Simon R. Green
Polaris 2005
Simon R. Green mi byl doposud znám ze dvou rovin své práce. V cyklu o lordu Morituri jako stoprocentní sci-fi autor a v seriálu o Jestřábovi a Rybářce jako stoprocentní autor fantasy. Něco z Noční strany, první román o soukromém detektivovi Johnu Taylorovi, se ukázal jako mix obou výše zmiňovaných žánrů.
John Taylor není typickým soukromým detektivem. Jeho největší a jedinou specializací je nalézání věcí a lidí, a? už chtějí nebo nechtějí být nalezeni. John Taylor není ani typickým člověkem. Nenarodil se totiž přímo v našem světě, ale na Noční straně, která je tou horší, odvrácenou tváří Londýna. Svojí tajemnou matku nikdy nepoznal a jeho otec se upil k smrti ve chvíli, kdy její tajemný původ odhalil. Není proto divu, že na mnoho lidí nepůsobí John Taylor příliš důvěryhodně a jeho služeb využívají výhradně ti, kterým už nezbývá jiná možnost.
Přesně takovým klientem se zdá být i Joanna Barrettová, bohatá podnikatelka, která postrádá svojí jedinou dceru Cathy. Přestože si navzájem nepadnou příliš do oka, John nakonec případ bere a musí se spolu s neodbytnou Joannou vypravit tam, kam se zapřísáhl nikdy nevrátit – na Noční stranu. Místo, kde jsou vaše nejtemnější noční můry pouhými pohádkami pro děti a kde lidé a další tvorové z mnoha časů a dimenzí odhalují svá nejčernější nitra. Místo, které vám může vyrvat duši z těla.
Asi nikdo se neubrání srovnání Noční strany s Nikdykde Neila Gaimana. Možná se Simon R. Green nechal tímto skvělým románem inspirovat, ale rozhodně od autora Sandmana ani v nejmenším neopisuje. Vždy? podobnou tvář britské metropole ztvárnily i další spisovatelé, namátkou třeba Tim Powers ve svém steampunkovém románu Brány Anubisovi.
Přestože John Taylor není příliš společenský a jeho názor na svět víc než pesimistický, nemůžete si ho neoblíbit. V některých okamžicích se jeví jako jako drsný detektiv ze staré školy připomínajíví Phila Marlowa nebo Mika Hammera. Nepůsobí tak jenom díky dlouhému plášti s vysokým límcem, ale i díky vnitřním hláškám, kterými komentuje a občas lehce humorně glosuje svojí situaci. Hodně stoupá v ceně také tím, že se nechová jako namachrovaný superman, i když díky svému původu ovládá jednu takřka magickou schopnost, která mu propůjčuje onu schopnost nálézt takřka nenalezitelné.
Pokud se tedy oprostíte od neustálého srovnávání s Nikdykde a strávíte v první polovině knihy příliš popisné části Noční strany, které jsou ovšem pro její pochopení nezbytné, čeká vás výlet do světa plného fantasie se slušným spádem, hláškujícím sympa?ákem a scénami při kterých občas přebíhá mráz po zádech. Jestli byli Jestřáb s Rybářkou vašimi oblíbenci, mohu vám Něco z noční strany jen doporučit, protože jejich heslo „zažili jsme horší věci“ pozbývá na Noční straně platnost.
Přidejte odpověď