Patrick Zandl
Wolf Publishing 2006
V pořadí devátá kniha, která vyšla v edici Pevnost nese název Flotila Země a anotace i titulní ilustrace na obálce dávají tušit, že se nakladatelství Wolf Publishing vrhlo do stále oblíbenějších vod žánru military sci-fi.
Zpočátku se ocitáme se na hranicích Sluneční soustavy, kde má nepříliš nadšená posádka servisního transportéru za úkol vyměnit signalizační radiobóje. Její snaha se již chýlí ke konci a zbývá poslední kousek technického zařízení, když tu se najednou z hyperprostoru vynoří invazní anoplurnská flotila, jejíž cíl je víc než jasný – zničení Země. V tuto chvíli se začínají zbývající minuty života členů posádky počítat na pouhé minuty. Ještě než jsou zničeni přesilou, dokáží směrem k Zemi vyslat varující zprávu. Na jejím základě začíná boj s časem a o holou existenci celé lidské civilizace.
Nyní se rozbíhá klasická vojenská mašinérie hlášení, ověřování rozkazů a uvádění flotily do pohotovostního a bojového stavu. Až potud nic nového. Podobné scény, které zde popisuje Patrick Zandl, jsme mohly vidět v mnoha válečných nebo SF filmech. Na rozdíl od nich je tu však jeden podstatný rozdíl. Nosnou silou zde není vojenská síla Spojených států nebo jejich budoucího nástupce, ale samotná a v podstatě samostatná Flotila Země tvořící autonomní útvar a jejímž oficiálním jazykem je čeština.
Je tu tedy kniha, jejíž děj vychází ze situace, kdy mimozemš?ané přistáli v naší kotlině a věnovali nám technické vědomosti, díky nimž jsme získaly technologický i ekonomický náskok před ostatním světem. Ovšem myslet si, že hodní nábvštěvníci z jiného světa to uděleli díky vrozenému altruismu a dobrému pocitu z pomoci zaostalejším souputníkům mne cestě vesmírem, by bylo velmi zavádějící. V patách prvním mimozemš?anům totiž přichjázejí druzí a jejich úmysly tentokrát nejsou přátelské ani trochu. Země se tak stává jakýmsi nárazníkovým pásem a její Flotila tím, kdo má zastavit řítící se anoplurnskou invazi.
Představu co bylo, kdyby se první kontakt s mimozemš?any uskutečnil právě na našem území, měl asi každý domorodý sci-fi fanoušek. Tato myšlenka anebo představa gigantické vesmírné bitvy nejspíš stály i u vzniku této knihy. Jediné tyto dvě pasáže se totiž dají považovat za propracované. Z děje vyznívá, jakoby si autor se samotným válečným konfliktem vyhrál do posledního detailu a to co mu předchází a co ho následuje vycpal zkratkovitou a nezáživnou vatou. Dojem pak nezachrání ani lehká ironie s nenápadnými narážkami na současný stav naší společnosti a nadhled, kterým se autor pokouší celý děj odlehčit. Ten ostatně plyne v jediné lineární rovině bez neočekávaných zvratů k očekávanému konci s postavami, které nemají dostatek času k jakémukoli rozvoji charakterů nebo vztahů s dalšími zúčastněnými. Výsledný dojem tak vyznívá opravdu jen jako sny malého kluka o česko-mimozemském setkání a jeho následcích převedených do knižní podoby. Kniha sice vyloženě nenudí, ale je rozhodně tou nejméně zajímavou, kterou dosud Wolf Publishing v edici pevnost vydal.
Přidejte odpověď