní. Začíná zjišťovat, že gardneriánská společnost je ve své většině až příliš sešněrována náboženskými tradicemi a až fanatickou vírou v Prastarého. Elloren je pak čím dál častěji konfrontována s realitou a vlastním viděním světa. Vzhledem k tomu, že je vnučkou první Černé čarodějky, stává se také důležitou figurkou v politických plánech své tety, která je přímo ztělesněním vládnoucí doktríny. A na místě, kde vládne dogma, to má svobodná mysl velmi těžké.
Autorka svůj příběh rozjela poměrně dobře. Představila svým čtenářům sympatickou mladou hrdinku, která má díky strýcově výchově poměrně dobře srovnané morální priority, ale na straně druhé vstupuje do světa, o kterém má někdy zkreslené představy. Ani jedno ani druhé není příběhu na škodu, protože tam, kde je konflikt, má příběh z čeho brát. Jenže po úvodním oťukávání, představování světa a jeho dějin, uvedení poměrně širokého spektra dalších hrdinů na scénu, se to celé zhruba po jedné třetině knihy začíná rozpadat.
Největším problémem samotné autorky je, že chce mít v knize naprosto všechno. Po sto padesáti stranách přichází pocit, že příběh horko těžko drží pohromadě. Často se zdá, jako by se každá kapitola odehrávala v jiném světě. Do děje se pak snaží nacpat spoustu nesouvisejících věcí a některé kratší kapitoly pak pro něj nemají naprosto žádný význam. Důvodem, proč se pak některé věci objevují, je prostě jen to, že v tom daném okamžiku je tam autorka kvůli nějaké scéně potřebuje mít. Příkladem je muzeum gardneriánského umění, protože jistý mladík prostě potřebuje udělat milostné gesto, a Elloren si tak může zahrát na vzácné housle. Pro další příběh pak to místo nemá absolutně žádný smysl.
Některé scény pak postrádají logiku. Zatímco Lukasův protivník při cvičném šermířském souboji použije tréninkový meč, on si po jeho skončení zasune do pochvy ten, kterým zabíjel. Na pozemcích se pasou koně, kteří jsou uvázaní u žlabů. Další scény jsou pak zcela nevěrohodné, protože autorka prostě potřebuje, aby se tak odehrály, jako když se celá Gardnerie chystá na válku, ale k ochraně vojenského tábora nejsou postaveny žádné stráže. Na straně 397 osvětluje chlapcům tváře lampa, která je za nimi. … a podobně bych mohl pokračovat dál.
Otázkou pak je, co z výše uvedeného je prací autorky a co se „ztratilo“ v překladu, protože nejdůležitější věcí, která posílá knihu hodně dolů je právě překlad a práce s českým jazykem. Chápu, že někdy možná chtěla překladatelka přiblížit příběh mladší generaci tím, že použila pár jí bližších výrazů – profesorka tak má piercing a hrdince přijde, že to někdo hrotí. Ale v dalších mnoha případech je to prostě do očí bijící neschopnost správně česky podat přeloženou větu nebo výraz tak, aby odpovídal žánru a světu, ve kterém se odehrává.
Už na straně sedmnáct mne zaujal výraz převrátím oči v sloup, dosud se jen obracely. Párkrát se objeví koňská doprava, a když vojáci prohledávají povozy, vyptávají se jejich řidičů. Stáj pro prasata a mladící cirkulující po místnosti docela pobaví. Zamrzí, že v té přehršli informací jsem nezachytil, kdy gardneriáni slaví Vánoce. Při tom, když si Elloren vybavila, jak se učí drobnými prstíky uplést sváteční vánočku (str 186), mi skoro ukápla slza dojetí.
Neustále se opakující se informace, že v univerzitní kuchyni jsou pracovníci. Tenhle pojem se hodí tak do náborového letáku nebo inzerátu úřadu práce ale ne do beletristického díla, která má pro všechny případy na titulce hrdý nápis fantasy. Navíc se nám tu urodilo i několik pravopisných chyb a překlepů, kterých přibývá s tím, jak se blíží závěr knihy, jako by to redaktory už přestávalo bavit.
