Robert Ervin Howard

Robert Ervin Howard (22.1.1906-11.6.1936) přišel na svět v městečku Pester v Texasu v roce 1906, což je dost dávno na to, aby se ještě stal svědkem poslední etapy kolonizace jihozápadu – postupného osidlování rozlehlých plání podél jižního břehu Rio Grande, podivuhodného rozkvětu naftového průmyslu a z tohoto boomu se rodících městeček.

Otec, který nakonec syna přežil, byl v tomto kraji jedním z prvních lékařů. Žili ve východním, pak západním Texasu, v západní Oklahomě, a pak opět, po několik posledních let, v Cross Plains nedaleko Brownwoodu v Texasu. Robert vyrůstal v pohraničí a brzy se stal stoupencem drsné mužské tradice, jaká tu vládne. Jeho znalosti historie a folklóru rodného kraje byly neobyčejně hluboké, přičemž popisy a vzpomínky, které obsahují soukromé dopisy, nám poskytují představu o schopnostech a síle výrazu, které – kdyby žil déle – by mu zajistily úspěch v literatuře. Jeho rodina pochází ze slavné skupiny skotsko-irských osadníků, většina jeho předků přišla do Georgie a Jižní Karolíny již v osmnáctém století. Howard začal psát v patnácti letech, svou první povídku Spear and Fang vydal o tři léta později v červencovém čísle Weird Tales roku 1925. Studoval tehdy na Howard Payne College v Brownwoodu. Širšího uznání se dočkala až novela Wolfshead, otištěná v témže časopise v dubnovém čísle roku 1926.article_1434_040106020103_img V srpnu roku 1928 vyšla první povídka o Solomonu Kaneovi, anglickém puritánovi, který se vyznačoval neodbytnou touhou po soubojích a nepříliš dobře usměrňovaným úsilím o nápravu veškerých křivd. Osud Kanea zanesl na nejrůznější místa, především do přízraky obydlených trosek prastarých, dávno zapomenutých měst v hloubi afrických džunglí. Právě v těchto příbězích Howard poprvé ukázal to, co se později stalo jedním z jeho největších přínosů – popisy obrovských megalitických měst, pocházející ze světa staršího, než je náš, kde se kolem ponurých věží a bludišť vznáší aureola předlidské hrůzy a magie. Nikdo z ostatních spisovatelů se mu v tom nedokáže vyrovnat. Tyto příběhy také svědčily o jeho lásce ke krvavým scénám, tak typickým pro jeho díla. Postava Solomona Kanea, stejně jako i mnoha jiných hrdinův Howardových příběhů, byla načtrnuta již v autorově dětství, dlouho před tím, než vyšlo první vyprávění o něm.

reh_sk Jelikož byl Howard vždy pilným badatelem o historii Keltů a stejně tak i jiných epoch prastaré minulosti, zahájil roku 1929 příběhem Království stínů, vydaným v srpnovém čísle časopisu Weird Tales, cyklus povídek o prehistorickém světě, které mu rychle přinesly slávu. První příběhy tvořila vyprávění o neobyčejně vzdáleném období lidské historie, o dobách, kdy se Atlantida, Lemurie a Mu ještě nacházely nad vodami oceánů a stíny hadích lidí, sídlících v těchto zemích ještě před člověkem, byly ještě živé. Hlavní postavou byl Kull, vládce Valusie. V prosincovém čísle Weird Tales z roku 1932 vyšla povídka The Phoenix on the Sword – první příběh Barbara Conana, který zavedl čtenáře do pozdějšího období prehistorie, do světa asi před patnácti tisíci lety, těsně před tím, než vznikaly první zápisy kronik. Dosah a nenarušitelná spojitost Conanova světa jsou dobře známy všem milovníkům fantasy. Pro tato vyprávění si Howard připravil velice důkladnou pseudohistorii, svědčící o jeho inteligenci a veliké síle fantazie.

Mezitím vzniklo mnoho příběhů o starých Piktech a Keltech, mimo jiné i pozoruhodná série, jejímž hrdinou byl náčelník Bran Mak Morn. Jen nemnozí dokáží zapomenout na strašlivou, drtivou sílu takového hrůzného příběhu, jakým byla Pomsta ze země, otištěná ve Weird Tales v listopadu 1932. Mnoho nádherných příběhů se ocitlo i mimo tématicky související série. Mezi nimi je třeba připomenout slavný cyklus Skull Face a několik pozoruhodných povídek, jejichž děj se odehrává v současnosti. Patří mezi ně například Black Canaan, kde v běžném místním koloritu Howard vykreslil hrůzyplný obraz strachu, jenž se krade mechem porostlou bažinou, navštěvovanou přízraky a hemžící se hady dálné Jižní Ameriky.

rehowardRobert E. Howard byl neuvěřitelně plodným autorem i mimo oblast fantastiky. Jeho zájem o sport – snad souvislost s láskou k prvotním konfliktům a střetům sil – jej přivedl k vytvoření vítězného plavce Steveho Cosrignana. Vyprávění o něm, situovaná do vzdálených a exotických zemí, uchvacovala čtenáře nesčetných časopisů. Novely, popisující orientální bitvy, zřetelně dokazovaly Howardův talent pro psaní romantických „fanfaronád“, početné příběhy z Divokého západu, jako například cyklus Brackinridge Elkins, zase ukazovaly na rostoucí touhu i schopnosti k využívání témat, které znal z vlastní zkušenosti.

