Po delší době se mi do rukou dostalo další číslo časopisu Pevnost. A od té mé poslední dostala „luxusnější“ vzhled díky kvalitnější vazbě namísto sponek ze sešívačky a povrchové úpravě, která fakticky láká k pohlazení, jak v úvodníku popisuje reakce návštěvníků stánku Pevnosti na nedávno skončeném Comic-Conu Martin Fajkus. Navíc je na titulce mladá Furiosa, lákající na pokračování ságy šíleného Maxe. Je až neskutečné, že se Tom Hardy objevil na zběsilé cestě už před devíti lety.
První publicistický článek pak zůstává šílenému Maxovi věrný a představuje vozový park napříč všemi filmy série, od konce osmdesátek až po poslední mega tahač na podvozku legendární Tatry T815. Osobně doufám, že redakce nebude lajdat a tohle není poslední tematický článek o téhle legendární sérii.
V klasickém schématu pak následuje sada filmových recenzí, seriálových upoutávek a pár tipů na filmová dílka, která budou snad stát za shlédnutí v potemnělých kinosálech. Takový Borderlands rozhodně nevypadá marně a doufám, že to nebude jen zmiňovaný klon Strážců galaxie. Rozhodně sympaticky pak vypadá douška ohledně filmu Havěť (plakát se skrývá na zadní stránce obálky), kam by měli v rámci léčebné kúry všichni arachnofobici vstup zdarma. Coby předseda našeho SVBJ bych na nějaké té domovní schůzi občas pár takových osminohých potvůrek vypustil.
Filmové stránky pak zakončí průřez opičími filmy, protože do kin se chystá další opus o Zemi, kterou ovládají inteligentní opice. Tahle znovuzrozená série mi k srdci nepřirostla, takže jí vynechám. Možná i kvůli nablble znějícímu českému názvu nejnovějšího pokračování Království planeta opic.
Hned na další stránce pak Pevnost a Michal Tesáček představuje knihu měsíce, kterým je v edici Mistrovská díla sci-fi román Waltra M. Millera Chvalozpěv na Leibowitze. Knihu jsem četl už před lety v prvním vydání, ale dojem kvalitního díla zůstává i po té delší době. Mezi dalšími recenzemi se objeví i kratičká douška na Kosti, pasti, slepice, která knize přisuzuje sedm hvězdiček z deseti a na tom se shodneme. A po obvyklé porci recenzí, se další stránky věnují tomu, co mám kromě povídek nejraději, a to jsou představovačky knih a že jich není málo.
A mezi nimi jsou i Strážci osudu, o kterých je řečeno opravdu hodně. Všechny tyhle texty mají nalákat potencionální čtenáře, a protože jsem knihu četl a recenzoval, tak doporučuji nechat se nalákat. Skvělá obálka, popkulturní narážky, litry krve a nekorektní humor. Nechci ani naznačovat, ale zpětně bych viděl pár paralel s jednou knihou, která končila v poslední zemi neomezených možností.
Rovnou celá dvoustrana je věnovaná další knize o orkyni Viv a tahle upoutávka na Knihkupectví & kostní prach nevypadá vůbec špatně. Dobrá zpráva pro ty, kdo nečetli Legendy & latéčka je, že novější kniha je jejich prequelem. Takže by neměl být problém zavdat si s černovláskou se zelenou kůží napoprvé právě v knihkupectví.
Rozhodně pak doporučuji nepřehlédnout ani Nejasné hranice, které jsou z úplně jiného ranku. Kchrat je prostě sympaťák a jeho příběh hodně neotřelý. Navíc Marie Domská v následujícím rozhovoru prozradí, že se na svět klube už sedmý román z jeho vesmíru. Takže ani tenhle sympatický Dravec/Vetřelec by vám neměl uniknout.
A pokud si nebude jistí, že je to pro vás to pravé ořechové, čeká na vás povídka Varování, která je součástí právě románu Nejasné hranice. Čeká vás tak první kontakt, stejně jako ztroskotavší navigátorku Erin a později i další lidské astronauty. Druhou povídkou je pak o poznání kratší Životní příležitost Lucie Hřebečské, která je díky své délce celkem pochopitelně postavena na závěrečné pointě, za bouřlivého mlaskání chapadel. Povídka úsměvná, leč s mrazivým koncem.
Ke slovu se pak dostane i komiks, nějaké ty gamesy, deskovky a Literární hlídka, která si vezme na paškál nejnovější knihu Ondřeje Neffa, odehrávající se nejspíš nejen přímo v lunární Arkádii. Kdo si oblíbil Kubu Nedomého a Dědka Čucháka, si tak jistě přijde na své. Jejich poslední lunární dobrodružství, respektive to enjnovější, stála rozhodně za přečtení – Ostrov nesmrtelných.
Dalším mojí oblíbenou částí Pevnosti je pak historická vsuvka, kterou si tentokrát vzala na svá bedra Františka Vrbenská a zajímavě popsala osud mladičké manželky lišky ryšavé, krále a císaře Zikmunda. Svobodomyslná Barbora Celjská to rozhodně neměla za života vždy lehké. A o tom, čí se stala inspirací si rozhodně přečtěte sami.
Jak jsem psal v úvodu, bylo tohle číslo Pevnosti po delší době první, které se mi dostalo do rukou. A to další bude jisto jistě další, protože jeho přílohou je první díl knižní série, se kterou jsem se zcela minul, i když jsem to kladivo na čaroděje chtěl také párkrát pozvednout.
Celkový dojem z květnové Pevnosti je tak veskrze dobrý, i když celkem pochopitelně vynechávám témata, která mi nejsou až tak blízká. Existuje někdo, kdo přečte časopis poctivě od začátku do konce? Je tedy fakt, že kladný pocit, se malinko míchá s frustrací, protože i tahle Pevnost je přehlídkou knih, které mne zaujmou, ale vím, že všechny je fakt přečíst nedokážu. Dopočítal jsem se k osmdesáti titulům, o kterých je tu minimálně zmínka, což je shodou okolností počet knih, které jsem přečetl za celý loňský rok.
Přidejte odpověď