
Edice XB-1: 3/2024
Vlado Ríša (ed)
Časopis XB-1 s.r.o. 2024
Druhé číslo Edice XB-1 přivítá své čtenáře rozhodně povedenější obálkou, než tomu bylo u čísla prvního (XB-1 2/2024). Lepší ilustrace i lepší kombinace barev. Ale, jak psal její autor Alexandr Rusevský, jde hlavně o ta písmenka uvnitř.

S písmenky tak začněme od konce. Závěrečný článek Václava Krupičky Škatulkování, předsudky, dehonestace a definice fantastiky je totiž dle mého názoru nejlepší publicistický počin za hodně dlouhou. Vypadá to, že s autorem budeme podobně stejně mladí, a tak je mi jeho náhled do předlistopadové i polistopadové fantastiky hodně blízký. Stejně jako názor na přezíravý pohled na fantastiku od těch, jejichž žánr je ten jediný správný. Už se ostatně těším na fundované názory, které se určitě od mainstreamu vynoří po dalším předání ceny Magnesia Litera za fantastiku. Nicméně článek Václava Krupičky je skvělý.
První zahraniční povídka To je mé štěstí nás zavede na britské ostrovy do blíže nespecifikované budoucnosti, kdy už jsou relativně bezpečná i místa, jež byla zasažena špinavými bombami. V dystopickém příběhu sledujeme osud červenoočka Andrewa, který se ve světě ovládaném geneticky modifikovanými jasnými snaží dostat ve svém zaměstnání na další úroveň, který by mu zajistil pohodlnější práci, a hlavně více spánku. A že dostat se v kastovně rozděleném světě někam výš je úkol až nadlidský pozná vzápětí. David Goodman vykreslil neradostnou budoucnost hodně plasticky a s jejím odhalováním si dává sympaticky na čas. Čtenář tak musí skládat jednotlivé střípky, aby dokázal složit ucelený obraz.
I druhá zahraniční povídka Rok bez slunce se odehrává po blíže nespecifikované katastrofě, která je nejspíš spojená s pandemií, také nespecifikovanou. Její hrdinka se snaží udržet pohromadě komunitu lidí z její ulice. Ponejvíce je tak v poklidu ubíhající povídka o lidské sounáležitosti v těžkých chvílích, ale i nepochopitelné neochotě a zahořklosti. Nakonec ale její autorka Naomi Kritzerová vidí v lidech spíš to lepší a dává jim naději.
Do domácích luhů a hájů, a to doslova, nás zavede Lucie Hřebečská, protože její hrdinka musí každý pracovní den urazit autem čtyřicet kilometrů z domova do práce a zpět po silnici I/34. Memento I/34 se docela dlouho tváří tak nějak „nežánrově“, jenže to se změní krátce na to, co se její hlavní protagonistka rozhodne udělat takový menší dobrý skutek. Alespoň tedy v jejích očích. Jak ale každý ví, cesta do pekla je dlážděná dobrými úmysly. A pak se rozjede hodně originální příběh. Morální ponaučení pak zní, dávejte pozor na zvířátka kolem silnic.
Povídka Ve stínech stromoidů se pyšní druhým místem soutěže Daidalos za rok 2023, a nejspíš právem. Alfred Barsch vezme své čtenáře na vesmírné dobrodružství a spolu s posádkou ztroskotavší lodě i na planetu, jejíž flóra je vražedně nebezpečná. Navíc stačí, aby člověk ztratil nebo nechal vybít ochranný pásek a propadne se díky neznámému záření do naprostého šílenství. Tenhle příběh je ryzí scífko, navíc skvěle napsané. Čtenář dostane vesmírnou misi, cizí planetu, vražedné prostředí, umělou inteligenci a nakonec rozuzlení, které je poměrně nečekané. I když pár náznaků se v ději mihne. Za mne opravdu nejlepší povídka tohoto čísla.
