Recenze: Edice XB-1: 2/2024

Bazárek knih

Bazárek knih
XB1: 2/2024

Edice XB-1: 2/2024

Měsíc se sešel s měsícem a po posledním časopise XB-1 se nedávno objevila ve schránce první kniha edice XB-1. Tedy, ono je to nakonec trochu jako od té chytré horákyně, je to totiž kniha-nekniha. Od časopisu se totiž liší jen vizuálem titulní stránky a na první pohled nižším počtem stran, což se ale vědělo. Formát totiž zůstal totožný. Pokud jsem tak laicky pochopil, knihu z XB-1 dělá ISBN kód namísto kódu ISSN.

XB 1 2 2024
XB1: 2/2024

První písmenka patří Úvodu, kde je shrnuta nastalá situace, co k ní vedlo a jaké řešení redakce zvolila a proč. Opatrně vyslovená naděje, že se při zlepšení ekonomických podmínek lze vrátit k formátu časopisu je sice fajn, ale viděl bych jí jako nepravděpodobné světýlko na konci zavaleného tunelu. Ale zázraky se občas dějí, tak si tu naději budeme hýčkat někde v koutku duše.

Co se také oproti minulosti nezměnilo, je zařazení zahraničních povídek na začátek. V té první, Ledové lůno pod povrchem, nás její autorka vezme na Mars, kde se dvě dvojice výzkumníků vydávají hledat podpovrchovou vodu. Celkem pochopitelně je rudá planeta spíše rájem pro geology než hydrology, ale vědecky podložené hypotézy tvrdí, že si nakonec oba obory přijdou na své.

Ve druhé zahraniční povídce U pádu zůstaneme na matičce Zemi a díky Eunice se vydáme na dlouhou podmořskou cestu. Povídka je vystavená na vědeckém základu, který jako laik beze zbytku přijímám, protože v podání jejího autora dává smysl. Je až neskutečné, jak může bavit příběh, ve kterém se podvodní šestinožec se svým symbiotem pohybuje po oceánském dně od jednoho zdroje sulfidů ke druhému.

Skákavá Berta je zařízení, které na svých procházkách rozhodně nechcete potkat a ve stejnojmenné povídce Štěpána Tůmy hraje rozhodně důležitou roli. Vanja a Stjepan žijí ve světě, kde matička Země vyhodnotila přítomnost lidí na svém povrchu jako svého druhu infekci a rozhodla se s tím něco udělat. Mega Karyoni jsou tak léčbou na lidskou chorobu ve skvělém postapo příběhu. A to z tohoto ranku rozhodně není příběh poslední.

Osmiletá Polly je poprvé svědkem konfliktu svých rodičů. Mohl by to tak být typický příběh, který se stává v mnoha pozemských rodinách. Jenže jak povídka Na vlastní oči ubíhá dál, přidává David Šenk další a další detaily, díky kterým je zřejmé, že tohle nebude příběh ani typický ani pozemský. Na poměrně velkém prostoru se pak odehrává děj, který neplyne zcela lineárně vpřed a u kterého jsem si udělal kratičkou poznámku „výborný příběh“. Jeho kulisy, prostředí i jednotlivé postavy jsou zkrátka dotažené k dokonalosti.

Matička Země vyhodnotila přítomnost lidí na svém povrchu jako svého druhu infekci a rozhodla se s tím něco udělat. Svojí verzi tentokrát představí Vít Martin Matějka a jeho Flétnistka o tom ví své. Když je Petra doslova a do písmene vykopnuta z obrněného vlaku, který brázdí pustinu od jednoho ze zbývajících opevněných lidských měst ke druhému, nemá na přežití příliš mnoho šancí. Tušíte správně, znovu tu máme příběh po konci lidské civilizace, jak jí známe a znovu je to pecka.

No, a pokud se povídka jmenuje Pseudoprůvodce postapokalyptickým světem, je asi jasné, do jaké doby jí Martin Lochman umístil. Tentokrát za konečnou pro civilizační choroby nemůže přímo planeta pod našima nohama, ale nepřímo návštěvníci z planety jiné. A přímo pár horkých hlav, které to chtěly vyřešit hrubou silou. Možná je načase nakoupit nějaké ty jódové tablety a začít hromadit zásoby na nějakém skrytém místě, protože jeden nikdy neví. Opakuji se, ale činím to rád, i tohle je skvěle napsaná povídka.

Viděli jste zaručeně pravou pitvu mimozemšťana? Pokud ano, tak víte, že Pravda je tam někde. A taky je vám asi jasné, že prohodit si to s ním a užít si vivisekci hezky z nulté řady asi nebude žádný med. Povídka Marie Pospíšilové je místy naléhavá, ponurá a znepokojivá. Přesně jak to mám rád. Je to prostě výborná četba na (ne)dobrou noc.

Sečteno a podrženo, první kniha (ha, ha) Edice XB-1 přináší dvojici zahraničních a pětici domácích povídek a každá z nich je beze sporu skvělá. Jak už bývá zvykem ty zahraniční jsou takové vážnější a tuzemské, i přes poměrně vážný obsah, uvolněnější a čtivější. Vyjma první a poslední se jimi vine jako červená nit někde spíš lano, spojující prvek civilizačního konce. No, snad nebude tak zle.

