Martin Sládek
Mystery Press 2023

Seveřan Harald toho času dlí v hlavním městě Západofranské říše, užívá si tak pařížskou pohostinnost a odpočinku po předchozích dobrodružstvích. Klid však netrvá příliš dlouho. Vzhledem k tomu, že není pouze dobrým bijcem, ale ovládá i magické Umění, postaví před něj osud v podobě franského šlechtice výzvu, která se neodmítá. Ze sídelního hradu se ztratil maurský vyslance a jeho nepřítomnost může mít dalekosáhlé diplomatické následky. Je tak na Haraldovi, aby milého zástupce maurského emirátu našel. Termín je v pravdě šibeniční, ale odměna, kterou si vymínil, tomu odpovídá. Bez váhání se tak pouští do pátrání, které se jen zakrátko výrazně zamotá a nabalí na sebe události, které hrozí zkázou celé říše.

Na počátku dvacátých let desátého století je Paříž třiceti tisícovou aglomerací plnou křivolakých uliček, zadních dvorků ale i honosnějších staveb a paláců, která se chystá na příjezd Karla třetího a Jindřicha prvního ptáčníka. I díky brzké přítomnosti obou veličenstev je tak Haraldův úkol velmi delikátní. Celkem pochopitelně se zaplete do té nejvyšší politiky, a kromě hrubé síly, jejíž užití mu rozhodně cizí, přirozeného šarmu a inteligence se může spolehnout i na magii, na kterou má v křesťanském světě celkem pochopitelně monopol samotná Církev svatá.

Autor nás zavede do skutečných historických reálií a doby, jež je magií dotčena jen sporadicky. I proto lze knihu vnímat v podstatě jako historickou detektivku, v jejímž ději se čas od času zjeví ono Umění, které dokáže Harald díky svému přívěsku ve tvaru Mjöllniru používat. Celou její první polovinu jsem se tak sžíval s jejím jazykem, protože jak mluva, tak některé výrazy, které jsou použity odkazuje spíše na současnost než na víc než tisíc let starou historii. Výrazy jako toxicita nebo anestetický efekt mě prostě ve čtení rušily. Stejně ta jako kurzívou psané místní výrazy (battaile, segreants, gravitas), jejichž význam lze sice dovodit, ale přišly mi zcela zbytečné. Na druhou stranu musím přiznat, že je Železné srdce po dlouhé době kniha, která mne donutila zapátrat ve vodách internetu a doplnit si trochu vzdělání. Ujistil jsem se tak, že sterno je hrudní kost, zjistil, že odřad je celek dočasně organizovaný ke splnění určitého bojového či jiného úkolu a distrakce je termín zastupující roztržitost. Místy jsem z toho byl v tenzi, stejně jako hrdina v některých částech příběhu.

A příběh je, oč tu běží. A ten sám o sobě funguje velmi dobře. Harald se díky svému původu a pohanství čas od času dostane do křížku s franskou elitou a místy čelí podcenění, které dokáže využít ve svůj prospěch. Není jen tupý bojovník, ale dokáže projevit i city a vzdělaností leckteré své soupeře převyšuje. Když slova selžou, přijde ale ke slovu jeho bojová sekera, se kterou se umí ohánět jako pravý severský vlk. Celá kniha se pak odehraje v rámci pouhých dvou dnů, takže termínu hektický dodal její autor zcela nový rozměr.
Samotný děj je prostý hluchých míst, čtenář nikdy nemá pocit, že řádky, které mu právě ubíhají před očima jsou pouhou vycpávkou sloužící k natažení děje. Díky již zmiňované hektičnosti pak ale musí číst velmi pozorně, aby se neztratil v nějaké té křivolaké uličce středověké Paříže. Příběh si pak od začátku udržuje standardní tempo, které neztrácí a ve zhruba závěrečné čtvrtině ho dokáže autor ještě vygradovat. A závěrečný souboj je pak onou příslovečnou třešinkou, kdy se dá napětí skutečně krájet.

Na závěr ještě jedna dobrá zpráva. Železné srdce chronologicky předchází dříve vydané knize Hladová smečka, takže se do něj můžete pustit dřív, než se potkáte s hladovějící smečkou.

Hodnocení: 70%

Vydáno: 2023, Mystery Press
Počet stran: 352
Jazyk vydání: český
Ilustrace/foto: Michal Suchánek
Autoři obálky: Michal Suchánek, Lukáš Tuma
Vazba knihy: měkká / brožovaná
ISBN: 978-80-7588-421-3

Ondřej S. Nečas
Mystery press 2023

Znáte to. Když v kriminálce z L.A. najdou na místě činu otisk pneumatiky, vyjede jim z databáze přesný typ vozu, ke kterému patří. Stejně tak, pokud najdou barevnou šmouhu, prozradí jim jiná databáze, kdy a kdo barvu vyrobil a nač jí používal. V patnáctém století se ale nejspíš budete muset spolehnout „jen“ na svůj úsudek, zkušenosti a výpovědi svědků, jejichž paměť ale může být vrtkavá. Pravda, pak je tu ještě staré dobré právo útrpné, které vám přiznání zaručí takřka stoprocentně, leč jeho výsledek nemusí vždy odpovídat pravdě. Jaké metody pro své vyšetřování zvolí rytíř Mojmír Mráz, to nám ve třetí knize o jeho životě a době prozradí Ondřej S. Nečas.

Procesí kráčející k šibeničnímu vrchu, odsouzenec spoutaný v řetězech, následná podívaná, která vždy přitáhne početný dav. Nu, což, zdá se, že prvním bodem bude nejspíš poprava. Leč jiní již vykonali na popravišti krvavé dílo a odsouzencův život bude pro tentokrát ušetřen. To jsou události, které stojí na začátku příběhu, jež se odehrává na pozadí historických událostí, na sklonku života uherského krále Matyáše Korvína.

