První číslo XB-1 roku 2015 je pro mne osobně zároveň i prvním číslem tohoto časopisu, do jehož čtení jsem se zhruba po roce opět pustil. A na úvod mohu rovnou konstatovat, že jeho koupě rozhodně nebyla vyhozenými penězi a dobá strávená jeho čtením, nebyla dobou zbůhdarma promrhanou.
Potěšení z nového, ostatně padesátého jubilejního, čísla odstartuje už zdařilá obálka Martina Zhoufa, která evokuje science fiction zlatého věku a dává mu příjemnou retro patinu. Retro je navíc slovo, se kterým se v tomto číske vůbec nešetří. Dalším důležitým termínem je název výročních cen Hugo, protože zahraniční část aktuální XB-1 je určená výhradně nejčerstvějším vítězům této ceny v povídkových kategoriiích.
Obě vítězné povídky, které se do tohoto čísla vešly celé (Strossův Equid je pro svoji délku rozdělen na dvě části a tak si ho, jak je mým zvykem přečtu až najednou), mají rozhodně kvalitu a oceněnní si zasloužily. John Chu (Voda, která padá odnikud) i Mary Robinette Kowalová (Povoláním astrounatka…) bodovali čistou science fiction, ale i přesto předkládají ve svých příbězích témata, se kterými se reálně může setkat kdokoli z nás a tím přesvědčivě berou argumenty všem těm škarohlídům, kteří tvrdí že sci-fi je jen četba pro děti. Obě povídky naopak dokazují, že se jedná o velmi dospělé čtení a tím nemyslím jen věkovou skladbu čtenářské obce.
Domácí část otevírá také aktuální vítězná povídka. Tentokrát se ovšem jedná o počin Dalibora Váchy Jizvák Jim, který si vydobyl první místo v tradiční soutěži Daidalos. Díky němu se máme možnost podívat do zákopů první světové války, která ovšem neprobíhá tak, jak ji známe z učebnic dějepisu, a kde se válka vede zcela jinými prostředky. Autor pečlivě mísí fikci, magii i dobové reálie a jména, aby vytvořil originální a čtivý příběh. Samotný závěr povídky ve mě navíc evokoval příběh o jiném hrdinovy, který se stal mýtem daleké budoucnosti.
Další dvě povídky Julie Novákové se sice nepyšní oceněním, ale jsou také příjemným čtením. Vyšetřování pozemského zástupce unvitř města původních obyvatel planety (Mosazné město) je vlastně o rozdílnosti kultur a jejich vnímání toho, co je důležité, což je opět velmi aktuální téma i v naší současnosti. Naskočit za jízdy je pak jen kratičkou hříčkou, kterou čas od času potřebuje každý literární časopis.
Posledním zástupcem české kotliny je pak Milan Pohl a jeho Optimalizátor, díky němuž se dostal až do finálové skupiny jíž výše zmíněné soutěže Daidalos. Asi nebudu zdaleka jediný čtenář, který bude mít pocit, že inspiraci čerpal právě v kancelářích té jeho firmy. Takže z mého pohledu opět povedená práce.
Co se týče publicistiky, vyzdvihl bych hlavně dva články. Tím prvním je Retrofuturismus aneb zamyšlení nad žánrovým dělením, kdy na třech poctivých stránkách rozebírá Petra Slováková pojem retrofuturismus a jeho subžánry. Musím přiznat, že jsem neměl ani ponětí, že existuje tolik rozličných punků a že i pan Tesla má ten svůj.
Druhým článkem, který rozhodně stojí za pozornost, potěší XB-1 a jeho autor Josef Horký všechny milovníky žánrových filmů. Jak jeho název, Nepromítané, napoví, jedná se o filmy v několika případech již staršího data, ale zároveň o snímky, které spojuje to, že se našim kinům vyhnuly velkým obloukem. Z uvedených doporučených filmů jsem zatím zhlédl Repo Men a Imaginaerum a v obou případech předávám doporučení dál. V případě filmu Imaginaerum bych si jen dovolil autora článku poopravit v tom, že se nejedná o film, na kterém se podílela kapela Nighthwish, ale o film kapely Nightwish, k jehož realizaci si pozvala profesionální filmaře. Pro ostatní možná ne ale pro fanoušky této skupiny je to opravdu velký rozdíl ;-).
Co napsat závěrem? Pokud přísloví jak na Nový rok tak pocelý rok přeneseme na první letošní XB-1, máme se opravdu na co těšit.
Přidejte odpověď