Petr Heteša
Brokilon 2010
Když Jerry Linden přiletěl z Paříže do Baltimore převzít tělo své sestry (včetně devítimilimetrových projektilů v něm), ani v nejmenším netušil, v čem to jeho drahá sestřička vlastně jela. Až na místě zjistil, že kromě poměrně rozsáhlé sítě místních nevěstinců zdědil také vstupenku do pekla.[anotace]
Napsáno pro:SARDEN
Baltimore je město na východě USA; největší ve státu Maryland a jeho strategické centrum. Na území města žije 750 000 obyvatel, v celé aglomeraci 2,2 milionu. Centrum města reprezentuje Inner Harbor (Vnitřní přístav). Nejvíce pozornosti přitahuje historická fregata USS Constellation z roku 1854. Kolem se tyčí mrakodrapy, tak jak to u center amerických měst bývá obvyklé. Dalšími lákadly jsou Národní akvárium, Přírodovědecké muzeum, pevnost Fort McHenry nebo železniční muzeum Baltimore & Ohio Railroad. Baltimore je významnou dopravní křižovatkou (námořní přístav, letiště BWI). (Wikipedia) To ale platilo jen do okamžiku, než toto město zasáhlo lokálně omezené zemětřesení, které všechna tato historická fakta nemilosrdně přepsalo a mimo jiné mělo za následek i to, že byla odkryta ohromná ropná ložiska nacházející se přímo pod městem. Nejenom, že se tak Baltimore v jediné chvíli ocitlo v troskách, ale zároveň bylo zaplaveno ohromným množstvím surové ropy. A kde je ropa, tam je i potencionální zisk. A když jde o peníze, jsou zájmy lidí odstaveny na vedlejší kolej. Baltimore se tak změnilo v panoptikální změť trosek, ropných věží, kilometrů potrubí a v neposlední řadě i atraktivním prostředí pro bojovou hru. A kde se koná nějaká Hra, tam musejí být i Hráči.
Jedním z nich je i Jerry Linden, francouzský učitel, který zpočátku neměl o jakékoli hře ani ponětí, a kterého do Států přivedla smutná povinnost postarat se o pozůstalost po své sestře. Vzhledem k tomu, že Loraline Lindenová byla velmi schopná podnikatelka a vypracovala se ve vlastníka řetězce nočních podniků, Jerry by tak mohl jejich prodejem vyinkasovat několik miliónků a vrátit se truchlit do sladké Francie. Jenomže milá Loraline své podniky zastavila a půjčené peníze vložila jako vklad právě do hry probíhající v nočních kulisách zdevastovaného Baltimoru. Ačkoli původně Jerry o hraní nechce slyšet ani slovo, nakonec se rozhodne dohrát NEVERMORE BALTIMORE místo své sestry. Devítimilimetrové olověné včelky, které ji zbavily života, na ni totiž vypustil pravděpodobně některý z dalších účastníků hry.
Schéma hry je poměrně jednoduché. Hráč dostaneme nápovědu na mobilní telefon a vyrazí pátrat po dalších indiciích, které ho přivedou až k cíli. Některé úkoly jsou jednoduché, aby se chytli i méně dobří hráči, další pak vyžadují celé podpůrné týmy. Pro samotnou knihu by to však bylo zatraceně málo a autor si je toho vědom. Nepravidelnou linku tak tvoří detektivní zápletka a pátrání po vrahovi Jerryho sestry a další, mnohem výraznější, zastupující pak fantastický žánr, přítomnost podivných tvorů – vyvřelin.
Nevermore Baltimore je hlavně dobrodružný příběh, žádné filozofické traktáty o nejhlubším smyslu bytí rozhodně nečekejte, a jako k dobrodružnému čtení se k němu musí přistupovat. Čtenář zkrátka musí přistoupit na autorova pravidla hry a nechat se pohltit příběhem stejně, jako by sám hrál nějakou počítačovou hru. Občas musí ignorovat varovné světýlko, které se rozbliká pokaždé, když logika nebo jednání postav trochu pokulhává a rozhodně nesmí přehnaně bazírovat na detailech. Zde mám na mysli hlavně to, jak je v jedné chvíli společnost Amoil, která spravuje celé Baltimore, v jednom okamžiku naprosto všemocná a všeho schopná, aby si vzápětí nechala vyklouznout pár osamělých hráčů, kteří jí čím dál tím více vidí do karet.
Co ale rozhodně funguje, je samotná atmosféra zničeného města, kam se díky striktním pravidlům mohou dostat hráči pouze v noci. Nejlépe, jak jinak, tuto atmosféru vystihuje sám autor: Přízračné noční Baltimore působilo ponuře jako Gotham, … pak zase připomínal Milerovo Sin City … (str. 99). Noirové kulisy vhodně doplňuje i hlavní hrdina, který tak sice zpočátku nevypadal, ale pro výstřel nebo alespoň hutnou hlášku nejde nikdy daleko. Petr Heteša tak i touto knihou dělá čest své pověsti autora využívajícího postupy a styl „americké drsné školy“ a čtenářům, kteří mají rádi příběhy takovéhoto ražení se bude román rozhodně líbit.
Přidejte odpověď