Již od mládí měl Carlos Diez zájem o sci-fi a fantasy seriály. Jednak ho jednou a to zcela náhodou vzal jeho otec do kina na Star Wars, jednak v té době běžel v televiti seriál Mazinqur-Z o velkém robotovi, jehož pěst uměla střílet. Tato směs fantasie změnila již napořád Diezův úhel pohledu a po několika letech růstu rozpoznal intenzivní anylýzou seba sama, že „ se afroditina prsa vtiskla hluboko do mého podvědomí a tak bylo z velké části předpovězeno všech, co se později přihodilo .“
Vydáno dne 04. 11. 2005
Tenkrát se nedalo koupit tak velké množství reklamních předmětů z různých filmů jako je tomu dnes. Zachovat vzrušení a zábavu z oblíbených filmů tak bylo možné jen díky tužce a papíru na malování. Na papíru tak pokračovaly příbehy plné magie, které se zrodily z Carlosovi enormní fantasie. Ve věku popuhých deseti let tak začal kreslit svá první monstra a komiksy.
Před nějakou dobou se přihodilo něco neočekávaného. Carlos Diez objevil, že maluje mnohem raději princeznu Leiu nebo Barabarelu, hrdinky SF filmů, než jejich mužské hvězdy. Tyto galaktické „minisukně“ – které mnoho neschovávaly – ho začaly bavit víc než všechny laserové zářiče, roboti a všechny umírající hvězdy vesmíru dohromas´dy. Již nechtěl svými obrazy vyprávět žádné vesmírné dějiny, ale přinášet a zachycovat ženskou krásu. A tak se začal každý kousek papíru, který se mu dostal do rukou, plnit jen a jen vnadnými křivkami. Pak se mu ještě do rukou dostala kniha od Alberta Vergase a on si řekl: „ to je víceméně přesně to, co chci dělat. PIN-Ups.“
Svou kariéru začal v gangu. Kvůli přesným zakázkám musel často spojovat fantasy a erotiku. proto intenzívně studoval práce Franka Frazetty, Borise Valleja a jím velmi obdivovaného Alfonse azpirise, kvůli kterému začal pracovaz s barvami, a Luise Rpya – velmistra erotické malby, od kterého se učil hojnosti detailů. Nezapomeňme také na Sorayamu, Gigera a další. Diez se zlepšuje, zatím se učí z knih a vidí, jak všichni tito velcí umělci řeší problémy, jež se tsvaí i proti němu samotnému: sestavu malby, její vyváženost, rytmus, uzpůsobení barev, zaujmutí diváka, význam zorného úhlu a tak podobně. A to mělo, což bylo nezbytné, zanechat stopu v jeho způsobu práce.
Až od roku 2002 mohl Diez prezentovat své práce také na mezinárodní úrovni, což mu vyneslo velmi pozitivní ohlasy z celého světa. Jeho jméno se konečně ocitlo v prestižní Tamara Bane Gallery v Los Angeles. Tak přišel také ke spolupráci s vydavatelem Heavy Metal Magazine Kevinem Eastmanem a nedávno ( 2004 ) uskutečnil kontrast s ArtFantastix.
Z německého originálu z “ The World of art Fantastix“. Překlad Henry
Přidejte odpověď