Recenze: Edice XB-1: 4/2024

Edice XB-1: 3/2024
Vlado Ríša (ed)
Časopis XB-1 s.r.o. 2024

Občas si snad každé dítě pomyslí, jestli by ti otravní dospěláci nemohli zmizet z jeho života. Jak to dopadlo s Kevinem všichni víme. To Ernestine si něco takového ve stejnojmenné povídce nepřála, a přece se jí to přihodilo. Po každém starším osmnácti let zbude jen tiché puf, závan teplého vzduchu a hromádka šatů. Vlastně tak jde o postapo, kdy svět z doucení ovládnou děti. A Ernestine se snaží v téhle nové době přežít. Pomáhá jí duch starého vědce Ernest. Povídka plyne poklidným tempem a po jejím dočtení vás nejspíš napadne, o čem vlastně byla a jestli se jí snažil autor něco říci.

Případ věže potřísněné krví nás jako by přenese do příběhů tisíce a jedné noci. Únos a vražda mladé dívky, jejíž rozbité tělo bylo nalezeno pod minaretem mešity, do které se ale nikdo nemohl dostat. Vyšetřovatel Kádir a jeho severský přítel Knud tuší, že do jejich světa čas od času může pronikat cosi cizího. A nápad s prolínáním středověkého arabského světa s jinou epochou je hodně zajímavý. Tenhle motiv si rozhodně říká o další zpracování a další příběh.

Než se začal odehrávat Případ mrtvých potkanů, chtěl se Sony pomstít Sanymu. Město Atlantis se se škodami, které před několika měsíci způsobil, už stačilo vypořádat a on samotný hledá své místo na slunci. A chce nějakým způsobem odčinit, co způsobil. Vyřešit záhadu vymřelé kolonie potkanů, kteří jsou šlechtěni pro boj se škůdci, se zdá být jako dobrá příležitost. Jenže čtrnáctiletý Sony se chová jako příslovečný slon v porcelánu a jeho jednání je mnohdy až nevěrohodné. Povídka Elišky Drongové by tak možná chtěla ještě trochu učesat.

Oproti tomu druhá domácí povídka je jiný kalibr. Až čtenář totiž zjistí, Co se děje na pasece, bude možná při své další návštěvě oblíbeného lese, našlapovat opatrněji. Pod nohama by totiž mohl mít sídlo rodu bezvousých skřítků Pinďourů. A třeba by mohl narazit, a i na dvoupalcovou skoro vílu Blinďu, která nemá u se svých pinďouřích soukmenovců zrovna na růžích ustláno. Tomáš Novotný ve své povídce notně popustil uzdu fantazii. Muší vivisekce je krutá tak, až z ní běhá mráz po zádech. Ovšem místy je povídka poeticky vražedná a místy poměrně i vtipná. U věty pustila mrskajícího se pinďoura z ruky, se ale přeci jen nechal unést představivostí až příliš, když i samotná užovka o pár stran přiznává, že ruce nemá. (Následným šetřením bylo ale zjištěno, že se jedná o práci megašotka, protože cituji: autor není až takovej debil 🙂 ) V životě se stanou i horší věci. Tímto zdravím Tomáše Novotného.

Štěpán Tůma a jeho Poslední štace zavede čtenáře do hlubokého vesmíru, na palubu Daisy, skifu třídy trojzubec, který po desetiletí ve vesmíru drží pohromadě spíš jen silu vůle. Jeho dvoučlenná posádka, bratři Eidur a Tero, se snaží jako vesmírní tuláci a skrappeři vytřískat ze svých cest, co se dá. Naděje jim svitne, když se na monitorech objeví potencionální zlatý důl – skoro opuštěný vodní tahač. Jenže jeho případné vybrakování nemá jen jeden ale rovnou tři háčky. Povídka se po pomalém rozjezdu ukázala jako hodně povedené vesmírné dobrodružství.

Král Dolgoru chce válku s Lesborem. Jeho ministr strategie, lord Fén, mu to sice nedoporučuje, ale spojenectví s obřím vlkem Wulgem ze Starého Chrastu, může přeci jen jazýček na vahách osudu naklonit ve prospěch dolgorských. Jenže kníže Boren, vládce Lesboru, nehodlá jen nečině čekat, až ho silnější soused převálcuje. Legrál rozehraje příběh, ve kterém se objeví hodně originální postavy a je zábavnější s každou další stránkou. Jaroslav Kolůch pak svoji povídku nakopne o level výš, když se někteří jeho hrdinové ocitnou ve městě Habrno a jejich průvodcem se stane Franta Cafórek. Takže tuhle povídku jsem si fakt užil, protože rozhodně nebyla frndó ke zdi. Nuda v Habrně tak rozhodně nehrozí. Zodpovědně se dá tak prohlásit, že to nejlepší si redakce opravdu nechala na konec.

Publicistickou závěrečnou tečku má tentokrát na svědomí Martin Koutný a připravil si pro čtenáře víceméně tradiční výtah knih, které tentokrát spojuje jejich zacílení na dětského čtenáře. Fantastika školou povinná tak přináší přehled začínající rokem 1907 a knihou Podivuhodné Jiříčkovo cestování. Mně blízké pak byly tituly z osmdesátek a devadesátek.

Chce se napsat, že snad už tradičně, se dubnová obálka Edice XB-1 rozhodně povedla. Alexandr Rusevský se evidentně stal kvalitním ilustrátorem.

Stejně tradiční, už po třetí, je i moje nevyslyšené přání o návratu textu do dvou sloupců. Při menším fontu některých povídek by to bylo vyložené plus. Ale jak se říká, zvyknout si lze i na smrt, takže ani v květnu se nejspíš téhle změny nedočkám.

I když jako celek není dubnová XB-1 taková pecka jako předchozí čísla, rozhodně si čtenářstvo najde. Zase na druhou stranu jsou všechny povídky lepší než Zaříkávač  z minulého čísla. To, že má cenu, aby tenhle čas… totiž tahle kniha, vycházela i nadále, je možnost, aby se domácí autoři dokázali dostat do povědomí čtenářů a od povídek se mohli odrazit třeba i k vlastní knize. Skvělým příkladem toho je aktuálně vydaná kniha Marie Domské Nejasné hranice. Takže jen dál, a dlouhý let XB-1.

Hodnocení: 80%

Obsah:

 Zahraniční povídky:

Octavia Cade – Ernestine; str.3 (ERNESTINE)
Ray Nayler – Případ věže potřísněné krví; str.11 (THE CASE OF THE BLOOD-STAINED TOWER)

České povídky:

Eliška Drongová – Případ mrtvých potkanů; str.19 (Daidalos; Finále)
Tomáš Novotný – Co se děje na pasece; str.25 (Daidalos; Finále)
Štěpán Tůma – Poslední štace; str.43 (Daidalos; Finále)
Jaroslav Kolůch – Legrál; str.51

Publicistika – odborná esej:

Martin Koutný – Fantastika školou povinná; str.61

Možnost předplatného: Vesmírný koloniál