Druhou stovku vydávaných časopisů načala XB-1 obálkou vpravdě hororovou a teď nemám na mysli obsah povídky, kterou ilustruje, ale její zpracovávní. Holt nezavděčí se člověk lidem všem.
Ale pojďme k tomu podstatnému, tedy uveřejněným povídkám.
Až teprve anglický název mne donutil znovu si přečíst ten český. Už jsem se vyděsil, že by mohl být Prognostik o jednom z našich hradních pánů. Naštěstí Parogotik obsahuje úlně jiné hrdiny, z nichž jeden vlastně není člověk a ani živá bytost. Povídka Seana McCullena je výborná a v jením průběhu si rozhodně přijdou na své fanoušci steampunku.
Druhá zahraniční povídka neplyne od začátu s takovou lehkostí jako ta úvodní a rozhodně vyžaduje plnou čtenářovu pozornost, aby se dokázal dostat do děje. V té chvíli se ocitá v hlubokém neprobádaném vesmíru, který brázní lodě řízené umělými inteligencemi, jež mají pro své pasažéry vlastní využití. Vesmírná rodina je spíše komorní příběh, bez záblesků laserových zbraní, ale James Patrick Kelly jí rozhodně skvěle vystavěl, se špetkou obav o osud posádky na jejím pozadí.
Do českých luhů a hájů nás zavede povídka Hrdinové z linky č. 22, která v aktuálním ročníků literární soutěže Daidalos zabodovala třetím místem. A nutno podotknout, že za ten nápad se statečnými trmavajáky a hordami nemrtrvých určitě zaslouženě. Jen bych podotkl, že by povídka klidně snesla o něco menší rozsah, aby jí nosná myšlenka s psychotrmvajákem utáhla od začátku do konce. I tak ale vytvořil Lukáš Hrdlička povedenou kolejstory.
Vladimír Zábrodský napsal povídku Jejím domem vedla cesta, která by se alespoň zpočátku dala popsat dvěma slovy jako těžce uchopitelná. Tak ale jak to má u dobré povídky být, dostane jasnější kontury a po čertech dobrý příběh, který netrpí polopatičností a nabízí mrazivý závěr.
U povídky Radiátor 1 Vojtěcha Mičky mám jedinou poznámku – otazník. V hustém textu mi trvalo poměrně dlouho, než jsem se zorientoval a její hrdinové a ani jejich cíl mi nesedli. Ono, jak se ztotožnit s vybíjením „třetiny lidstva“.
Milan Pohl a jeho Výsadek literární část tohoto XB-1 uzavírá odlehčenou jednostránkovou jednohubkou, která skvěle chutná a jako taková si svojí pointu správně nechává až na poslední řádek.
Od Fantastické vědy až k závěrečným knižním recenzím cílí publicistika tentokrát čistě na filmového fanouška a představuje připravované kinotrháky pro nadcházející měsíce. Povětšinou se tak máme na co těšit, i když pár recyklovaných titulů úplně nadšení nebudí. Ale třeba překvapí i jejich autoři a prokáží dostatek invence nebo alespoň vtipu.
Letošní čtvrté číslo není povídkově monotematické ale hezky žánrově rozmanité, což mně osobně vyhovuje a z mé strany tak dopadlo číslo 101 na jedna mínus. Ta mínuska je za pár chybiček, které v textu občas napáchal škodolibý tiskařský šotek.
Přidejte odpověď