Černá kůže je další liduprázdná povídka Marie Domské z jejího šachtranského univerza. Přidává do něj tak další střípek ohledně zvyklostí mimozemské kultury. Ale co naplat, kluci jsou všude ve vesmíru nejspíš stejní a zakázané ovoce prostě chutná nejlíp. Jenže, jako mnohokrát předtím, se klukovina zvrhne a půjde doslova o život. Je fajn, když čtenáři na první dobrou naskočí v paměti předchozí příběh. Znamená to, že autor „asi“ píše opravdu dobře. A tady je to jistota. Už se těším na proklamovaný román.
Tak, zatímco Ve stínech stromoidů je nejlepší povídka tohoto čísla, potom povídka Zaříkávač Roberta Šustra je povídka, jakou svět v historii Ikarie nebo XB-1 ještě neviděl. A možná by bylo dobře, kdyby zůstala stejně neviditelná jako jitrnice z jisté známé pohádky. I když ten obušek by se hodil. Pro to, jak se tuto mohlo dostat až na stránky XB-1 mám několik teorií.
Za prvé: tiskařský šotek chtěl udělat opravdu něco velkého, a tak Zaříkávači přisoudil v grafickém okénku také druhé místo z posledního ročníku Daidala a navíc propašoval do tisku nějakou prvotní verzi příběhu, která neprošla redakcí ani kontrolou samotného autora.
Za druhé: kompletní redakce propadla panice z ohlášené konce HHC, vykoupila nejbližší večerku a pak se jala vesele konzumovat, aniž by Zaříkávače spatřila byť jediným pohledem.
Za třetí: otištění této povídky je svého druhu charaita.
Za čtvrté: je to předčasný apríl.
Nejspíš bude existovat i nějaké další vysvětlení, ale pro otištění něčeho, co vypadá jako průměrná slohová práce žáka šesté třídy základní školy, mne žádné nenapadá. Tady je totiž špatně úplně všechno. Nejdřív jsem si myslel, že se jedná o povídku některého z juniorů, jak se píše na stránkách XB-1 v článku věnovaném vyhlášení ceny Daidalos za rok 2023. Leč tak tomu není. V téhle povídce je špatně snad úplně všechno. Přímá řeč je někdy jako z předminulého století. Autor opakuje slova ve větách jdoucích po sobě. Některé scény absolutně postrádají logiku a autor neví co sám napsal před pár řádky. Například jedna z postav říká „proto jsme v lese“. O chvílí později se ale zamilovaná dvojice „vydá vstříc lesu“, ve kterém už ale jsou. Stejná dvojice se propadne do jámy, aby „se ocitla v černočerné tmě“, přesto dívka ihned přečte nápis na její stěně.
Kapitolou samou o sobě jsou historické vsuvky. Sto křižáků stojí v dlouhých řadách, navíc to je armáda. Vůdce husitů je zván jako Jan Žižka. Ne, to bylo jeho jméno. A bojové scény jsou také pecka. Sám Žižka rozmlátil svým palcátem během chvíle přes tucet nepřátel. O něco dál pak má Přemysl Zhouba tasený meč, aby po pár řádcích vytasil své dva jednoruční meče. To jako že má tři ruce? Jeho protivník má pak meč bastard, psáno s malým b, takže z toho vyplývá, že bastard je druh meče, a ne jeho jméno? Bradu mnicha zdobí plnovous, na zemi je klíčová díra a největší pecka je jedna z postav, která se honosí jménem Bonifác Hnědý! A tahle by se dalo pokračovat ještě pár odstavců.
Takže ve zkratce: Zaříkávač v téhle podobě nemá na stránkách XB-1 co pohledávat.
Dojem nakonec alespoň trochu napravuje poslední povídka Promiň, Káťo. Martin Novák napsal kratší text, který je postaven na koncové pointě a rozhodně by si ho měli přečíst všichni rybáři.
