
Charlaine Harris
Pravá krev VII.
All Together Dead
Baronet 2011
Sookie, kromě toho že ji její upír Bill zradil, musí čelit mnoha nesnázím.
Je pro své mimořádné schopnosti přizvána na vrcholný sněm upírů, aby pomohla při soudu s královnou louisianských upírů, která je obviněna z vraždy.
Sookie ví, že je královna nevinná, ale situace se komplikuje dalšími násilnostmi a Sookin detektivní um je postaven před největší zkoušku, kterou projde jen s pomocí svého nového pomocníka Barryho a jeho telepatického vnímání. (anotace)
První čtvrtina knihy lehce připomene předcházející události a osoby, což u v pořadí již sedmého dílu „bloody soap opery“ Pravá krev určitě nikoho nepřekvapí. Charlaine Harris na to jde pěkně pozvolna a kromě událostí minulých můžeme sledovat i vývoj Sookiina milostného života. Jeho největší změna k lepšímu spočívá ve zvýšené tělesné teplotě jejího momentálního přítele, měňavce Quinna, a tak v sobě po chladném upírovi Sookie konečně cítí něco teplého.
Kromě pohledů zpět slouží první čtvrtina i jako příprava na cestu na upíří konferenci, jejíž součástí má být i soudní proce s upíří královnou Louisiany, která čelí obvinění z vraždy svého manžela. Sookii jí doprovází coby dvorní telepat s úkolem odhalovat nepravosti, které by se v jejím okolí mohly dít.
Kdo četl předchozí knihy a pochybuji, že někdo by sérii načal právě touhle knihou, nebude stylem vyprávění Charlaine Harris nijak překvapen. Nezměnila se její záliba v popisování vzhledu a každého kousku oblečení, které mají jednající postavy na sobě. Nezměnila se ani samotná Sookii, která je stále tou trochu naivní barovou servírkou se zvláštní schopností, jež jí vyděluje ze společnosti ostatních lidí. Stejně jako v předchozích knihách i teď rozšířila autorka své nadpřirozené obludárium – tentokrát o Britlingenky pocházející z jiné dimenze.
V polovině knihy to vypadá, že se začne konečně něco dít. Louisanská královna čelí na konferenci nejen křivému obvinění ale i osobním útokům a začínají se objevovat první mrtví nemrtví. Celá konference se pak stává cílem útoku odpůrců upíru jako takových. Tam kde by jiný autor vytřískal ze zápletky maximum, dupne Harris pravidelně na brzdový pedál a vše upadá znovu a znovu do šedi průměru.
Největším nedostatkem knihy však její naprostá nevěrohodnost. Na jedné straně jsou zde hlavně ti opravdu staří upíři popisováni jako velmi mocné bytosti, které stály nejspíš v pozadí důležitých událostí lidských dějin, na straně druhé se ale často chovají jako děti a nad jejich rozhodnutími zůstává rozum stát. Chovají se prostě tak, jak zrovna v té chvíli spisovatelka potřebuje a je jí úplně jedno, že odporuje sama sobě. Trochu přitažené za vlasy mi přijdou i reálie Sookiina života. Sookii si například může v roce 2007 dovolit mobilní telefon jen díky příspěvku své momentální spolubydlící a ohledně internetu je jen „nervózní začátečnice“.
V závěru recenze na předchozí díl jsem napsal: „Od podobných, oddychově zaměřených, knižních seriálů určitě nelze očekávat hlubokomyslné myšlenky, ale určitou řemeslnou úroveň zcela jistě ano. Bezpochyby mrtví v tomto ohledu pokulhávají za zbytkem série a návod na jejich zdárné přečtení je bohužel pouze jediný – při čtení naprosto vypnout mozek“. A podobný závěr si mohu s klidným svědomím dovolit i nyní. Kvalitativní sešup pokračuje a kniha chvílemi sklouzává až do nechtěné parodie sebe sama. Autorka si za pochodu vymýšlí nová a nová pravidla upířího chování a korunu všemu nasazuje v okamžiku, kdy se na konferenci koná svatba dvou upířích králů. Nic proti registrovanému partnerství, když se mají dva rádi… a tak dále. Pokud by Charlaine Harris nemyslela tuhle knihu vážně, mohlo by jít o docela příjemný humorný příběh s několika úsměvnými scénami. Takhle ale ty samé scény vyznívají spíš směšně.
Kvůli oddaným čtenářům doufám, že hůř než Všichni mrtví nedopadnou Hůř než mrtví, kteří jsou dalším svazkem Pravé krve.
Nakladatel: Baronet
Překlad: Ludmila Havlíková, Tomáš Havlík
Obálka: Martina Kysucká
Redakce: Josef Frais
Rok vydání: 2011
Počet stran: 320
Rozměr: 125 x 200
Provedení: hardback
Přidejte odpověď