Některá souvětí jsou pak šroubovaná tak, že je pro jejich rozklíčování potřebujete přečíst několikrát. Na letáku (str 465) stojí: Informace týkající se osob zodpovědných za zničení čtvrté divize gardneriánské vojenské základny musíte okamžitě nahlásit … Takže v tomhle případě by mělo být „a“ mezi divize a gardneriánské, nebo by spíše prohlášení mělo znít: Informace týkající se osob zodpovědných za zničení gardneriánské vojenské základny čtvrté divize … Protože celá divize rozhodně zničena nebyla.
Pokud bych měl nakonec zvolit jediné slovo, které tuto knihu vystihuje, tak by to bylo NEVĚROHODNÁ. Autor, a fantastiky zvlášť, si může dovolit napsat cokoli, pokud si to smysluplně obhájí. V tomto případě to tak ale v žádném případě není. Spousta věcí tu prostě nedává smysl. Ať už je to pojetí univerzity v tomto fantasy a potažmo tak i středověkém světě, nebo rasová diverzita a z ní vznikající konflikty. Ona nevěrohodnost se tak knihou táhne jako červená nit. Možná tomu nevěříte a roztáhnete si úsměv od ucha k uchu, možná i v mžiku sekundy, ale je to prostě tak. Slovy klasika: Můžete s tím nesouhlasit, můžete s tím polemizovat, ale to je tak asi vše, co s tím můžete dělat.
Suma sumárum: Jistá jednoduchost a zkratkovitost příběhu se dá možná připsat na vrub cílové skupině čtenářů, i když je pro mne nepochopitelné, proč by mladý čtenář neměl dostat full servis. Co ale v žádném případě nelze omluvit, je prachbídná práce s českým jazykem. Nějaký ten překlep se může udát i v lepších rodinách, ale celková práce s češtinou mi tady prostě přišla hodně eklhaftní. Černá čarodějka je pro mne díky neexistující jazykové redakci jednoduše propadák.
Pokud si tak chcete přečíst knihu, kde je v centru dění mladá hrdinka, která se musí popasovat se světem, jenž jí není zrovna nakloněn a kde vše na rozdíl od Černé čarodějky funguje, sáhněte po knize Klam lady Ginevry.
A pokud jste dočetli až sem, vězte, že původní verze recenze byla mnohem, mnohem delší.
Hodnocení: 40%
Anotace:
Elloren Gardnerová je vnučkou poslední Černé čarodějky z proroctví, které se podařilo odrazit nepřátelské síly a zachránit Gardneriány během Říšské války. Elloren sice vypadá, jako kdyby své slavné babičce z oka vypadla, ale na rozdíl od ní nemá žádné magické schopnosti, kterých si její lidé cení nade vše.
Když se Elloren naskytne příležitost uskutečnit svůj celoživotní sen stát se apatykářkou, připojí se ke svým bratrům na prestižní Verpaciánské univerzitě, vezme osud do vlastních rukou a pokusí se vystoupit ze stínu své babičky. Brzy však zjistí, že univerzita, která přijímá etnicky různorodé studenty (včetně ohnivých, okřídlených ikaralů, zapřisáhlých nepřátel Gardneriánů), je pro vnučku Černé čarodějky nebezpečným místem.
S temnotou na obzoru a pod rostoucím tlakem své rodiny splnit jejich očekávání musí Elloren čelit vlastním pochybám a rozpadu všeho, co doposud znala. Naději na přežití nachází nečekaně mezi těmi nejopovrhovanějšími… ale nejdříve musí najít odvahu důvěřovat těm, které ji učili nenávidět a kterých se měla bát.
Informace:
Série: Kroniky Černé čarodějky 1.
Vydáno: 2019, King Cool
Originální název: The Black Witch, 2017
Překlad: Lenka Lichtenbergová
Počet stran: 480
Jazyk vydání: český
Vazba knihy: pevná / vázaná s přebalem
ISBN: 978-80-7390-918-5
Přidejte odpověď