L. J. Smithová
Fragment 2009
Zvítězí láska nebo žízeň po krvi?
Nová generace nemrtvých!
The NY Times: Existuje něco, co dělá ty mladé erotické predátory tak sexy, jako byl James Dean.
… všichni kluci po mně touží, ale já chci jen Stefana. Je krásný, tajemný a donedávna mě ignoroval a vyhýbal se mi… Asi už vím proč. Má totiž děsivé tajemství, které znám jen já…“ [anotace]
Elena Gilbertová se vrací po prázdninách strávených ve Francii domů, do malého města Fell’s Church, a aniž ví proč usadí se jí v mysli pocit strachu a ohrožení. Něco má možná na svědomí tragická smrt jejích rodičů, se kterou se stále ještě nedokázala vyrovnat a dalším varovným znamením je přítomnost zlověstného, temného havrana, který jí pozoruje z větví jednoho ze stromů lemujících ulici, kde bydlí. Jeho takřka lidsky zkoumavý pohled jí rozechvěje až do konečku prstů. A překvapením ten den ještě není rozhodně konec.
Elena Gilbertová je totiž prototypem všech královen krásy amerických středních škol. Je krásná, blond a s dokonalou postavou, zkrátka ten typ dívky, po které touží každý kluk a jíž by se chtěla stát skoro každá dívka. Elena si je všech těchto věcí vědoma a proto je víc než nemile překvapená, když si jí nový kluk na škole nejenže nevšímá, ale dokonce se jí začne vyhýbat, což je pro ní jasnou výzvou k jeho získání. Svojí snahou však dává do pohybu lavinu neočekávaných a tajemných událostí.
Bylo by nošením dříví do lesa připomínat, že každé nakladatelství u nás musí přispět svojí troškou do mlýna v oblasti upírských knih nebo dokonce celých sérií. Nejinak to učinilo i nakladatelství Fragment, které vsadilo na středoškolskou sérii L. J. Smithové Upíří deníky , která spatřila světlo světa již v roce 1991, což nejenom mně ale i ostatním škarohlídům vyráží z ruky argument ohledně kopírování momentálně nejproslulejší upírské série Stephenie Meyerové.
Samotné nakladatelství vymezuje cílovou skupinu čtenářů této knihy nenápadnou poznámkou na zadní straně obálky: pro čtenáře od 15 let, a takto mladí čtenáři budou jistě ti nejspokojenější. Probuzení totiž přináší vše, co může tak mladý čtenář ocenit, známé, nebo přinejmenším podobné, školní prostředí, stejné starosti i radosti náležející tomuto věku, štědrou dávku romantiky i potřebnou dávku napětí. Příběh sám pak plyne ve svižném tempu a i když nenabízí převratné dějové zvraty ani neočekávané pointy, má alespoň ten dar, že nesklouzává do přílišného vykrádání sebe sama neustálým opakováním myšlenkových pochodů hlavní hrdinky, i když Elena je občas opravdu na zabití.
Kniha zkrátka nabízí novodobý pohled na upíry jako na bytosti lišící se sice od obyčejných lidí, ale jako na bytosti, které zároveň nejsou jednoduše zlé a nepovažují všechny lidskou rasu, ze které ostatně sami vzešli, za pouhý potravní doplněk. Ona modernost je ale vcelku paradoxní, protože v době vydání knihy nebyla většina jejích současných čtenářů ještě na světě.
Věřím, že čím mladší recenzent, tím lepší hodnocení. Upíří deníky jsou opravdu především četbou pro mládež a jako takové je třeba je brát. Sám za sebe dávám kvalitních 60%, ale pokud se blížíte věkové hranici pod dvacet, s klidem přidejte dalších deset procent a pokud k tomu navíc patříte k něžnější polovičce lidstva, tak směle přihoďte, minimálně, dalších deset.
Pokud váháte, možná i pod vlivem této recenze, můžete si pro přesnější představu stáhnout první dvě kapitoly ze stránek věnovaných této knižní sérii ( právě zde).
Přidejte odpověď