Michaela Merglová: Prázdnota - recenze

Michaela Merglová
Prázdnota
Epocha 2023

Po skvělé epické fantasy trilogii, a hlavně její vynikající závěrečné knize Píseň války, Michaela Merglová nejspíš mnohé své fanoušky překvapila a pustila se do zcela jiného žánru. Předpokládám, že neexistuje jediný čtenář jejích předchozích knih, který by nebyl zvědavý, jak tahle její žánrová změna dopadne. Včetně mé maličkosti. Vzhůru tak do Metropole Evropa, která ve svých útrobách skrývá přehršel obyvatel nejen ze starého kontinentu.

Rebeka se rozhodla pomáhat lidem a využívat k tomu svoji schopnost, která pomáhá vidět cizí démony a číst v lidských myšlenkách, jak praví anotace. Svoji kancelář s nesnesitelnou asistentkou má dál od Středu města, než by se jí líbilo a svůj byt ještě blíž k jeho okraji. Je vlastně jakousi terapeutkou, která dokáže ze svých klientů vytáhnout jejich obavy, chmury a nenávisti. Následky skoro každého jejího sezení pak nejsou pro ni samotnou příliš příjemné. Daleko větší nepříjemnost jí ale způsobí návštěva zoufalého muže, který jí prosí o pomoc při pátrání po své snoubence. Ona by totiž mohla být stejná jako Rebeka – stejně empatická. Další návštěva, jiného muže, pak rozehraje smrtící partii, jejíž vítězem bude ten, kdo použije brutálnější sílu.
Je čas hodit si kostkou.

Prvních zhruba sedmdesát stran věnuje autorka tomu, aby čtenáři okrajově představila svoji Metropoli, ne úplně polopaticky načrtla její fungování, poskytla exkurz do minulosti a lehce nastínila aktuální rozložení světa. Samozřejmě také v dostatečné míře seznámí čtenáře se svojí hrdinkou a její schopností, která je rozhodně tím nejoriginálnějším z celého příběhu. Vzhledem k tomu, že nechci nikoho ochudit o tuhle povedenou záležitost, nebudu zabíhat do větších detailů. Naneštěstí ona schopnost je po hříchu takřka to jediné, co originálního příběh nabízí.
Pak už snad jen občasné hození si kostkou.

Megapole, která mnohokrát přerostla hranice původních měst, vzbuzuje pocit, že se se vším tím deštěm a neony tvořenými asijským písmem, stane místem pro další honičku Ricka Deckarda a uprchlých replikantů. Což nemusí být nutně na škodu, ale pro současného čtenáře to jsou jen tuctové kulisy. Stejně jako bohatý Střed a okrajové slumy, stejně jako směska obyvatel, která je zaplňuje, stejně jako korupce, zločinnost nebo obchod s bílým i barevným masem.

Zkrátka, zatímco z několika fantasy klišé dokázala autorka ve svých předchozích knihách vytěžit absolutní maximum a vystavět na nich košatý příběh plný napětí a akce, odehrávající se místy až v neskutečném tempu, nic z toho si do svého sci-fi pokusu přinést nedokázala. Až na pár světlejších okamžiků kniha nenabízí nijak závratný spád, vše většinou ubíhá poměrně klidně a o nějakém napětí se příliš hovořit také nedá. Čas od času mi přišlo, že prázdnota je přesně to, co na stránkách knihy sleduji. Prostě mi chyběla větší energie, tempo i napětí.

Je to špatná kniha? Určitě není a zcela určitě se najde spoustu čtenářů, kteří jí ocení mnohem víc. Pro mne osobně je Prázdnota příkladem dobře odvedené řemeslné práce s profesionálně odvyprávěným příběhem, který sice nenudí, ale po přečtení poslední stránky si určitě neřeknu: „tak to byla pecka.“ Takže se budu těšit na další knihu Michaely Merglové, protože její věnování v nich jsou vždy originální, a doufat, že to bude daleko větší jízda.

Hodnocení: 60%

Anotace:

Každý v Metropoli Evropa má v sobě prázdnotu, kterou se snaží zaplnit. Někdo bojem s bezprávím jako bývalý policajt Richter, někdo hraním her jako streamerka Cilka. A někdo službou jiným. Rebeka vždycky chtěla pomáhat lidem a její vrozená schopnost vidět cizí démony a číst v myšlenkách ji k tomu předurčila. Jenže hledání Asiatky s modrým pruhem ve vlasech probudí věci, co zahýbou celým městem. V neonové Metropoli poteče krev. Hodně krve…