Ústřední postavou knihy je Mojmír Mráz, zmocněnec Moravského zemského soudu, veterán bitev po boku krále Jiřího z Poděbrad, muž znalý života a dostatečně rozvážný, aby se ve svém úřadu vyhnul ukvapeným závěrům. Případ penězokaze, který díky svému zločinu propadl hrdlem, jehož grandiózní útěk přímo z popraviště děsí i brněnského purkmistra, vzbudí po právu jeho pozornost, protože každá další padělaná stříbrná mince, která se objeví, nese další smrt. Kromě svých biřiců má k ruce i svojí temperamentní schovanku Miladu, jejíž aktuální šlechtický stav, svázaný mnoha pravidly jen těžko souzní s její divokou povahou a neméně divokou minulostí. Příběh pak vždy uhání velmi svižně, když se v jeho středu ocitá právě Mojmírova schovanka. Stejně tak logicky zvážní, když se v hlavní roli ocitne samotný hejtman. Obě roviny příběhu tak vystihují své postavy a skvěle se doplňují.

Nebyl by to historický román, kdyby svým čtenářům neposkytl onu historickou nadstavbu. Rozhodně zajímavé tak jsou detaily o fungování městské rady, něco málo o napětí mezi obyvateli samotného města a hradu, který se nad ním tyčí i tehdejší místopis. Brno mělo i svojí žebráckou la societé, jako vystřiženou z Markýzy Andělů.

Celý příběh skvěle funguje i bez znalosti předchozích knih, což byl i můj případ. Autor sice utrousí sem tam zmínku o Miladině minulosti, aniž by jí rozváděl do větších detailů, ale v podstatě tím dívce i ději samotnému jen přidá víc na zajímavosti.
Směr samotného vyšetřování se několikrát vychýlí z předpokládané roviny a čtenář spolu s hejtmanem správně tuší, že na pozadí se odehrávají skryté intriky a nic není tak přímočaré, jak by se mohlo zdát. A tak to u dobrého příběhu má být. Stříbrný měsíc je tak hodně příjemné čtení, které má rozhodně hlavu a patu. I když v jeho průběhu bude mít čtenář několikrát stejný pocit jako Mojmír Mráz, že celý případ je čím dál zamotanější a on nemůže najít začátek nitě, vidí jen samé smyčky a uzly… Vše ale dojde svého rozhřešení.
Za sebe tak mohu knihu jen a jen doporučit.

Hodnocení: 80%

Vydáno: 2023, Mystery Press
Počet stran: 264
Jazyk vydání: český
Ilustrace/foto: Lubomír Kupčík
Autor obálky: Lukáš Tuma
Vazba knihy: pevná / vázaná s přebalem
ISBN: 978-80-7588-409-1

Vilma Kadlečková
Argo 2014/2022

Díky Aš~šádovým úskokům prožil Lucas svátost Splynutí a jeho schopnost oslovit přímo Sdílené vědomí Lodí z něj udělá hodně ceněné zboží. Ještě víc se tak dostává do hledáčku pozemské Velekněžky Össe i gerdánské rozvědky. Prožitek Splynutí ho nutí vyhledat jednu z Lodí, která s ním absolvovala cestu z Marsu na Zemi. Ale mezi hexagonálními kotvišti na něj čeká gerdánská past, která dokonale sklapne. I když se tak záhy ocitne v nezáviděníhodné pozici, přinese mu nastalá situace jednu nečekanou věc – naději. Naději, že nemoc, díky které mu zbývají už jen týdny života, může být vyléčena. Nic ale není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. A scéně se znovu objeví Aš~šád a jeho akce je naprosto nekompromisní.

Nejdůležitější věci se odehrají vskrytu, protože tím, jak zůstávají utajeny naší mysli, nad námi získávají moc. Össeanská pravda, která je v Lucasově případě umocněna tím, že jemu samotnému zůstává skryta i část jeho vlastní minulosti. A jsou to tak střípky a informace, které se z ní vynořují, co dávají knize další vrstvu v již tak spletitém příběhu. Lucas se tak mnohdy mění z toho, kdo ovládal nejednu situaci v toho, kdo je ovládán.
Stejně jako autorka dává nahlédnout do Lucasovi minulosti, odhaluje čtenáři i další podrobnosti o össeanských drogách, jejich fungování i nebezpečí. Trousí další střípky informací o minulosti nejen samotného Lucase ale i jeho otce a dává nahlížet do historie všech mimozemských planet, která mají aktuálně co do činěné se Zemí.

Vzhledem k tomu, že cele Mycelium je jeden monumentální příběh, který prostě musí být rozdělen do několika knih, objevují se na scéně i všechny postavy, které přežily led pod kůží. Pinkertýna je stále rozpolcená svou láskou k Lucovi a pocitem viny, protože mu tají existenci dopisu od jeho otce. Fiona prodělá zajímavý vývoj ohledně své víry i své snové schopnosti, která, zdá se, může mít do budoucna poměrně velkou cenu. V Kamëlë se sváří její city i vina ohledně Luca a jako nositelka stříbřitého chladu bojuje s mocí této zbraně. Pozemská Velekněžka dál, i přes ztráty svých gleewarinů, spřádá sítě intrik, které i přes mezihvězdný prostor hýbou samotnou Církví a psychotronik Aš~šád je nadále mocnou konstantou, ke které jedni vzhlíží a další se jí snaží bez milosti eliminovat. Lucas Hildebrandt pak osciluje mezi beznadějí a touhou po nalezení léku na svou nemoc. Objeví se ale i nové, velmi zajímavé a velmi empatické postavy. A naopak, některým se pád do temnot stane osudným.

Mycelium rozhodně není oddechovka do vlaku. Jeho čtení vyžaduje jistou dávku soustředění. Čtenář nikdy neví, kdy nějaká zdánlivě nepodstatná maličkost, detail nebo z děje lehce vybočující událost, budou mít vliv na věci příští. Stejně tak spousta postav není jen prostou stafáží, každá z nich může být nakonec důležitým kolečkem v celém myceliálním soukolí.

