
Jon Courtnenay Grimwood
Laser-Books 2007
Druhý svazek edice Moderní díla science fiction vám přináší moderní kyberpunk od jednoho z nejvýraznějších britských autorů současné fantastiky – Jona Courtenaye Grimwooda.
Budoucí Paříž se skládá z rozsáhlých chudinských čtvrtí pečlivě oddělených od lesku městského centra. Na březích Seiny dochází za tajemných okolností k sérii krutých vražd a vypadá to, že jejich pachatel se dokáže snadno vypořádat s jakoukoli snahou o dopadení. (část anotace)
Aristokratická Paříž dvaadvacátého století za vlády císaře Napoleona V. rozhodně není romantickým velkoměstem století dvacátého. Kdosi používá jejích nábřeží jako kulisy pro své vražedné výlety a není zcela jasné, zda moderní technologie dokáží jeho řádění byť jen odhalit, natož zastavit. Tu šanci dostane vyšetřovatelka Třetí sekce Clare Fabiová, absolventka Sorbony s červeným diplomem, která kromě chytrosti oplývá i notnou dávkou arogance. Jenže ani ti nejlepší nemají v tomto světě nic jisté. A zadarmo už vůbec ne.
Autor rozjede svůj příběh hodně drsně. Své figurky rozhodí na šachovnici budoucí Paříže, města, které pozvolna odhaluje stejně, jako společnost a fungování aristoktaticko-technologického světa. Z několika těch figurek, které v se v úvodu zdají být velice důležité, vytřídí celkem vražednou selekcí jen jednu jedinou. Ale i její život se záhy ocitá v nebezpečí, když na hi-tech šachovnici vstoupí další hráč.
Zpočátku vyprávění ani moc nepřipomíná kyberpunk, jak si ho možná mnozí představují, ale postupem času se začínají objevovat jisté náznaky, kdy očekávané vylepšené technologie přeci jen překročí rámec toho, co lze vyvozovat z aktuálních znalostí. Rozhodně se vyplatí číst velmi pozorně, protože spousta věcí dostane výraznější smysl o mnoho stránek dále. Není to rozhodně jednoduché, přímočaré čtení. Množství postav a jejich osudy, které se v ději vzájemně prolínají a mísí rozhodně vyžadují absolutní čtenářovu pozornost.
Již zmiňované technologie se ovšem i v našem reálném světě posunují kupředu, a tak působí lehce usměvavě v kyberpunku z roku 1997, že v dvaadvacátém století mají své místo fax a CD-Romy. Další trochu rušícím elementem je autora až obsedantní potřeba mnoho věcí „označkovat“. Nedokáže napsat, že byl použit mikrofon, protože v jeho podání je to mikrofon Sanyo, brýle jsou vždy Zeiss, skalpel Braun, a i čokoláda má svoji značku. Je to tak trochu, jako když měl Arnie ve filmovém zpracování Běžícího muže na kombinéze to z dnešního pohledu prehistorické logo Adidas.
neoAddix je dlouhou dobu čtení zajímavé, místy násilné až brutální a mnohdy rozhodně překvapující, ale jen těžko se dá říct, že i napínavé. To se naštěstí změní k lepšímu, když ukřižovaný procitne. Od té chvíle dostanou události upgrade a vyprávění se posune na vyšší level. Nitky jednotlivých osudů, které se zdály být jen vlákny dat náhodně se potulující matrixem, se začínají spojovat a společně vytvoří pevný řetězec událostí vedoucí ke konečnému rozuzlení. Rozhodně tak stojí za přečtení.
Pokud po knize sáhnete, rozhodně se vyvarujte anotaci na zadní straně. Její poslední odstavec je čirý spoiler.
Hodnocení: 50%
Vydáno: 2007, Laser-books (Laser)
Originální název: neoAddix, 1997
Překlad: Jiří Bartoň
Počet stran: 336
Jazyk vydání: český
Edice: Moderní díla science fiction (2.)
Autor obálky: Stephan Martiniére
Vazba knihy: měkká / brožovaná
ISBN: 978-80-7193-225-3
Přidejte odpověď