Robert Fabian
Straky na vrbě 2009
Volné pokračování drsné military SF Carpe diem: Semper fi… * „To heslo neznamená jen poslušnost vůči federaci, koloniální armádě nebo nejbližšímu nadřízenému. Zahrnuje i závazky k nám samým; hlavně k jednotce a ke kamarádům. A to je pouto mnohem pevnější než cokoliv jinýho.“ – Porter * „Zabíjíme. Umíme to. Jsme na to vybavení. Tahle činnost je pro nás obživou, povoláním. Vykonáváme ji tak, abychom uspěli. Kalkulujeme, zvažujeme rizika. Nemícháme do toho city…“ – poručík Ashworth ** Těšíte se, mazáci?! Jako nikdy! Co jste?! Mariňáci! A jaké je vaše krédo, vy chudinky?! Vždy věrní! [anotace]
Napsáno pro: Fantasya.cz
Hlavní město Esperanzi se proměnilo v hromady sutin, nebezpečných pastí a nejasné fronty mezi koloniálním vojskem a vzbouřenci, která se přelévala sem a tam. V podzemním krytu uvízlo několik důležitých civilistů, kteří musí být bezpodmínečně dopraveni do bezpečí, než udeří termonukleární zbraň konečného řešení. Pro tento úkol na hranici sebevražedné mise byla vybrána jednotka mariňáků pod velením seržanta Dickinsona. Úvodní mise se neobejde bez problému ani beze ztrát, přesto se jedná o pouhou předehru k mnohem vážnějším a mnohem nebezpečnějším událostem.
V rámci nepříliš okázalé reformy námořní pěchoty se družstvo Charlie dočká vlastní lodi. K jejich mírnému zklamání se však nejedná o bitevní křižník Reguilus ale pouhou fregatu SCF Dorset, který se má na neurčitou dobu stát jejich novým domovem a základnou. A protože dobré skutky mají být po zásluze potrestány, čeká jednotku mariňáků po krátké dovolené a půlročním pobytu v hybernačních boxech první úkol. Spolu s jejich novými kolegy a celníky mají prověřit kosmické město tvořené spoustou navzájem propojených vraků, které obývá podivné společenství, jež samo sebe nazývá Nomádi. Původně jednoduchá mise se však vzápětí zvrtne a prchající fregata má za zády podivný artefakt, před kterým není úniku.
Hrdinové knihy nejsou žádná ořezávátka a pěkně to mezi nimi jiskří. Do sytosti si tak užijeme
vzájemného pošťuchování i ostřejších výrazů, které k takové partě lidí určitě patří. Autor tak zároveň dává nahlédnout do myslí svým postavám a přibližuje je čtenáři tak, aby je dokázal odlišit jednu od druhé. Kladem tak rozhodně je, že zde není jednotka unifikovaných bijců, ale sestava rozličných osobností, z nichž některé ale nemají až tak sympatické vlastnosti.
Robert Fabian si vydobyl přední postavení na naší fantastické scéně svojí prvotinou Mariňáci a řekl si o zaškatulkování do subžánru military SF. Stejně by mohla být zařazena i kniha Semper fi, ale ta se téhle škatulce úspěšně brání. Jedná se sice o příběh, ve kterém hlavní roli hraje jednotka mariňáků, ale jejich bojové nasazení a samotné „bojování“ není hybatelem samotného děje, ale spíše z něj vyplývá a díky tomu kniha úspěšně vzdoruje jednoduché definici jako prostá military SF. K tomu přispívá i obrovský artefakt, který je díky svému původu po dlouhou dobu lidsky nepochopitelný a tajemný a jeho poznávání zabírá většinu děje knihy. Pokud už bych tak musel knihu nějakým pojmem označit, tak bych možná použil pojem military space opera. Knihu tak mohu směle doporučit i těm, kdo nepreferují jednu krvavou řež za druhou, ale chtějí prostě nahlédnout do osudu lidí vzdálených od nás v čase i prostoru.
Autor se touhle knihou zkrátka trefí do vkusu těm, kteří dokážou při čtení zapojit i vlastní fantasii a nepotřebují, aby je spisovatel vodil za ručičku celým dějem a vše jim polopaticky vysvětloval. Škoda jen, že se děj knihy je v podstatě utnut uprostřed scény, která slibuje další napětí. O to víc se však fanoušci mohou těšit na další pokračování.
Přidejte odpověď