Nakonec bych se krátce zastavil nad tím, co každý čtenář uvidí jako první, a to je naprosto skvělá obálka. Zneklidňující tvary hmyzího Boha vynořující se z myceliálního podhoubí, stejně tak Kamëlë kráčející spolu se stříbřitým chladem rozvinutým nad hlavou, skvěle ilustrují následující stránky a dokreslují jednu z nejdůležitějších událostí celé knihy.

Hodnocení: 90%

Vydáno: 2014, Argo
Počet stran: 424
Jazyk vydání: český
Autor obálky: Tomáš Kučerovský
Vazba knihy: měkká / brožovaná
ISBN: 978-80-257-1160-6

František Kotleta
Legie 08
Epocha 2023

Operací Thümmel to celé začalo a operací Petragun to v osmém díle Legie pokračuje. Takže máme před sebou další knihu z klávesnice Františka Kotlety, která nejen díky jeho jménu slibuje, že to bude pěkný tanec.

Vysněné setkání s Batistou nedopadne zcela dle očekávání – ani jednoho z obou mužů. Mimozemští spojenci totiž očekávají pod Moravcovým velením Černou hordu, totiž flotilu, kterou kapitán rozhodně nedisponuje. V případě téhle dezinformace tak dopadla příslovečná kosa na kámen. Posádka kraksny tak musí znovu do akce, aby novým spojencům dokázala, že si lidé zaslouží vlastní bojovou jednotku. Kapitána Moravce tak čeká další plánování, další boj, další mrtvoly a další hromada výkalů – doslova. A jak už to bývá, pokus se něco může posrat, tak se to na sto procent posere.

František Kotleta rozjede i v osmém dílu své „vysněné“ série akci, která s malými přestávkami pro nadechnutí trvá celou knihu. Akci střídá akce a občas tanec a někdy trocha sexu. Takže typický koktejl namíchaný v rozumném poměru. Znovu tak poznáme další planetu a další mimozemskou rasu a spoustu mimozemských mrtvol, sem tam i nějakou tu lidskou. Opět je text prošpikován mnoha hláškami a příjemně politicky nekorektními poznámkami. Svou vteřinu slávy si tak odbude i Alena Schillerová, kterou tímto zdravíme do jejího spacáku. Stejně pak je jasné, že brněnské bary nebudou přívětivým místem pro autorovy zastávky. Svoji vyhlídku na věčnost pak získá v textu i jeden nejmenovaný autor brakové literatury. Při zmínce a úryvku parodie sovětské, potažmo ruské hymny, se pak zaleskne slza dojetí v oku nejednoho pamětníka. František Kotleta prostě ví, jak zahrát na ty správné city.

Kdo chtěl další Legii, další Legii dostal. Příběh plyne kupředu bez logických lapsů, bez jakýchkoli nudných pasáží, navíc nabídne jedno celkem překvapivé odhalení, které vnese světlo do několika minulých událostí. Není to ale kniha, která by vám něčím vyrazila dech. „Jen“ dílek do celkové skládačky. Ale pokud máte na palubě Amandu, o zábavu pak rozhodně nebude nouze. Poslední čtvrtinu knihy jsem tak díky ní absolvoval s větším či menším úsměvem na rtech. Uvidíme, jestli se stejnou zábavou vrátí posádka Vzdorující i toto léto, až se ocitne Na konci vesmíru.

Hodnocení: 70%

Vydáno: 2023, Epocha (ČR)
Počet stran: 320
Jazyk vydání: český
Edice: Fantastická Epocha (138.)
Ilustrace/foto: Lenka Tarwari Jandová
Autor obálky: Jiří Arbe Miňovský
Vazba knihy: měkká / brožovaná
ISBN: 978-80-278-0109-1

Vilma Kadlečková
Mycelium 2
Argo 2013

Kniha začíná přesně tam, kde ta minulá (Jantarové oči) skončila, což bývá vždycky dobře.
Lucas Hildebrandt dokázal i díky pomoci jedné z Lodí dostat Fomalhowana Aš~šáda na Zemi. Odhalil tak další ze svých schopností a dotkl se mysli Sdíleného vědomí. Vykonavatel, mocný gleewarin, je stále poháněn svým úkolem, který se spíše mění v posedlost, zabít Fomalhiwana, který je díky svým schopnostem považován církevními představiteli za kacíře. Össeanka Kamëlë, gleewarinka v pozemské vyhnanství, se snaží uniknout témuž Vykonavateli a stále více se zaplétá do plánů spřádaných představiteli Církve.

Aš~šád, jehož psychotronické schopnosti jsou prozatím pozemšťanům utajeny, možná začíná rozehrávat svoji hru se Zemí. Dvojice gleewarinů pro změnu rozehrává hru o jeho život. Hru, která vygraduje ve střetnutí, které lidem v přímém přenosu ukáže to, co před nimi Össeané pečlivě tajili. A toto střetnutí dá knize impulz, který nakopne příběh kupředu. Do té doby velmi civilní vyprávění získá další rozměr a znovu ukáže, jak má autorka svůj příběh pevně v rukou, jak je vše provázané se vším.

Velký prostor dostávají události, které byly dosud skryté v minulosti. Čtenář má tak další příležitosti poznat, jak Lucase formovalo „vzdělávání“, jež mu poskytoval jeho otec, i jeho zážitky z planety Össe, které nejsou úplně příjemné. Stejně tak se poodkrývají vzpomínky Kamëlë, jež dostává v příběhu stále více prostoru a nutno podotknout, že je to jenom dobře. Stává se tak velmi důležitou postavou.