XB 1 elektronicka 2 2024
E-verze, návrh

A teď přichází čas vylít si srdíčko (zkuste si to představit, fuj) ohledně změn, které přinesl přechod z ISSN na ISBN. XB-1 se povedlo to, oč neúspěšně usiluje mnoho z nás, zeštíhlelo. Z publicistiky tak zbylo jen pár stránek na další přehledový článek Václava Krupičky. A ruku na srdce, tahle změna mne rmoutí ze všeho nejméně. Poslední stránka nebo dvě věnované vydaným knihám byla naprosto zbytečná. Předchozí Vivisektor a filmové recenze jsem vždy jen tak prolétl a přečetl jednu maximálně dvě. Navíc, FB skupin nebo internetových stránek, které se recenzím věnují, je nepřeberné množství – na jedné z těch nejlepších ostatně čtete tento text. Fantastické vědy Františky Vrbenské je škoda. Ale jinak lze souhlasit s názorem Ondřeje Neffa, který razil při vzniku Ikarie – literární časopis má být o povídkách. Pokud by tak v budoucnu XB-1 přeci jen trochu nakynulo, přimlouval bych se za další stránky věnované povídkám.

Kromě stejné velikosti formátu tak zůstala i totožná porce stran pro povídky, což je rozhodně dobře. Zmizely ale dva sloupce textu na každé straně a řádky jsou tak natažené na celou její šíři. A tahle změna trochu kazí požitek ze čtení. Zvlášť u povídek s menším fontem jsem se celkem často přistihl, že po dočtení na konec řádku lovím začátek toho dalšího. Nejméně to tak vadilo u poslední povídky, která má přeci jen větší písmenka. A to že čtení ve dvou sloupcích je daleko komfortnější si může každý vyzkoušet na straně dvacet devět, kde je díky ilustraci sloupec textu jako „za stara“.

Zmizely i medailonky autorů u všech povídek. Nechal bych je alespoň u těch zahraničních a u autorů z domácích luhů, kteří se na stránky čas… tedy sborníku dostávají poprvé. Jasně u některých ostřílenějších by to bylo nošení dříví do lesa. Předpokládám, že napříště se na místo Úvodníku vrátí alespoň obsah čísla.

Lítý boj se mezi diskutujícími na FB XB-1 strhl kolem obálky. Můj názor je i po spatření fyzické podoby, že je zkrátka nedotažená, chybí tradiční podtitul a font na pravé straně je nudný. Pruh z horní části by mohl být stažen trochu níž, aby se část ilustrace dostala i nad něj. Navíc, tahle pilotní obálka mi přijde taková nějaká prázdná. Ještě by to šlo, pokud by XB-1 měla formát skutečné knihy, ale na téhle A4 je prostě spousta prázdného prostoru. Vždyť i knižní sborníky mívají na přebalech minimálně přehled autorů. Takže tohle je za mne jedna z věcí, na které by měla redakce zapracovat. A že to rozhodně možné je, naznačuje i návrh obálky elektronické verze. Co je platný skvělý literární obsah, když oko nového případného čtenáře nebo předplatitele o sborník prostě „nezakopne“.

A pokud už oko potencionálního kupce na nějakém prodejním místě o XB-1 zakopne, nebude těch dvě stě padesát korun českých trochu moc Antone Pavloviči?

V Úvodu píše Vlado Ríša, že: Po mnoha letech vydávání časopisu však změnila vládnoucí věrchuška ekonomické podmínky tak, že prakticky znemožnila vydávání menších zájmových časopisů. Předpokládám, že kromě samotného zvýšení DPH o dvě procenta v případě časopisu je relevantní i navýšení DPH za „služby autorů a výkonných umělců“. Celkem by mě tak zajímalo, nakolik se dépéháčko projevilo celkem nominálně.

Ať už je to, jak chce, předchozí kritické řádky píšu jako někdo, kdo má doma všechna čísla Ikarie, spoustu čísel XB-1, v knihovně nejspíš všechny knihy, které vyšly kdysi v edici Ikarie i Ikaros. A jako někdo, kdo chce, aby tradice literárního žánrového měsíčníku prostě pokračovala dál. Nezbývá tak než doufat, že si sborník XB-1 své čtenáře udrží, protože kvalitního čtení není nikdy dost.

Hodnocení povídek: 100%

Obsah čísla 2-2024:

Zahraniční povídky
Deborah L. Davittová – Ledové lůno pod povrchem
Alec Nevala-Lee – U pádu

České povídky
Štěpán Tůma – Skákavá Berta
David Šenk – Na vlastní oči
Vít Martin Matějka – Flétnistka
Martin Lochman – Pseudoprůvodce postapokalyptickým světem
Marie Pospíšilová – Pravda je tam někde

Publicistika – odborná esej
Vít Krupička – 5 + 1 NEJ protagonistů filmové fantastiky

Možnost předplatného: Vesmírný koloniál

vesmirny kolonial
Vesmírný koloniál

 

Buďte první, kdo vloží komentář

Přidejte odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..