Dnes se neproměňuj

Tereza Matoušková
Tribun EU 2008

Podmoří – místo plné intrik, sympatických záporňáků a těch „dobrých“, kteří musí být poraženi. Margeit je mladá naivní šlechtična, Est mrzačka pracující jako špionka pro jednoho významného čarodějnického hodnostáře. Obě se brzy naučí, jak se žije v povrchní zhýčkané společnosti, mezi vojáky či smetánkou, ve světě stojícím na sklonku války, naprosto fantaskním a přesto tak podobném našemu. A pohádky? Ty nechme dětem. [anotace]

Cest jak se prosadit coby autor knižní fantastiky může být vícero. První možností je, že jste geniální spisovatel od boha ( nebo od Boha ) a hned vaše první věc strhne lavinu zájmu, další možností pak je zúčastňovat se literárních workshopů, soutěží a dílen tvůrčího psaní a doufat, že postupně proklouznete do povědomí nakladatelů, kteří jsou často v některých porotách a poslední možností je, že si knihu zkrátka a jednoduše vydáte sami. Touto cestou se pustila i Tereza Matoušková a díky zajímavému internetovému projektu knihovnicka.cz je na světě i Dnes se neproměňuj.

Dva příběhy, dvě mladé hrdinky, dva zajímavé osudy.
Margeit je dcerou vysoce postaveného šlechtice, což jí předurčuje osud loutky v politických hrách mocných. Naštěstí pro ni má však také značný magický potenciál, který jí může pomoci z této nedobrovolné role vyklouznout. Než to však bude moci učinit, přistoupí na nebezpečný návrh svého otce, který jí nutí provdat se na hraběte Krinoxe a coby jeho žena mu podat jed. Sama sebe omlouvá tím, že Krinox je vlkodlak, bestie zabíjející pro pouhé potěšení a trn v oku všech poctivých lidí. Nic ale není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá a komplikace na sebe nenechají dlouho čekat. Do pohybu se tak dávají událostí, které mohou do krvavé války uvrhnout celé Třímoří.

Některé postavy, hlavně s ohledem na ,mocenské postavení v jakém se ve svém světě nacházejí, jednají velmi nevěrohodně, což se nejlépe dá popsat na příkladu Atalana Tehara, učitele hlavní hrdinky, který se jednou chová jako skutečně mocný velekněz, ale v dalších scénách by mu malé děcko mohlo závidět jeho naivitu i prostotu. Stejným problémem pak trpí ještě několik dalších postav, včetně hlavní hrdinky, u které jediné to může být přičítáno jejímu mládí a záměru samotné autorky.
Dalším problémem, který se ale s přibývajícími stránkami naštěstí vytrácím i když zcela nezmizí, je slohová nevyrovnanost. Autorka dokáže vytvořit velice povedou a zvukomalebnou větu ( str. 41 ) …Rozeta z čela chrámu se na svět mračila jako zlobné oko boha pomsty., aby jí ve větě následující rozmetala na prach nějakým neobratným výrazem …Příroda plakala pro dívku v dlouhých rudých šatech, co stoupala k portálu zdobeného kamennými liliemi.. Osobně bych na místě spojky použil klidně slovíčko která nebo jenž.
Podobnou nevyrovnaností, alespoň zpočátku, působí popisné pasáže, které jsou plné květnatých přirovnání a povedených spojení, jež postupně budují pomyslný most k nějaké akci. Ovšem, když na ni konečně dojde, je autorčino snažení opět zneváženo popisem odbytým na pár řádcích.
Poslední věcí nad kterou bych se pozastavil je používání moderních výrazů v textu. Z drtivé většiny příběhu na mne Podmoří působí jako klasická obdoba pseudohistorického fantasy světa se všemi jeho kulisami. Jako pěst na oko pak působí, když se mezi zaklínacími formulemi, smyšlenými jazyky a magickými souboji objeví slova jakými jsou například humanoidní, nádor, mutace a jiná. Lze sice namítnout, že modernější termíny lze do fantasy propašovat , ale to se musí dít v kontextu celého univerza, ve kterém se kniha odehrává a tady to tak prostě nefunguje.

Samotný příběh není příliš komplikovaný, ale ani se nejedná o vycházkově učednickou fantasy typu: outsider v sobě našel ( byla mu ukázaná ) zvláštní schopnost, pak zjistil, že je dávno ztraceným potomkem mocného rodu ( potomkem mágů ) a pak šel a konal hrdinské skutky, až došel zdárně ke svému cíli ( nebo do jiného stavu ). Dnes se neproměňuj nabízí přece jenom jistou míru zápletek a intrik, které však samotná autorka zvládá, po literární stránce, s krajním vypětím. Pokud budete jako čtenáři schopni odpustit některé začátečnické nedodělky a prohřešky, přečtete si příběh, který má slušný potenciál, ale který by si zároveň zasloužil mnohem pečlivější zpracování a minimálně jednu až dvě další pracovní verze před finálním tiskem.

Vše z výše uvedeného se zabývalo prvním ze dvou příběhů, která kniha obsahuje a musím přiznat, že to bylo napsáno před přečtením druhého příběhu Tvář, což jsem asi neměl dělat, protože pak by bylo mé hodnocení mnohem příkřejší! Od prvních stránek totiž Tvář, jež je příběhem tělesně poznamenané Est, vypadá, jako by jejím autorem byl někdo úplně jiný. V tomto příběhu se autorka dokázala vyvarovat drtivé většiny nedodělků a neobratností, které hyzdily úvodní Dnes se neproměňuj a jen těžko dokážu pochopit, jak mohlo dojít k vydání dvou tak kvalitativně odlišných textů.
V Tváři se tak čtenář může plně soustředit na samotný příběh, který se odehrává možná až v příliš mnoha rozličných úrovních, a který by si zasloužil více prostoru pro rozvedení složitých a provázaných vztahů jednotlivých hrdinů. Děj je totiž tak nahuštěný, že samotná nit příběhu se místy úplně ztrácí, aby se opět objevila jakoby odnikud. Autorka evidentně má svůj svět pevně v rukou a v její hlavě určitě řádně fungují všechny jeho zákonitosti, ale horší je to s předáním těchto vědomostí samotnému čtenáři, který musí občas tápat v jednotlivých souvislostech. I přesto je Tvář mnohem lépe zpracovaná a hlavně „čitelnější“ než úvodní příběh.

Mnohem lépe se kritizuje než chválí a pro to bych autorce chtěl na závěr této, doufám, že nakonec ne až tak příkré, recenze popřát hlavně hodně trpělivosti a fantasie při tvorbě a objevování jejího světa a osobně doufám, že se s její další knihou za pár let potkám na pultech knihkupectví. Zároveň ale musím ke svému přání připojit pobídku k tomu, aby na sobě autorka hodně zapracovala.