Rudá sonja II. – recenze

David C. Smith
Klub J. Vernea – 2000
A máme ji tu zase. Hrdinku bez bázně a hany, která má pro strach uděláno a kosí své nepřátele po tuctech. Řeč je samozřejmě o Rudé Sonje, jež se k nám vrací ve svém druhém dobrodružství s názvem Démoni noci.ruda_sonja_02-150x200Příběh začíná bez dlouhých úvodů v zamorské vojenské pevnosti ve chvíli, kdy je zavražděn její velitel a z tohoto zločinu je obviněna právě naše hrdinka. Správně tušíte, že Sonja je nevinná – což je v zásadním rozporu s anotací na zadní straně obálky, která tvrdí, že ho Sonja zabila při obraně své cti. A? tak či onak, musí Sonja prchnout a s oddílem pronásledovatelů v patách míří do nehostinné pouště. Zde narazí na město odloučené od zamorské civilizace. Přesto, že před jeho branami najde těla zmrzačených a umučených žen, čeká ji zde vcelku vlídné přijetí. Zanedlouho jí však čeká první souboj, ve kterém musí hájit svou ( ano opravdu je to tak ) čest. Nyní vstupují na scénu Hefei – vládkyně města a Mophis – její rádce a kněz v jedné osobě, kteří společně ovládají město pomocí zastrašování a lidských obětí, jimiž se snaží utišit neustávající hlad démonů noci. Právě na jejich příkaz putuje Sonja do temné vězeňské kobky.

Sotva si Sonja stačí oddechnout v klidu a chladu svého vězení, dorazí k branám část oddílu jejích pronásledovatelů a ona je nucena, za pomoci jedné z budoucích obětí démonů noci, opět prchnout. Dívka, která ji zachrání to však nečiní z čirého altruismu, ale doufá, že Sonja je tím rudovlasým bojovníkem, který podle starého proroctví dokáže zničit démony noci. Po svém úniku se tak Sonja ocitá přímo v místech, kde je přítomnost démonů nejpatrnější.

Zatímco se Sonja seznamuje s čarodějem Zaruthou, strážcem démonů noci, dorazí do města i druhá část pronásledovatelů vedená skutečným vrahem Keldumem. Hefei je sice vlídně přivítá, ale v hlavě se jí už rodí plán masakru. A ten nastane. Leč Keldumovi vojáci se ukáží být pravými Zamořany a v hodovním sále pokrytém krví vítězí. Přestože se nyní naskytla Keldumovi příležitost získat velké bohatství a v klidu se vrátit domů, žene ho vpřed jediná touha a tou je lepá postava Rudé Sonji. Nedbá tak na veškerá varování a vydává se Sonju pronásledovat na nebezpečné Zaruthovo území. Vše tedy spěje k dalšímu krvavému vyvrcholení a probuzení démonů noci je tak jen třešínkou na příslovečném dortu.

Autoři tedy nešetřily stříkající krví ani u?atými údy. Vše je ale podáno velmi plytce a rozvláčně a veškerá hrůza se vytrácí doztracena. Z bojových scén tak zůstává v paměti jen představa polonahé Sonji ohánějící se svojí zbraní. Děj tedy ubíhá přímo a bez jakýchkoli zvratů k jasnému závěru. Veškeré postavy mají jasně daný charakter a svou úlohu, ze které nevybočí děj se co děj. Sonja je chrabrá a nepřem(n)ožitelná, Keldum záporný s jediným vražedným cílem a kněží si hýčkají svá božstva a démony bez ohledu na zdravý rozum – jak už to u kněží bývá zvykem.

Kniha jako celek je klasická oddechovka, která využívá reálie Connanových příběhů, ale svou kvalitou se jí k howardovským příběhům slavného cimmeřana nedaří přiblížit ani náhodou. Ten kdo četl první díl to ostatně ani nemohl čekat. Obálka od klasika žánru Borise Valleja nikoho nezklame, ale vyložená paráda nás čeká až na obálce třetího dílu. Jediné co nadchne je cena, za kterou můžete nyní Rudou Sonju pořídit. V „Levných knihách“ jí nabízejí za lidových dvacetdevět korun. No kurňa, nekupte to…

Štítky , .Záložka pro permanentní odkaz.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..