Jana Rečková
Epocha v edici Pevnost 2017
Vydejte se poznat světy, v nichž vám pouťové atrakce mohou ukrást duši, mrtví se vracejí a ne jenom na kus řeči, lidé vedou válku s hořícími brouky, kteří pálí úrodná pole na popel… Některé příběhy vás pobaví, jiné dojmou, další přimějí k zamyšlení.
Sbírka nejlepších povídek Jany Rečkové, která je v posledních patnácti letech nejvydávanější českou autorkou fantastiky. Vyšlo jí více než dvacet románů (z toho některé vícedílné a několik dalších na vydání ještě čeká) a přes dvě stě povídek, a to v knižních sbírkách, antologiích i v časopisech. Nechte se její imaginací okouzlit i vy! (anoatce)
Název knihy sám i obálka znázorňující pětici žen stojících v dešti nad otevřeným hrobem evokuje věci temné a nepříliš srdečné.
„Psala jsem je proto (své povídky), že jsem chtěla něco říct a nikdo mě neposlouchal“
Jana Rečková
Před nějakou dobou jsem netrpělivě čekal, až se v e-shopu Epochy objeví nová kniha Kristýny Sněgoňové Město v oblacích, k tomu jsem do košíku přihodil Prokletou věž a druhý díl Perunovy krve, protože ten první mi ty mršky z Epochy přihodili do loot boxu na Startovači. Při brouzdání e-shopem jsem hledal ještě něco, co bych ještě do košíku přihodil a narazil na tuto povídkovou sbírku a trochu mne zamrzelo, že jsem o ní do té doby neměl tušení a primárně nehledal právě jí. Protože Jana Rečková byla první dámou české fantastiky a je jedno, zda čtenáři její příběhy četli ještě v době, kdy mohla tvořit další nebo teď, kdy na ně, jistě s pochopením, shlíží z českého spisovatelského nebe.
U každé povídky jsem si udělal pár poznámek, ale nebudu je sem všechny psát, nahodím jen pár slov k několika z těch dvaceti perel naší fantastiky.
80% duše – vztahující se k ilustraci na obálce, ve které čtenář jen pomaličku, přesně jak autorka chce, proniká do děje a kde poznání přichází pozvolna a nenásilně.
10 malých emzáků – jak název napovídá, taková vybíjená, kdy do poslední chvíle není jasné, jak to vlastně je
Čas her – delší, hodně dějová povídka. Opět velmi originální a neotřelý námět
I kdybych měl jít tajnůstkářovým údolím – tentokrát vesmírný příběh, znovu originální
Ruské kolo – krátká, ale neméně dobrá jako ty ostatní
Bůh od vedle – poznámka zní: Prostě úžasná !!! povídka
Minimůrka – jen taková hříčka. Ale prostě skvělá.
Nové bydlení – vynikající (jak jinak) časovka
Poslední ticho ve skalách – povídka plná ponuré romantiky a jedna z těch, která by mohla vydat na román. A to není z této sbírky zdaleka jediná. Navíc je plná neskutečné představivosti a fantasie. Co by jinému autorovi stačilo možná i na trilogii, narvala Jana Rečková do jediné povídky.
… a takhle bych mohl pokračovat, protože tohle je prostě dvacet skvělých povídek
Podtitul knihy zní Nejlepší povídky, což je takový marketingový tah, aby čtenář získal pocit, že dostává to skutečně nejlepší. Osobně ovšem nevěřím, že tohle je výběr těch skutečně dvaceti nejlepších povídek Jany Rečkové. Věřím, že dalších dvacet by bylo stejně skvělých jako v tomhle výběru. A dalších dvacet nejspíš také. Takže podtitul by možná měl znít „Výběr z povídek I.“ A po jedničce by měla zákonitě přijít i dvojka. Jana Rečková i čtenáři by si to určitě zasloužili.
Většinou má povídková sbírka v názvu jeden z příběhů, který obsahuje. V případě Protože se stmívá to tak není a evokuje to tak pocit, že kniha spatřila světlo světlo světa ve chvíli, kdy se stmívalo nad jedním neobyčejným životem.
Pokud vás tato kniha minula, nebo byste si jen chtěli připomenout některé povídky, které jste již někdy dříve četli, určitě po ní sáhněte – rozhodně to stojí za to.
Hodnocení: 100%
Název: Protože se stmívá
Autor: Rečková Jana
Žánr: sci-fi
Počet stran: 520
Provedení: váz.
Nakladatelství: Epocha
Autor obálky: Žaneta Kortusová
ISBN: 978-80-7557-059-8
Přidejte odpověď