Michaela Merglová
Epocha 2021
V Dussu přituhuje a nejen kvůli přívalům sněhu a mrazu. Ve vánici se skrývá smrt a nejspíš i něco mnohem horšího. V zasněžených horách se ztrácí bojovníci a něco temného vraždí v ulicích. Ostřílený válečník Cuchenan a jeho společník bard Minangar musí znovu spojit své síly a vypořádat se s temnotou, které dosud nemuseli čelit.
Nový příběh ze světa Písně oceli nabízí dobrodružství, akci, humor i vášeň v duchu nejlepších příběhů meče a magie. (anotace)
Píseň severu začíná tak trochu pohádkově. Jestřábí žena naruší slavnost o zimním slunovratu a vznese vážné obvinění. A protože Cuchenan je první z dvanáctky, nezbývá mu nic jiného než zastoupit zraněného Eoghama, aby se pokusil splnit tři přetěžké úkoly. Což se mu i s výraznou pomocí básníka a barda Minangara povede. Přestože se blíží zima, je tohle jejich první dobrodružství spíš jen takové rozehřívací, protože ta další budou mnohem mrazivější a nebezpečnější.
Michaela Merglová přivádí na scénu kromě ústřední dvojice svých hrdinů i všechny důležité postavy z předchozí knihy. Čtenář se tak okamžitě cítí být mezi svými. Autorka se pak drží podobného rámce jako v Písni oceli, kdy Cuchenana s Minangarem čeká spoustu zdánlivě nesouvisejících dobrodružství a v rámci jedné knihy tak sype z rukávu náměty, které by někomu jinému bohatě vystačili na knih několik. Navíc se její příběh často vine po jiných cestičkách, než by čtenář mnohdy očekával.
I přes neskutečných šest set stran textu nenajdete v knize jedinou hluchou pasáž. Autorka se dokázala vyvarovat dlouhých popisných částí, které by děj jen tak vycpávaly. Skvěle pak, stejně jako poprvé, funguje interakce mezi Cuchenanem a Minangarem. Jejich vzájemné špičkování a dobírání si jeden druhého skvěle koření dej. Občas jsem měl až pocit, že mi tihle dva hrdinové vymluví díru do hlavy, ale rozhodně v tom dobrém. Ani jejich charaktery nezamrzly na počátečním bodu. Minangar je sice pořád ten samý svůdník, před kterým není žádná sukně v bezpečí, ale za jeho bezstarostnou maskou se přeci jen skrývají city, kterými je sám překvapen.
Poslední čtvrtina knihy se mi zpočátku zdála taková poklidná, jako by vyprávění najednou jen tak klouzalo po povrchu a říkal jsem si, že Píseň války snad bude přece jen akčnější. Jenže pak … se všechno dalo do pohybu. Bylo až neskutečné, jak do sebe všechno začalo zapadat. I zdánlivě nepodstatný detail z předchozího vyprávění měl najednou svou váhu a mohl rozhodovat o dalším osudu nejen hlavních hrdinů. Závěr knihy tak místy až bral dech a je tou nejlepší pozvánkou ke třetí návštěvě Dussu a severních končin.
V medailonku autorky je zmínka o tom, že byla pasována na Lady řádu fantasy a stala se i vítěznou nositelkou meče. Rozhodně jí patří ale i jeden neoficiální titul, protože Michaela Merglová je skutečnou snovačkou příběhů.
Hodnocení: 80%
Vydáno: 2021, Epocha (ČR)
Počet stran: 632
Jazyk vydání: český
Edice: Pevnost (115.)
Ilustrace/foto: Žaneta Kortusová
Autoři obálky: Lukáš Tuma, Žaneta Kortusová
Vazba knihy: měkká / brožovaná
ISBN: 978-80-278-0012-4
Přidejte odpověď