Recenze: Jakub Hoza – Spálená země 1

Spálená země 1
Spálená země 1

Jakub Hoza
Spálená země 1
Mystery Press 2023

Podle obálky a počtu poničených sudů na ní to vypadá na pěkně toxické čtení. Podle poznámky časopisu Pevnost na zadní straně obálky to vypadá na deviantně brutální předělávku herní série Fallout. A podle části anotace (kterou jsem shlédl až po přečtení knihy) to vypadá na čtení plné neradostných vyhlídek až na věčnost a poněkud masakrózní záležitost, kde se pro hektolitřík krve nejde příliš daleko. Strašáka zkrátka čeká cesta plná setkání, po nichž jejich aktéři nebudou mít nejen ani vzpomínky na buducnost.

Spálená země 1
Spálená země 1

Rok 2121 a česká kotlina je přesně tím, co naznačuje název knihy. Po nepovedeném pokusu o ochlazení přelidněné Země poslední generací bandy ekoteroristů, a lepidlo jim k tomu opravdu neposloužilo, jsou naše luhy a háje na dlouhou dobu ztraceny. Strašák a jeho rodina tak žije v prostředí, kde není nouze o zmutované potvory, někteří přeživší lidé jsou výraznou sbírkou rakovinných bujení, a rozhodně to není zemský ráj na pohled.

Ale jak pravil jeden známý expert na teorii chaosu, život si vždy cestu najde, a tak se možná mezi pastevci blýská na lepší časy. Lidé se prostě vždy budou snažit o návrat k nějaké té civilizovanosti. A jiní lidé se vždy budou snažit je o tu civilizovanost připravit vlastní pokřivenou představou civilizovanosti. To je i příklad výše zmíněné pastevecké komunity. Začátek tak připomíná úvod nejlepšího fantasy filmu všech dob. Nebojte, s prstýnkem si tu nikdo hrát nebude. Banda nájezdníků totiž pasteveckou vesnici vyčistí tak nemilosrdně, jako by se jednalo o lid jistého Cimeřana. Tihle ale tajemství oceli nehledají, důvodem jejich přepadu je jisté čtyřnohé a rohaté stádo. Ve výsledku nepohrdnou ani lidským proteinem. Zkrátka, strava má být pestrá.

Pokud jste se Strašákem absolvovali jeho cestu do pekla zpět, máte velmi jasnou představu, jaký typ příběhu a hrdiny vás čeká. Pokud ho potkáváte až ve spálené zemi, stejně jako já, vězte, že je ho těžko zabít. Snad jen dekapitace provedenou po vzoru jistého horala, by mohla mít šanci. Jinak je to prostě těžký soupeř s úžasnými regeneračními schopnostmi, ne nadarmo se jeho lidu či snad rase přezdívá Nesmrtelní. Perfektně ovládá snad jakoukoli zbraň, ale nejjistěji se cítí při práci s velmi ostrým mečem.

Příběh je předkládám ze Strašákova pohledu na věc, takže čtenář má až na prvním místě všechny jeho postřehy, narážky, ohlédnutí se do minulosti i hlášky. A Strašák hláškuje a narážkuje velmi rád a velmi často. V podstatě každou jeho myšlenku provází nějaká hláška a narážka se zjeví na každém „druhém“ řádku. Už po třiceti stranách jsem měl pocit, že je text přehláskován a přenarážkován. A občas mi nějaké ty hlášky, možná lépe řečeno parafráze přišly až lehce za hranou trapnosti. Jen namátkou (str 71) „Nebojte se, nyc se fám nestane“ nebo (str 91) a broučci pana Karafiáta. A narážka na Bruntál a jeho drsnost? I ctihodný pan Kotleta s postupem série Legie přišel na to, že méně je někdy více.

Zhruba po sto stranách mi přišlo na mysl, zda se autor nepokouší o postapo parodii. Ale nejspíš tomu tak není.

Být to v jiné době, vzhledem k mému a autorově věku, bych mohl použít větu: „podívej, soudruhu, mi jsme asi tak stejně staří, viď“, ale na omluvě bych netrval. Jen bych konstatoval, že díky tomu máme nakoukané a načtené zhruba stejné věci. Takže, pokud máte načteného Kulhánka a Kotletu, viděli jste Šíleného Maxe a Soudný den, popřípadě pár dalších pouštních béčkových odvozenin, víte zhruba, co vás čeká a nemine. Vizuál je zhruba stejný. Prostupnost dějem také. Autor postupoval podobně jako Michaela Merglová v případě knihy Prázdnota. Vzal známé rekvizity, použil známé kulisy, přimíchal trochu té brutality a stvořil příběh. Příběh, který jede celkem svižně ale bez větší invence. Příběh, který rozhodně nenudí, ale nenabídne větší tah na bránu. Příběh, který si užijete tím víc, čím méně znáte jeho předchůdců.

To, že jsem si se spálenou zemí já osobně nesedl, ovšem neznamená, že je to špatná kniha. Věřím, že spoustu svých čtenářů si najde, protože ocení popkulturní odkaz na každé první i druhé straně a spoustu hlášek. Modří už ale vědí a Ondřej Hejma o tom i ve svém hitu zpívá – modrá je dobrá. Já ovšem doufám, že žlutá bude lepší.

Skoro jsem zapomněl. Přítomnost AČR je prostě boží.

A, ty jo, i na ten jeden prsten nakonec došlo.

Hodnocení: 60%

UKÁZKA

Anotace:

Rok 2121. Z české kotliny zbyla po události, pro kterou se vžilo označení Restart, jen radioaktivní pustina. Není ovšem třeba si zoufat. Vrátila se stará víra, a stejně jako kdykoliv předtím i teď nás chce všechny spasit. Snad to dopadne lépe než posledně.
Vyhlídky ale nejsou jenom radostné. Jako by nestačila přemíra záření, objevila se i hrozba, na niž jsou zárodky civilizace v Pustině krátké: armáda mutantů vybavených technologiemi, jakými by neměl nikdo disponovat. Bezpečí podzemního Trezoru proto musí opustit muž, který je ve všech směrech jen stínem toho, kým býval dříve.
A býval mnohým: zabijákem, vůdcem, prorokem… hrdinou. Aby ochránil, co mu ještě zbývá, bude se muset Strašák na to všechno zase rychle rozpomenout.
A můžete se vsadit, že pro sečtení všech, kteří u toho rozpomínání zařvou, vám nebudou stačit prsty jedné zmutované ruky. A nejspíš ani té druhé…

Informace:

Série: Strašák 2.
Vydáno: 2023, Mystery Press
Počet stran: 272
Ilustrace/foto: Piotr Cieśliński
Autor obálky: Lukáš Tuma
Vazba knihy: měkká / brožovaná
ISBN: 978-80-7588-453-4

Buďte první, kdo vloží komentář

Přidejte odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..