Cesta do jabloňového sadu – recenze

Jana Rečková
Triton 2013

Krátký prolog knihy přináší spoustu náznaků, které vytváří neméně otázek. Ale z pár vět a odpovědí ryzího medvědodlaka se zdá, že následující příběh bude, stejně jako jiné z pera či klávesnice, Jany Rečkové, ne úplně jednoduchý, možná místy ne zcela uchopitelný, ale snad určitě zajímavý.

Jeren, jehož svět je šedivě bezbarvý, a který přes varování matčino i svého šamana, sáhne po jablku z jiného světa, se stane průvodcem Prodavače jablek, jež na své lodi brázdí mohutnou řeku a přistává u jejích břehů, aby lidem nabízel svá jablka. V této Předehře sledujeme dvě dějové linky, kdy Oliver, onen prodavač, v té první vypráví svůj příběh poutníka ve druhé je Jerenem doprovázen na cestě do Jabloňového sadu. V první třetině knihy, stejně jako pomalu plyne proud řeky, se pomalu skrze Oliverův příběh vynořuje svět a jeho zákonitosti. Po kapkách, někdy jen mezi řádky, dostává čtenář vědomosti o něm samotném i jeho obyvatelích. Vyprávění zde místy nabízí až ponurou poetiku. A, i když oba poutníci svojí poslední cestu do jabloňového sadu naleznou, není to konec příběhu ani náhodou, vždyť to byla jen Předehra.

Cesta do jablonoveho saduV jiném čase a na jiném místě se začne odehrávat Opera o dvou dějstvích, která na scénu přivádí mnoho postav, z nichž některé jsou epizodními herci, ale jiné budou poutníka na jeho cestě provázet a posouvat dál. Z dosud v podstatě lyrického vyprávění se stane mnohovrstevný příběh oplývající spoustou zajímavých bytostí, fantastických scenérií a originálních zápletek a nápadů. Zároveň jsou vyprávěny staré příběhy, aby se propojily a vrhly světlo na právě probíhající děj. Čtenář tak poznává minulost hrdinů, kteří se zas a znova pokoušejí zastavit rozpad Světů. Pozvolna tak se před ním také odkrývá, kým vlastně byli a jaké přesvědčení řídí jejich kroky. Druhé dvě třetiny knihy jsou tak daleko epičtější. I tady jsou kulisy světa a jeho fungování odkrýváno postupně. Poznenáhlu dostávají termíny jako Odloučení nebo Zhroucení jasnější kontury.

Každopádně je Cesta do jabloňového sadu kniha velmi poutavá, spíše pro čtenáře, kteří nehledají přímočaré linky, ale jsou ochotni autorce dát prostor, aby vyprávění vedla vlastním tempem a po vlastních cestičkách. Stejně jako v jiných knihách Jany Rečkové do sebe nakonec všechno bezchybně zapadne. A stejně jako u jiných knih, nelze ani tuto jednoduše šoupnout do nějakého žánrového šuplíku. U některých knih si prostě paní spisovatelka Rečková stvořila žánr svůj vlastní.

Jeren, Ier, Ierwgar – tolik jmen mu dali, kolik existovalo světů. Světů, kterým přinášel naději, jejich zkáze však zabránit nedokázal. Zanikaly a hroutily se do sebe působením mocných sil. Během hroucení občas vznikaly Perly uložené hluboko v pomačkané zemi. Bylo však třeba mít se na pozoru, protože dokázaly plnit přání, často tak podivná, a nebo nálezce přenést přes Zhroucení. Někdy.
V každém světě za Zhroucením se Jeren/Ier/Ierwgar stal členem Družiny, která se snažila zabránit zkáze, bojovat proti všemu, co světy ničilo; bez viditelného úspěchu. Už ani nevědí, jak dlouho to dělají, odkud přišli, ani kde se vzaly jejich zvláštní zbraně i schopnosti. Potkáš-li přítele z jiného života podruhé, v jiném světě, je to už zase někdo jiný. A nic nemůže skončit jinak než zkázou… Ale kdo nám potom tohle všechno vypráví?
(anotace)

Hodnocení: 80%

Vydáno: 2013, Triton

Počet stran: 368
Jazyk vydání: český
Autor obálky: Vladimír Križan
Vazba knihy: měkká / brožovaná
ISBN: 978-80-7387-483-4

Buďte první, kdo vloží komentář

Přidejte odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..