Autorka pak po kapkách dávkuje povědomí o vlivu, který Össeané mohou na Zemi získat, nebo ho už mají. Poodhaluje zákulisní rozbroje v Össeanské Církvi a rozvíjí další a další vrstvy svého příběhu. A vždy, když se zdá, že vyprávění začíná usedat, přijde další zajímavá situace nebo rovnou zvrat, něco, co nechá zase o kousek nabobtnat tohle úžasné universum.
Jednotlivé postavy pak většinou projdou nějakou krizí nebo katarzí. Snad žádná z nich nestagnuje a vyvíjí se. Pravda, pro některé z nich je ta katarze dost fatální. Hybnou silou, i když trochu v pozadí se stává Aš~šád, jehož přítomnost na planetě ovlivňuje všechny zúčastněné, ať už o tom ví nebo ne.

Závěr knihy pak přinese čtenáři několik menších odhalení, ale zároveň nadnese otázku, která se bytostně týká přímo Lucase Hildebrandta. A pro její rozluštění si čtenář musí počkat minimálně na další knihu. Takže uvidíme, jestli Pád do temnot opravdu sežehne všechno, co bylo.

Hodnocení: 90%

Vydáno: 2013, Argo

Počet stran: 332
Jazyk vydání: český
Autor obálky: Tomáš Kučerovský
Vazba knihy: měkká / brožovaná
ISBN: 978-80-257-1008-1

Victor Dixen
Vampyria I.
Fobos 2022

Na první pohled rozhodně zaujme Dvůr temnoty grafickým zpracováním přebalu knihy. Nejen titulní stránka ale i obě vnitřní strany přebalu, stejně jako následující mapa Evropy a další strany před samotným textem, které čtenáře velmi okázale uvádějí do universa Vampyrie, se snaží evokovat staré tisky. Otázkou pak je, zda autor dokáže onu okázalost přenést do samotného příběhu.

A na začátku to trochu skřípe, trochu víc.

Příběh je vyprávěn v první osobě sedmnáctiletou Johanou, která žije se svými rodiči a dvěma bratry ve venkovském zapadákově jménem Krysí Brdek. Je právě 31. srpna roku Temnoty 299, když se na dveře domu jejích rodičů ozve zabušení, které dá do běhu velmi tragické události. V jejich průběhu Johana čtenáři stačí odvyprávět ve zkratce francouzskou historii za posledních tři sta let, tedy od doby, kdy se z Krále Slunce, Ludvíka XIV., stál Král Temnoty. Hodně polopaticky tak představí prostředí, dobu i způsob života obyčejných lidí. Autor tak v podstatě nedá žádný prostor pro čtenářovu fantazii. Nejen události, které čekají v úvodu knih Johaninu rodinu jsou tragické. Neméně tragický je i styl vyprávění, které se zhruba na prvních šedesáti stranách odehrává. Celé to působí tak, že autor měl velmi podrobně vymyšlené zákonitosti svého vampýrského světa, prostředí královského dvora i školy pro mladé šlechtice, kam svou hrdinku potřebuje dostat. A to dělá za každou cenu a velmi neobratně. Úvod je tak plný nepravděpodobných situací nebo nelogických detailů, které tahají za oči, z nichž některé jdou možná i na vrub nepřesnému překladu.

Ve chvíli, kdy se Johana konečně ocitne po několika denním cestování ve Velké jízdárně, oné škole pro výběr mladé šlechty, stane se vyprávění přece jen uhlazenějším. Autor má opět spoustu prostoru, aby ústy dalších postav uvedl svoji hrdinku i čtenáře do fungování samotné školy a nastínil i něco o královském dvoře nemrtvého vládce.
Dívčí osazenstvo školy je pak typickou klišé směskou, jakou na najdete na jakékoli high school. Je tady Královna krásy a její fanynky, Dobračka s tajemstvím, Šprtka šedá myška i Rebelka s příčinou. Kdo se, jak bude k té Nové chovat, je pak snadno předvídatelné. Nutno přiznat, že takové ty klasické vztahové veletoče se omezí jen na nezbytnou nutnost.

S přibývajícími stránkami, kterých je celkem ke čtyřem stovkám, je stále víc těch, kde se dá Johanin příběh číst, jako napínavé dobrodružství, kde pod povrchem neustále dřímá její touho po pomstě, a kterým místy prochází možná až příliš snadno. Ale vzhledem k tomu, že román je z ranku young adult, dají se některé dějové prvky očekávat.
Pravdou ale je, že vždy, když jsem se na nějakou dobu dokázal do textu víc ponořit a příběh odsýpal poměrně slušnou rychlostí, vždy přišel nějaký další logický kopanec nebo se objevil termín, který v danou chvíli nedával příliš smysl. A to si myslím, že by nemělo být standardem ani u knih pro mladší čtenáře, i když oni to ani tak nemusí vnímat nebo postřehnout.

Dvůr temnoty je dle mého názoru typem knihy, kdy autor nejprve vystavěl jeho prostředí, kulisy a všechny zákonitosti, a teprve poté do něj zasadil příběh své mladé hrdinky. Napovídá tomu jeho tragický začátek i postupné zlepšování, i když lehce předvídatelné. Nutno přiznat, po předchozích spíše kritických řádcích, že autor v závěrečné části knihy dokáže místy i překvapit, a to nejlepší si skutečné nechal až na konec. Pokud by celá kniha byla napsaná stylem poslední zhruba čtyřiceti stran, jednalo by se o mnohem lepší vyprávění. A pokud autor stejný styl dokáže přenést do dalšího dílu, rozhodně bude stát za přečtení.

Hodnocení: 50%

Vydáno: 2022, Fobos
Originální název: La Cour des ténèbres, 2020

Překlad: Alice Kottová
Počet stran: 408
Jazyk vydání: český
Vazba knihy: pevná / vázaná
ISBN: 978-80-277-1057-7

Jiří Kulhánek
Crew 2011

Zatím poslední román Jiřího Kulhánka si vzalo na starost nakladatelství Crew, co ž může být hodně příznačné. Po hodně dlouhé době je to také první kniha autora, do které jsem se pustil. Nutno podotknout, že bez nějakého většího očekávání. Přece jen předchozí Stroncium mě nijak extra neupoutalo, a navíc se zdá, že mistrovo uprázdněné místo celkem obstojně zaplnil jistý bruntálský řezník.

