Leonard Medek
Straky na vrbě 2011
Léto 1915: druhé léto války, zvané Velká. Dobrodruha Frantu Frantu však bojování neláká – po odchodu z Libye mu zůstalo dost zlata, aby si dopřál dovolenou, a víc nechce… Jenže nevinná návštěva Paříže málem skončí pod gilotinou a po vyváznutí o pár fousů začíná honba přes oceán i oběma Amerikami. Protože podobný podraz si nelze nechat líbit! Francouzská Sureté, ruský nekromant, soukromí detektivové a indiánská božstva – to vše a ještě víc v novém akčním kaleidoskopu Frantových dobrodružství. (anotace)
Nejen obrazně, ale i doslovně, se na začátku třetího svazku svých dobrodružství vrací Franta Franta na místo činu. Své společnici chce totiž věnovat pár dnů v srdci romantické Paříže. Píše se však rok 1915 a dáma nad Seinou ztratila díky Velké válce podstatnou část svého lesku. Nad to se Franta Franta záhy ocitá v hledáčku místní policie a čelí podezření z těžkého zločinu. Kromě starých známých míst se tak setkává i se starými známými ze sboru pařížské Siruete. Společně se pak pustí do spletitého vyšetřování, jehož cílem je kromě nalezení skutečného pachatele, zjistit také kdo a proč se snažil Frantu namočit do poměrně brutální vraždy. Případ s nádechem mystiky je zanedlouho zavádí na stopu muže, v jehož šlépějích kráčí smrt.
Leonard Medek patří k ostříleným bardům naší fantastiky a na jeho textech je to znát. Jeho knihy se dají takřka číst jen pro četbu samotnou, díky kombinaci vytříbeného jazyka, dnes ne zcela již obvyklým výrazům a zapojování cizích jazyků. Ať už se příběh právě odehrává na březích Seiny, v liverpoolských docích, vlnách Atlantiku nebo obou amerických kontinentech, vždy působí na současného čtenáře dojmem jakoby autor ta místa znal právě v době, kdy se jím popisovaný příběh odehrává. Vzhledem k tomu, že Medek nejspíš nepatří mezi nemrtvé ani nevlastní stroj času, svědčí takové zprostředkování čtenářského zážitku o jeho znalostech a spisovatelském umění.
Někdo by sice mohl namítnout, že výše uvedené slova chvály určitě nejsou namístě, když se jedná pouze o dobrodružnou literaturu bez vyšších ambicí, ale dobře napsaná kniha je zkrátka dobře napsaná kniha, bez ohledu na žánr k jakému přísluší. Ke kvalitnímu příběhu se navíc přidává i kvalitní a netradiční zpracování samotné knihy, jímž se přímo odkazuje k podobným knihám prvorepublikových nakladatelů.
V jiné době, která by byla knihám příznivěji nakloněná, bych si Dobrodruha dokázal představit vydaného v tvrdých deskách, v podobě, jaké dávalo svým knihám legendární nakladatelství Vilímek.
Třetí triarcha je v podstatě soubor povídek, které na sebe ale bezprostředně navazují, vyhýbají se tak dějové roztříštěnosti a celou knihu výborně tmelí dohromady. Jako ariadnina nit, až na jedinou výjimku, se jimi proplétá Frantova honba za úhlavním nepřítelem, ruským aristokratem se světovládnými sklony Boyardem, který nastražil na českého dobrodruha past hned v první z nich. Velmi dobře ale fungují jednotlivé povídky i jako samostatné příběhu, čehož je důkazem Křišťálový klíč, který vyšel v jednom z našich žánrových časopisů.
Jako recenzent mám takovéhle knížky rád. Už po první čtvrtině víte, že jste tímhle výběrem trefili do své krevní skupiny, recenzi máte skoro hotovou a zbytek knihy si můžete v klidu užít jako „běžný“ čtenář. Stejné užití přeji i všem, kterým se třetí, a doufejme že ne poslední, Dobrodruh dostane do rukou.
Povídky:
– Hrobařská hra
– Drancíři doků
– Zahlušená zpěvačka
– Věže vzdoru, vřídlo vražd
– Křišťálový klíč
– Ovládnout oheň
Nakladatel: Straky na vrbě
Obálka: Jana Šouflová
Redakce: Michael Bronec, Jana Kopečková, Zuzana Kupková
Rok vydání: 2011
Počet stran: 496
Rozměr: 105 x 165
Provedení: paperback
Napsáno pro: MFantasy.cz
Přidejte odpověď