Hodnocení: 80%
Obsah čísla:
Zahraniční povídky:
David Goodman – To je mé štěstí (SUCH IS MY IDEA OF HAPPINESS) – str. 1
Naomi Kritzerová – Rok bez slunce (THE YEAR WITHOUT SUNSHINE) – str. 11
České povídky:
Lucie Hřebečská – Memento I/34 (Daidalos; Finále) – str. 21
Alfred Barsch – Ve stínech stromoidů (Daidalos; 2. místo) – str. 28
Marie Domská – Černá kůže (Daidalos; Finále) – str. 44
Robert Šustr – Zaříkávač (Daidalos; Finále) – str. 51
Martin Novák – Promiň, Káťo (Daidalos; Finále) – str. 58
Publicistika – odborná esej:
Václav Krupička – Škatulkování, předsudky, dehonestace a definice fantastiky – str. 61
Možnost předplatného: Vesmírný koloniál

bastard – https://cs.wikipedia.org/wiki/Dlouh%C3%BD_me%C4%8D
Díky za info. Alespoň něco v té povídce dává smysl. Spousta nesmyslů přesto zůstává.
Zeptám se pro kamaráda, furt je to stejně hnusný, jeden sloupec, malý písmenka, papír černočerný? Kamarád se ptá, jestli si má rači koupit cigára než tohle.
Tak, když je to pro kamaráda. Řekl bych, že papír je v tomhloe čísle lepší. Ano, jeden sloupec zůstal. Menší font je jen u jedné povídky, ale to bylo vždycky. Tohle alespoň neškodí zdraví jako cigára.
Díky, vyřídil jsem to kamarádovi, si to prej zkusí sehnat, mu skončilo předplatný a ani mu to neřekli.
Ještě se tedy kamarád ptá – má to obsah nebo si má vystačit s tím co máte tady na webu? kdyby tam nebyl, šlo by tady napsat na jaké stránce je jaká povídka, tedy kde začíná? Kamarád by si to tam dotisknul.
Kamarádovi 🙂 vyřiďte, že obsah v tištěné verzi chybí, doplnil jsem pro něj čísla stránek alespoň do článku. Plusový bod je tentokrát za obálku, a za čárový kód, který se přesunul na zadní stranu.
Skvělé – kamarád si to vytisknul a vložil do čísla. Sic tedy sehnat to bylo zajímavé a paní trafikantka se nad otázkou – Máte knihu Antologie XB1 scifi povídek z března za 250 korun podivovala. Ale naštěstí ji měla, schovanou pod časpisem XB-1 2022/10.
Ono sehnat XB-1 v trafice asi není obecně vůbec jednoduché. Kamarád měl asi štěstí. Seznam prodejců je tady: http://www.casopisxb1.cz/distribucni-mista/
Ano, přesně tam to kamarád našel a prý šel na jistotu. Třeba si to kamarád předplatí, je zvědavý na povídku Zaříkávač.
Tak, to ať dá kamarád vědět, jak se mu Zaříkávač zalíbil.
Dneska jsem si dal pivko s kamarádem a on vyprávěl jak je povídka zajímavá. Jak se tam mísí přítomnost s minulostí ten závěr mu normálně vyrazil dech.
A tak nějak si vzpomněl, že nedávno se prohraboval časopisama u rodičů, našel tam mraky starých Ikarií a jak jima listoval. Tak našel povídky jeho oblíbených autorů, vůbec je tehdy nečetl, protože ho ani název nezaujal. Dneska ty autory má hrozně rád. Pro zajímavost – takový Šlechtův Dóm tam byl, nebo Bezvěrec od Kulhánka a další.
Tak třeba i Zaříkávač bude tenhlecten případ. Já tedy doufám, že mi to kamarád půjčí a taky si počtu.
Kamarád zmínil, že by mohl zkusit taky něco napsat, třeba by mu to taky otiskli.