Ono zmíněné „neočekávání“ vzalo za své hned po několika prvních řádcích první kapitoly. Velmi zábavné kapitoly, kde se celkem nenásilně přenese děj od prznění krčmářovi dcery k prznění mozků zástupu zombíků, vynořivších se ze sklepa patřícího témuž krčmáři. Poměrně rozjařilé okamžiky se sexuálním podtónem se tak během chvilky promění v odpornou řezničinu. Znalce knih pana Kulhánka takový vývoj nemůže pranic překvapit. Stejně tak nepřekvapí, že se nic neděje na efekt a prvoplánově – vše má svůj důvod. Tak jo, to s tou dcerou trochu na efekt je.

Jan Sandberg není obyčejný člověk, ba ani jeho práce není obyčejná. Jak praví anotace, jeho prací je totiž být mluvčím, panem Mluvčím s velkým em. Ale co by to bylo za život zůstávat jen u jedné práce. Díky odvážnému plánu na ulovení jedné velmi vzácné trofeje, získal i další kvalifikaci. O exživých tak ví všechno. A proč se mu zjevují na prahu, vyjasní autor v několika zpětných pohledech (odborníci prý tomu říkají flashback).  A i přes lehký úsměv, který Janovi takřka neustále pohrává na rtech, nejsou ty zpětné záblesky právě příjemné. Většinou pro ty ostatní.

Od začátku do konce má autor děj knihy pevně v rukou. Všechno do sebe přesně zapadá. Naprosto skvěle dávkuje čtenáři pravidla svého příběhu i světa. Nic polopaticky nevysvětluje, nechává příběh plynout a vše potřebné vyplyne na povrch v pravou chvíli.
Dalším plusem knihy jsou postavy. Ať už stojí na straně hlavního hrdiny nebo proti němu. A vzhledem k tomu, že jde o knihu Jiřího Kulhánka, tak hráči stojící na straně zla nemůžou a rozhodně ani nejsou jen tak obyčejné figury. Z mého úhlu pohledu je ale trochu paradoxně stěžejní figurou osmiletá Fiona, která nemá kromě své dětské upřímnosti žádnou nadpřirozenou schopnost. Ve světě dospělých, strachu a všudypřítomné smrti je místy neuvěřitelně uvěřitelná.

S výjimkou jediné pasáže, souboje v ulicích stověžaté Prahy, který mi přišel trochu natahovaný, jsem si knihu užil neskutečným způsobem a zhltnul jí v podstatě během jediného dne. Takže pokud vám jako poslední k doplnění vzdělání chybí právě tahle poslední kniha Jiřího Kulhánka, tak po ní bez rozpaků můžete sáhnout.
Ale pozor, přec jen je to romantik a na konci nezůstane jedno oko suché.

Hodnocení: 90%

Vydáno: 2011, Crew

Počet stran: 544
Jazyk vydání: český
Autor obálky: Jan Doležálek
Vazba knihy: měkká / brožovaná
ISBN: 978-80-7449-058-3

William Gibson
Laser 2021

Závěr kyberpunkové klasiky, trilogie Sprawl. Kniha, spatřila světlo světa v minulém století a poprvé vyšla už v roce 1989, tedy v době, kdy většina populace tehdejšího Československa měla o nějakých počítačích jen hodně povrchní povědomí. Číst jí tehdy, asi bych musel hodně zapojit i tak bujnou fantazii, abych polovině těch věcí porozuměl. Pro současného čtenáře je tak určitě mnohem srozumitelnější, ale rozhodně ne zastaralá.

Třináctiletá dcera jednoho z bossů jakuzy Kumiko, aktuálně nejznámější herečke simstimů Angie, kterou v minulé knize headhunter Turner převedl místo jejího otce, Henry Mastňák tvořící své ocelové konstrukty kdesi v pustině, mladičká prostitutka Mona, jejíž přítel/pasák pro ni konečně sehnal džob snů. To jsou hlavní hráči, kolem kterých se tenhle kyberpunkový Hardcore točí. Díky odkazům k vúdú loa, kteří Angii dříve sedlali v matrixu, i 3Jane Tessier-Ashoopolové, jejíž předci založili orbitální město, je kniha s předchozím dílem provázaná mnohem víc, než jsem čekal. Po pomalejším rozjezdu, ve chvíli, kdy jsou představeni všichni aktéři, dostává kniha místy až neskutečné tempo. Aniž by o to Angie stála, dostává se díky své schopnosti vstoupit do kyberprostoru bez jakéhokoli technického zařízení, opět do středu dění, i když není povětšinu času tou, která ho řídí. Ke slovu se pak dostane i drsňačka Sally.

Hardcore Mona Lisa je opravdu skvělým závěrem celé trilogie. Autor jí nikde nevycpává slovní vatou, vše, co se na stránkách odehrává má svůj smysl, který se sice někdy ukáže až po sléze, ale rozhodně tam je. I proto si chce na čtení udělat opravdu čas a nenechat se ničím rozptylovat. Jinak by čtenář snadno mohl přijít o nějaký důležitý detail. Jednotlivé postavy se pak přetahují o otěže příběhu, takže ten nemá jen jednoho hlavního hrdinu. Vše je tvořenou v naprosto dokonalé symbióze. Navíc příběh ani styl jakým je vyprávěn ani po třiceti letech nezestárl.Takže se pohodlně usaďte, nasaďte trody, možná použijte krystalek wizu a nechte se unést do prostoru, kde možná potkáte některou z loa, ale určitě jeho přečtením nehodíte wilsona.

