Martin Moudrý
Leonardo 2008
Den před Vánoci roku 2005 jsem byl tím nejšťastnějším člověkem na světě. Miloval jsem život, Veroniku a osud, který mi ji přivál do cesty. V kapse mne hřál zásnubní prsten a její ano se mělo stát tím nejkrásnějším dárkem, jaký jsem kdy dostal. Bylo mi prostě moc krásně na to, aby to mohlo vydržet. O čtyřiadvacet hodin později se pro mne Vánoce změnily v noční můru a já zjistil, že bez milované bytosti už vážně nemám chuť žít. Zasněžená Karviná působí ze střechy čtrnáctipatrového paneláku nesnesitelně depresivně a udělat ten poslední krok je hrozně snadné. Já ten krok udělal. A můj příběh začal...[anotace]
Napsáno pro stránky Fantasya.cz
Vánoce jsou rozporuplné období. Na jedné straně očekávání, radost obdarovaných a jiskřičky štěstí v dětských očích, na straně druhé předvánoční shon, nervozita a deprese. Martin, alias Jaff, rozhodně spadá do té druhé kategorie. Momentálně se opilý potácí noční Karvinou a jeho cílem je rovná střecha čtrnáctipodlažního paneláku a pak nedlouhý volný pád, který bude, jak doufá, zakončen poměrně efektním rozplácnutím a přechodem do nebytí. Ještě před tím mu však, jak už to tak bývá proběhne před očima část jeho života. Radostné vzpomínky s dětství se nekonají, jeho mysl mu předestře vše, co ho dovedlo až ke krátkému volnému pádu. A vzpomínání to není rozhodně nejveselejší.
Ovšem ani po dopadu nepřichází vytoužený konec. Martin se probírá v jiném těle, s myslí zmatenou, ale jeho cíl zůstává stejný. Když ani na podruhé nepochodí, změní priority a ještě před svým vlastním ( dalším ) skonem se chce pomstít tomu, kdo spustil řetěz událostí, na jejichž konci byla jeho vlastní smrt. Zároveň si ale začíná uvědomovat, že jsou v jeho mysli zasuté podivné vědomosti, které nějak souvisejí s magií i samotným Bohem. Než konečně pozná kým vlastně je, čeká Martina dlouhá cesta plná nehezkých utrpení.
První polovina jen málo připomíná knihy Mistra ( rozuměj Jiřího Kulhánka, kterého autor nade vše obdivuje ), a tak se může zdát, že Martin Moudrý změnil styl a pokouší se jít svojí vlastní cestou. Takřka žádná akce, spousta vnitřních monologů a skoro žádná přímá řeč. Jen mnoho úvah nad tím, „kdo vlastně jsem“. Kniha tak má hodně dlouhý rozjezd a první opravdu krvavá akce, nepočítáme-li těch pár pozdějších sebevražd, se odehraje až na straně šedesát pět, ale za to je moc povedená. Fanoušek žánru pookřeje, ale pravdou je, že celou první polovinu knihy se musí spokojit jen s málem. Od druhé poloviny se však hlavní hrdina stává skutečnou postavou, protože potkává svého Protivníka. Tak jako má Trautenberg Krakonoše, barbar Conan soudce Thulsu, tak se Jaffovi do cesty postaví tajemný pan Eudoxus a jak se časem ukáže, je to protivník více než zdatný. Díky němu se totiž začíná stále více na povrch drát skutečná podstata toho, kdo postupně obývá všechna těla a kdo stojí za všemi převtěleními a znalostmi magie. Jak se říká: „všechno zlé je tak k něčemu dobré“.
Stejně jako byla první polovina na akci chudá, je druhá půlka knihy akcí doslova přesycená a po chvíli už se ani nedají spočítat rozstřílená těla a mozky rozstříknuté po okolí. Autor nenechá čtenáře ani na chvilku vydechnout, ale čeho je moc, toho může být příliš. V takových okamžicích většinou hlavní hrdina prohodí rádoby drsnou hlášku, která v několika případech rozhodně pobaví a na krátký okamžik přibrzdí rozjetý děj. Ale jen proto, aby se zběsilost akce pokud možno ještě zvýšila.
Nemá příliš cenu dohadovat se nad uvěřitelností některých scén, například vzdušný souboj malého tryskáče se stíhačkami, protože pokud čtenář koupil tuto knihu očekává prostě akci, krev a zase akci a ještě trochu krve navíc a obojího se mu dostane měrou vrchovatou. Pokud se do příběhu začte někdo neznalý, tak v druhé polovině knihy s ní možná mrští do nejvzdálenějšího kouta místnosti, nebo v sobě nalezne nového fanouška splatterpunku. Moudrý totiž ve svém příběhu kašle na politickou korektnost a nazývá věci pravými jmény a to je rozhodně dobře.
Už tak hodně atraktivní „ich“ formu povýšil Martin Moudrý na další úroveň, když alespoň v počátku příběhu píše v podstatě sám o sobě. Není určitě čistá náhoda, že hlavní hrdina má nejenom stejné jméno, ale i internetovou přezdívku jako on. Ostatně i v rozhovoru uveřejněném na Fantasyi přiznává, že se svými hrdiny dokáže velice hodně ztotožnit.
Pokud už vás tedy omrzelo stále dokonala číst knihy Jiřího Kulhánka, i když je to velmi nepravděpodobné, a chcete si zkrátit čekání na další Mistrův kousek, jsou knihy Martina Moudrého to správné řešení. A možná, že není daleko doba, kdy žák svého Mistra překoná.
Přidejte odpověď