Meče & temná magie

Lou Anders, Jonathan Strahan eds.
Laser-books 2011

Meč & magie – termín, který sice poprvé oficiálně použil Fritz Leiber, ale žánr, jehož otcem je nepochybně autor svalnatého barbara Conana, prototypu všech neohrožených hrdinů, R.E. Howard. Ne nadarmo se pak jména obou spisovatelů ocitla ve věnování knihy. „Svatou trojici“ pak doplňuje neméně známé jméno Michaela Moorcocka. Jaké jsou ale příběhy obsažené v knize, které by měly uctít výše zmiňované Spisovatele?Úvodní výkop, řečeno sportovní terminologií, obstaral svojí prací Steven Erikoson a jeho povídka Kozy a sláva posadila kvalitativní laťku hodně vysoko. Příběh pětice bojem ošlehaných vojáků zpočátku navnadí čtenáře pečlivě ukrytým, podivným tajemstvím, aby se posléze proměnil v nelítostnou řež mezi zdánlivě oslabenými žoldáky a hordou démonů. Na poměrně omezeném prostoru, který formát povídky nabízí dokáže Erikson bravurně rozehrát vše, co ke kvalitnímu fantasy příběhu patří a troufne si svým hrdinům nedopřát ani pořádný happy end. Žel bohu trvá čekání na další příběh, který snese srovnání s tím Eriksonovým až lehce za polovinu knihy, kdy svůj Příběh z města ozvěn představí Tim Lebbon. Ne že by to, co se na stránkách knihy odehrává mezi tím a potom nebylo ke čtení, ale za výše zmíněnými pány zbytek autorského pelotonu více či méně zaostává.

Kvalitativní protipól k úvodní povídce pak představují práce, které ji takřka v zápětí následují. Gene Wolf může být sice ve své domovině ceněným autorem, ale asi není náhoda, že u nás mu vyšla pouze jediná kniha. Jeho Krvavé klání nemá šanci prosadit se mezi díly modernějších autorů a pokud je v knize nějaký nudný příběh, je to právě tenhle. Stejně nepovedeně pak vyznívá i Barmistr grošák Tes losangeleského rodáka Michaela A. Shey. Povídka patří k jedněm z těch delších a její úvod vypadá velice slibně. Bront, muž vychovaný k loupežím a válčení, se hodně blíží představě cimmerského barbara při jeho první návštěvě v civilizovaném městě. Příběh se ale bohužel posléze ztrácí pod lavinou přehršle zbytečných slov a šroubovaného jazyka a je smutným příkladem promarněné šance. Stejně nedobře pak ještě dopadla desetistránková povídka Zpívající kopí Jamese Engeho, která stylisticky příliš nedrží pohromadě a tím připomíná práce začínajících autorů.

I přes výše zmíněné výtky nelze nad celou antologií rozhodně lámat hůl. Páni editoři dokázali pro svoji knihu získat i několik opravdu zvučných jmen a jedním z nich je i C. J. Cherryh, jejíž Čaroděj z Wiscezanu obsahuje na poměrně malém prostoru komplexní svět i poctivou dávku napětí. Tato povídka je pak také, což se rozhodně nedá říci o všech, opravdovým zástupcem žánru, kterému je antologie věnována, tedy Sword & Sorcery. Povedeným příběhem jsou i Temné časy na půlnočním trhu, ve kterých Robert Silverberg dokazuje, že fantasy není jen o potocích krve, svištících čepelích a bojové magii, ale také o nadsázce a troše černého humoru. Kdo naopak zmrazí i ten sebemenší úsměv na tváři je albín Erik z Melniboné a rozhodně to není díky kvalitě povídky, kterou se prezentuje Michael Moorcock. Naopak, Rudé perly jsou pečlivě propracovaným střípkem epičnosti Moorcockovi rozsáhlé ságy a skutečným příkladem žánru..
Nemá cenu zde vyjmenovávat klady nebo zápory i dalších ze sedmnácti povídek, které Lou Anders a Jonathan Strahan do své reprezentativní antologie zařadili. I přes některé výtky se rozhodně jedná o kvalitní fantasy čtení, kde si snad každý čtenář dokáže vybrat jemu vyhovující příběh, i když ne všechny přesně odpovídají žánrové definici, kterou sami editoři nastínili v předmluvě. Na příslovečný Meč sice například pozapomněli Garth Nix a K. J. Parkerová, ale jejich příběhům to na zajímavosti pranic neubírá.

Nejzákladnější premisa oddělující příběhy Meče & magie od takzvané „vysoké“ fantasy prezentované například dílem J. R. R. Tolkiena, je zachována v podstatě u všech povídek. Nepojednávají totiž o tisícihlavých armádách ani o dějinných zlomech, které by měly změnit osudy celých národů. V popředí je vždy jen jeden nebo několik málo hrdinů, kteří mají povětšinou nejvíce práce s tím, aby zachránili holý život, nebo vyvázli z potencionálně nebezpečné situace a na události větších rozměrů mají jen nepatrný nebo vůbec žádný vliv. Na vahách také bývá jejich vnímání dobra a zla a jak tlustá je čára, která oba tyto pojmy odděluje. V tomto ohledu nelze výběru povídek nic vytknout.
Na jakoukoli žánrovou antologii pak lze nahlížet minimálně ze dvou pohledů. Editoři se buď snaží čtenáři přinést nový, neotřelý pohled na věc, nebo vzdát jakousi poctu a oživit již známé, ale každopádně by měla být každá antologie reklamou na žánr jako takový. Meče & temná magie tento úkol v podstatě zvládly velmi dobře a ani v tomto ohledu nelze mít ,až na malé výjimky, k uvedeným povídkám žádné větší výhrady. Samotná kniha je pak různorodější, než se může po přečtení anotace zdát, což je určitě lepší, než kdyby se po jejích stránkách prohánělo sedmnáct klonů jistého nelítostného barbara.

Povídky:
– Steven Erikson: Kozy a sláva (Goats of Glory)
– Glen Cook: Tides Elba – Příběh Černé legie (Tides Elba – A Tale of the Black Company)
– Gene Wolfe: Krvavé klání (Bloodsport)
– James Enge: Zpívající oštěp (The Singing Spear)
– C. J. Cherryh: Čaroděj z Wiscezanu (A Wizard of Wiscezan)
– K. J. Parker: Perný týden (A Rich Full Week)
– Garth Nix: Příhodný dárek pro čarodějnou loutku (A Suitable Present for a Sorcerous Puppet)
– Michael Moorcock: Rudé perly – Elrikův příběh (Red Pearls – An Elric Story)
– Tim Lebbon: Zbožštění Dala Bamora – Příběh z Města ozvěn (The Deification of Dal Bamore – A Tale from Echo city)
– Robert Silverberg: Temné časy na Půlnočním trhu (Dark Times at the Midnight Market)
– J. Gregory Keyes: Neposkvrnění (The Undefiled)
– Michael Shea: Barmistr Grošák Tes (Hew the Tint Master)
– Scott Lynch: Mezi policemi (In the Stacks)
– Tanith Lee: Dva lvi, čarodějnice a plášť (Two Lions, A Witch, and the War-Robe)
– Caitlín R. Kiernan: Dcera mořského trolla (The Sea Troll’s Daughter)
– Bill Willingham: Troufalí zloději (Thieves of Daring)
– Joe Abercrombie: Podělaná práce (The Fool Jobs)