Hodnocení: 90%

Série: Sprawl 3.
Vydáno: 2021, Laser-books (Laser)
Originální název: Mona Lisa Overdrive, 1988
Překlad: Pavel Bakič
Počet stran: 360
Jazyk vydání: český
Edice: Mistrovská díla science fiction (59.)
Autor obálky: Tomasz Maroński
Vazba knihy: měkká / brožovaná
ISBN: 978-80-242-7360-0

Dan Simmons
Fobos 2022

Po téhle knize jsem pod dojmem z Hyperionu a Endyminonu pokukoval už při jejím prvním českém vydání. Nějak to nedopadlo. Nejspíš jsem četl nějakou recenzi nebo upoutávku a Trojská válka odehrávající se na pustinách Marsu mi asi nepřišla jako úplně smysluplná záležitost. Nemohl jsem se ale mýlit víc. Pokud má totiž spisovatel výjimečnou představivost, a navíc je ochoten pro svoji knihu nastudovat spoustu informací, je možné cokoli. Takže tentokrát to dopadlo.

Autor hodí čtenáře do děje své knihy jako toho příslovečného neplavce do vody. Ílijské pláně jsou již po devět let svědkem nelítostného boje, který zapříčilo jedno milostné vzplanutí a scholik Hockenberry je jeho svědkem a vypravěčem. Idylická oslava narozenin kdesi na Zemi, kterou hostí ve své vile Ardis překrásná Ada, již chce svést starý proutník Daeman. Milovník Shakespeara a jeho sonetů Mahmud, moravec, který brázdí se svou ponorkou hlubiny moře nacházející se na jednom z jupiterských měsíců.
Ve třech dějových liniích se tak začne odehrávat příběh, k němuž z počátku nevedou žádná vodítka. Nekoná se žádné vysvětlování, kde a proč. Teprve postupně, s dalšími kapitolami poodkrývá Dan Simmons oponu svého vyprávění. Sice se začínají vynořovat nějaké detaily, ale spolu s nimi přibývají i další otázky, které mají za úkol jediné – nakopnout čtenářovu zvědavost. A to se beze zbytku daří. To, že se k sobě jednotlivé linie začnou přibližovat nebo i proplétat, je nasnadě. Hrdinové knihy to ale ani tak nemají jednoduché. Něco jiného jsou jejich očekávání a něco jiného poznání a situace, které jim autor postaví do cesty. Každý z nich vychází celkem pochopitelně z vlastních znalostí a zkušeností, jež ho utvářely a střet s něčím zcela odlišným a dosud neznámým je další položkou, která žene kvalitu příběhu vzhůru.

… člověk je křehká nádoba, masitý flakón s krví a volnými vnitřnostmi, které čekají, až se rozlijí.

Děj knihy místy, hlavně pak v samotném úvodu, kupředu rozhodně nepádí mílovými kroky. Vzhledem k jeho širokému záběru, dějům, místům, pojmům a postavám by to snad ani nebylo možné. Zcela v intencích vyprávění samotného Homéra představuje autor zas a znovu desítky hrdinů, kteří se střetávali pod hradbami Tróje, i s jejich přízvisky a rodinnými vztahy a stejně tak vyjmenovává kromě notoricky známých řeckých bohů i jejich méně známé souputníky. Na tu spoustu jmen si čtenář prostě musí zvyknout, protože k části příběhu to prostě patří, protože i v samotné Íliadě měl každý z bojovníků své jméno, i když ho záhy po jeho představení proklál oštěp nebo setnul meč.  A takových situací rozhodně není málo.
Oproti tomu pak příběh moraveckých bytostí, které svou pouť zahájily z jednoho z jupiterských měsíců působí téměř až komorně. Je až neuvěřitelné, jak autor dokáže ze starořecké řežby přepnout k technologické science fiction okořeněné o rozbor díla známého anglického dramatika.
Stejně tak se zpočátku zdá až téměř utopická současnost Země naprostou idylou. Lidé využívající, ale neovládající, pokročilé technologie jsou jakými mazlíčky svých technologických služebníků. Eden z nich, kterému právě běží poslední ze sta roků života však chce víc a začíná pátrat po jenom historickém mýtu. Právě jeho snaha pak nastartuje řetězec důležitých událostí.

Ílion rozhodně není žádná oddychovka. Místy je to čtení neuvěřitelně hutné, vyžadující plnou čtenářovu pozornost, i proto, že důležitá informace se může skrývat v celkem nenápadném rozhovoru nebo v sotva postřehnutelné nebo vyzdvihnuté myšlence některé ze spousty postav. Tato kniha zkrátka nabízí prostě monstrózní příběh, pokud se to tak v kladném slova smyslu dá definovat, a na šesti stovkách stran ani zdaleka nezodpoví všechny otázky. Otevřený závěr je pak jasnou pozvánkou k další cestě až na samotný Olymp, kterou si rozhodně nenechám ujít.

Hodnocení: 100%

Nakladatel: Fobos
Jazyk: čeština
Počet stran: 608
Vazba: pevná vazba
Datum vydání: 29.09.2022
isbn: 978-80-277-1133-8

J. R. Erickson
Dobrovský s.r.o. 2023

Hattie, na rozdíl od své sestry Jude, ale stejně jako její matka vidí duchy a s některými dokáže i komunikovat. Od malička jí tak provází zjevení mladé dívky, jejíž žluté šaty jsou zbrocené krví a pohled skelných očí žaluje o dávném zločinu. Hattie dlouho netuší, že mrtvá Rosemary, má velmi důležité místo v historii její rodiny. Zatím je jen z mnoha duchů, kteří si k ní našli cestu.

Autorka dovedně splétá několik časových liniích, střídá místa i postavy, které jsou v danou dobu nositeli děje a vytváří příběh, na jehož počátku stojí tragédie, kterou následují možná ještě tragičtější rozhodnutí. O to znepokojivější, že tak nějak by se skutečně mohla odehrát. Hned zpočátku se tak čtenář ocitne na prahu vyprávění, o kterém tuší, že na dalších stránkách nemůže opustit onu tragickou linku. A pokud se tak na nějakou chvíli stane, je to vlastně jen příslovečný klid před další bouří.

Pokud očekáváte jen další tuctovou duchařinu, kterou možná lehce evokuje název knihy odkazující na jeden velmi dobrý film s Nicol Kidman, nemůžete se ve svém očekávání mýlit víc. Protože ta skutečná hrůza nepochází z mrtvých, ale vychází z činů a myslí těch živých. Ostatně, duchové mrtvých lidí nejsou pro jednu z hlavních hrdinek ničím hrůzostrašným. Bere je prostě jako další část svého života.

Vytvořit a napsat zcela originální příběh je velice těžké. Někdy mám jako čtenář pocit, že už bylo vše napsáno a odvyprávěno. V této knize máme, tak jako v jiných, starý ústav pro choromyslné, jehož zdi jsou nasáklé utrpením a byly svědky mnoha nehezkých událostí, senzitivní dívku, jež je médiem pro duše zemřelých, i postavy, které se zuby nehty drží reality skutečného světa. Podobný příběh nejspíš už četl každý z nás. Mnohem důležitější než jakýsi punc originality za každou cenu, je tak dle mého názoru to, jak autor dané téma uchopí, jak ho dokáže zpracovat a jak ho dokáže převyprávět svým čtenářům. A J. R. Erickson se svého příběhu chopila naprosto fantasticky. Její postavy se chovají věrohodně k tomu, jakým způsobem načrtla jejich charaktery. Jude je prostě ta odvážná, občas výbušná, a proto se ocitne v ohrožení života, i když všechno okolo křičí: nechoď tam. Citlivá Hattie je pak jejím opakem a možná právě proto je ještě náchylnější ocitnout se v potencionálním nebezpečí. Obě sestry, stejně jako celý příběh, se díky autorčině vyprávění, dokážou čtenáři dostat pod kůži. A reálně musím přiznat, že z některých scén byla ta moje jako husí.
Upřímně jsem pak zvědavý, co přinesou další knihy série, zda si autorka dokáže udržet svou kvalitu, protože ti, co vidí, už ví, že laťku nasadila hodně vysoko.

Tím, že jsem měl k dispozici recenzní výtisk v pracovní verzi, který ještě neprošel korekturou, tak předpokládám, že se do konečné verze nedostaly dva naschvály tiskařského šotka, ani jedna větička ze strany dvě stě tři, která tak úplně nevypadá česky.
Jediná moje výtka tak míří k příliš obsáhlé anotaci a informacím, které jsou na obálce knihy. Dle mého názoru je v tomto případě méně rozhodně více. Tohle se ale obecně týká zatím všech knih Fobosu, ke kterým jsem se dostal. Stejně tak bych autorčinu předmluvu zařadil až jako doslov. Moje nadšení z knihy je rozhodně umocněné tím, že jsem do ní šel s nulovou informovaností a spoustu věcí jsem, které by mi prozradila obálka, jsem se dozvěděl až v průběhu čtení. Ale jak jsem psal už výše, tohle je rozhodně kniha, která stojí za přečtení.

Hodnocení: 80%

Napsáno pro: Knihy Dobrovský s.r.o.
#závisláckýpředskokan

Scott Reintgen
Dobrovský s.r.o. 2019

Ke koupi téhle knihy mě nenalákalo jméno autora, lákavá obálka, nabušená anotace ani nastínění děje na přední části přebalu knihy. Prostě jsem k Ílionu chtěl něco přihodit do košíku a necelá padesátka se mi jevila jako dobrá cena. A řečeno terminologií recenzí třeba grafických karet, s přihlédnutím k poměru cena/výkon to byla zatraceně dobrá koupě.

Ocitáme se na palubě vesmírné lodi Genesis 11, v místnosti, kde desítka mladých lidí právě čelí jednoduché otázce, zda se chtějí zúčastnit nejdůležitější expedice, jakou kdy lidstvo podniklo. A jako bonus je pro ně a jejich rodiny přichystán kromě finančního zajištění i zdravotní program počítající s nejmodernější medicínou včetně léků na rakovinu. Vzhledem k tomu, z jakého prostředí jednotliví uchazeči pocházejí, je jejich odpověď celkem předvídatelná. Emmett a devět dalších rekrutů se tak ocitají na prahu úžasné cesty. První „ale“ ale následuje co nevidět.

Alfou a omegou všeho je nyxia – tajemná hmota, která se stala nejcennější surovinou ve vesmíru. A právě její těžbu mají mít mladí rekruti pro společnost Babel Communications na planetě Eden na starosti. Proč právě ještě skoro děti, a ne ostřílená parta těžařů? (vzpomeňme na Armageddon) No, protože Adamité, což je edenská humanoidní forma života, nemají rádi dospělé. Průzkumníci z první mise to jednoduše zjistí tak, že Adamité až na osmiletou dívku povraždí všechny pozemšťany. Tahle scéna je nejslabší z celé knihy a hodně tahá za oči. Autor ale potřeboval zdůvodnit přítomnost omladiny na palubě a dát základ svému příběhu. V dalším ději se pak už naštěstí žádná takhle slabá scéna neobjeví. Po pomalejším rozjezdu se pak příběh postupe doby dostane do docela slibných otáček.

Příběh sledujeme z pohledu Emmetta, černošského chlapce z Detroitu, jehož motivací k cestě je kromě slíbené finanční odměny i ona lékařská péče, protože jeho matka trpí rakovinou a Babylon má nesrovnatelně větší možnosti k její léčbě i transplantaci, kterou potřebuje než běžná medicína. Častokrát tak můžeme sledovat Emmettovi vnitřní dialogy, kdy se v průběhu letu dostane do nějaké složitější situace, jak mu právě matčina nemoc dodává motivaci. Jak se totiž záhy ukáže, až na samotnou planetu Eden se nedostane všech deset účastníků letu. A v tu chvíli autor se svými hrdiny začne rozehrávat hru, která možná odkryje jejich slabá místa, donutí je hledat spojenectví a bojovat tvrději, než si byli sami schopní připustit, že můžou. A s přibývajícími stránkami se derou na povrch jejich skrývané vlastnosti i strachy. Vše je navíc umocněné tím, že autor, pardon Babylon nezmění pravidla hry jen jednou. Dočkáme se tak překvapivých situací i zvratů. Navíc autor neváhá ani svým hrdinům sáhnout na život. I proto je příběh nakonec dospělejší, než se na začátku zdálo, že bude. Navíc je jasné, a to není nějaký spoiler, že na pozadí budou doutnat ještě nějaká ta tajemství. Ruku na srdce, který korporát kdy hrál fér?

Pokud bych to shrnul. I když je kniha určena o něco mladším čtenářům, než jsme já, dostal jsem v Nyxii příběh, který mne po počátečním pomalejším rozjezdu skutečně zaujal a díky nejednomu zvratu bavil až do konce. Scott Reintgen odvedl solidní kus práce, dokázal vybudovat slušnou atmosféru, nejspíš si nechal ještě pár es v rukávu a tím rozhodně vzbudil zájem o pokračování.

Hodnocení: 80%

Vydáno: 2019, King Cool
Originální název: Nyxia, 2017

Překlad: Jolana Navrátilová
Počet stran: 392
Jazyk vydání: český
Autor obálky: Heiko Klug
Vazba knihy: pevná / vázaná s přebalem
ISBN: 978-80-7585-063-8

David Brin
Dobrovský s.r.o. 2021

Obecně nevyhledávám knihy, které sloužily jako předloha filmu, pokud jsem ten film viděl dříve, než jsem se dostal ke knize, protože film ve své stopáži jen málokdy dokáže postihnout všechno, co se na stránkách knihy odehrává, a většinou je to cesta do pekla. V tomto případě to na sto procent neplatí, i když pošťák pro mě bude vždycky mít tvář Kevina Costnera. Navíc při sledování filmu jsem ani netušil, že má nějakou knižní předlohu. I tak jsem se do čtení pouštěl s jistou nedůvěrou.
(Poznámka: Později narození čtenáři možná zase netuší, že nějaký film v roce 1997 podle téhle knihy vůbec vznikl)

Úvod zastihne Gordona Krantze v nepříliš komfortní situaci. Dovolil si ten luxus nebýt obezřetný a stal se tak obětí pětice zlodějů, před kterými navíc musí utíkat jako ten příslovečný zajíc. Jeho dlouhou dobu opatrované a v době po Osudové válce i vzácné věci tak nedobrovolně změní majitele, stejně tak jako jeho skromné zásoby jídla. Sice se snaží zloděje pronásledovat, jenže se mu to ne tak úplně daří. Náhodou však natrefí na zapadlý džíp poštovního úřadu, který kromě pytlů plných pošty obsahuje i kostru původního zaměstnance. Všechno je lepší než nocovat venku v mrazivém lese, a tak spolu stráví noc. Ráno pak Gordon využije vše, co mu nenadálá situace přinese. V cestě tak pokračuje oblečený jako zaměstnanec poštovního úřadu, včetně brašny plné dopisů. Osmnáct let po vypuknutí celosvětového konfliktu, který ukončil civilizaci, tak jak ji známe, se tak několik poštovních zásilek po dlouhé pauze vydává na další cestu.

Gordon není rváč, spíš snílek a sám sebe občas vidí jako posledního idealistu z dvacátého století. Díky jeho vzpomínkám uvede autor čtenáře nenásilně do děje a předloží mu události, které vedly k apokalypse i to, jak se osudy části lidstva odvíjely těsně po ní. Gordon sice ví, že svět je teď mnohem nebezpečnější místo, stále se snaží v lidech hledat to dobré, i když mnohde převládá to horší, možná ale jen to pragmatičtější, z lidské společnosti.

Autor věnuje hodně času Gordonovým vnitřním dialogům, tomu, jak sám bojuje s vlastním svědomím, když se ne tak zcela vlastním přičiněním propracoval do role pošťáka, jakéhosi symbolu, který mnoha lidem prostě chybí a těm starším připomíná dobu „před tím“. Zpočátku s tím bojuje, ale nakonec svojí roli přijme, i když neustále bojuje s vlastními pochybnostmi.

Svět, jak ho po David Brin stvořil, je uvěřitelnou kulisou celého příběhu. A i když si čtenář může říkat, že něco podobného četl nebo viděl už mnohokrát, je nutné si uvědomit, že originální The Postman vyšel už v roce 1985. Pošťák pak není ani žádnou zběsilou akční jízdou, po dlouhé dobu je příběh vystavěn na samotné Gordonově postavě, lidech, které potkává na své cestě a naději, že někde najde alespoň střípek té ztracené civilizace. Teprve zhruba v poslední čtvrtině knihy se ke slovu dostává i armáda pohrobků Nathana Holna a ke slovu se tak dostane to horší z lidské povahy.

Knihu lze s klidným svědomím doporučit jak čtenářům, kteří mají s Pošťákem filmovou zkušenost, i těm, kteří o filmu nemají ani páru. Ti si jeho příběh nejspíš užijí o trochu víc, protože David Brin je jednoduše skvělý vypravěč. V jeho podání jsou veškeré následky nukleárního konfliktu lehce uvěřitelné. Ať už jde o postupný rozpad Spojených států jako země či politické struktury, tak přežívání roztroušených zbytků „lidstva“ a jeho snaha někdy jen o přežití, někdy o vybudování něčeho většího a trvalejšího. I takřka po čtyřiceti letech od prvního vydání tak má kniha stále co říci.

Dvacet let po skončení zničující jaderné války panuje na Zemi nukleární zima a život v tomto postkatastrofickém světě je nejenom krutý, ale především krátký. Civilizace, která se sice stále může pyšnit některými vymoženostmi jako elektrický proud, se postupně hroutí. (část anotace)

Hodnocení: 80%

Knihy Dobrovský