Poezie Roberta E. Howarda – neobyčejná, plná dobrodružství a bitev – si zaslouží nemenší pozornost než próza. Ukazuje nám skutečného ducha balad a ság, posíleného pulsujícím rytmem verše a mohutnou sílu autorovy fantazie, která nemá sobě rovnou. Mnohé z těchto veršů se jako „citáty ze starých textů“ staly motty nejrůznějších částí jeho příběhů. Musíme litovat, že nikdy nebyl vydán žádný soubor Howardovy poezie. Doufejme, že někdy vyjde – posmrtně.

Stejně jako dílo, byl i charakter Roberta Howarda neobyčejný. Tento spisovatel si nade vše oblíbil prostý, starý svět barbarů nebo pionýrů, kde se odvaha a síla uplatňovala víc než vychytralost a intrikánství, kde nebojácní a tvrdí lidé bojovali a prolévali krev a neprosili nepřátelskou přírodu o milost. Tato filozofie nachází svou podobu vevšech dílech a právě z ní tyto příběhy čerpají svou životnost, jakou lze najít jen u mála jeho vrstevníků. Nikdo nedokázal psát o bolesti a násilí přesvědčivěji než Howard. Jeho popisy bitev charakterizuje instinktivní vycítění taktiky, které by jej ve válečných časech mohlo vynést vysoko. Skutečný Howardův talent byl větší, než si mohli myslet vydavatelé a čtenáři. Kdyby žil, našel by s určitostí své místi ve vážné literatuře ság z milovaného jihozápadu.

Je těžké přesně vystihnout, čím se Howardovy příběhy tak odlišovaly, přesto ale lze říci, že jejich skutečné tajemství spočívá v tom, že do každého z nich, nezávisle na tom, zda to je okatě komerční nebo ne, autor vložil něco ze sebe. Nehnal se jen za ziskem a i když se podřídil svým komerčně zaměřeným vydavatelům, vynikaly jeho vnitřní poctivost a síla a dávaly punc všemu, co vycházelo z jeho pera. Zřídkakdy se u něj objevovaly postavy zbavené životnosti. Než totiž dopsal, získaly všechny jejich vlastnosti opravdovost a plastičnost. Nezávisle na všeobecné vydavatelské politice čerpal Howard vždy ze studnice svých zkušeností a znalostí života a nikdy nepoužíval zkostnatělá připravená schémata. Nezaměřoval se jen na popisování namáhavých výkonů a krvavých řeží, byl také takřka jediným, kdo dokázal vytvořit reálný pocit strašlivého strachu a nejistoty. Žádný spisovatel, byť by se zabýval tou nejokrajovější oblastí literatury, nemůže být skutečně dobrý, nebere-li svou práci vážně. Právě takový byl R. E. Howard, i tehdy, kdy se mu samotnému zdálo, že tomu tak není. Skutečnost, že tento báječný kumštýř mizí z tohoto světa, zatímco davy barbarů neustále vyrábějí nesmyslné přízraky, upíry, kosmické lodě a okultní zločiny, je skutečně smutným důkazem ironie vesmíru.

rehoward_02 Howard, který poznal tolik etap života na jihozápadu, žil se svými rodiči v polozemědělském městečku Cross Plains ve státě Texas. Psaní bylo jeho jediným povoláním. Jako čtenář volil vážná vědecká díla, pojednávající o tak různých oborech, jako jsou dějiny amerického jihozápadu, Velké Británie a Irska, dále celého Východu a Afriky a též prehistorických dob. V literatuře dával přednost mužnosti před vychytralostí a naprosto odmítal modernismus. Měl liberální politické názory, byl zuřivým nepřítelem společenské nespravedlnosti. Jeho nejmilejšími koníčky byly sport a cestování, přičemž to druhé pro něj bylo vždy příležitostí k posílání kouzelných dopisů, v nichž se popisy proplétaly s historickými reflexemi. Humor nebyl jeho silnou stránkou, i když měl smysl pro ironii a nevyčerpatelné zásoby srdečnosti a dobré nálady. Měl hodně přátel, ale nepatřil k žádné literární klice a pohrdal všemi druhy „intelektuálních efektů“. Cenil si spíše síly těla a ducha nežli intelektuálních výkonů. S mnoha spisovateli fantasy si vyměňoval časté a obšírné dopisy, nikdy se s nimi ale osobně nesetkával. Výjimkou byl neobyčejně talentovaný E. Hoffman Price, jehož tvorba v Howardovi vyvolala silný dojem.

Robert E. Howard měřil více než metr osmdesát a měl mohutnou postavu rozeného válečníka. Byla také, kromě keltsky modrých očí, velice snědý typ. V posledních letech vážil kolem devadesáti kilogramů. Vždy si cenil drsného, prostého života a – ne náhodou – připomínal svého vlastního slavného hrdinu Conana Cimeřana. Smrt tohoto jedenatřicetiletého spisovatele byla vážnou ranou fantasy literatuře.

Všechno už odešlo – všechno už je pryč, tak položte mne na oltář.
Je po slavnosti a lampy ztlumily svou zář.

(poslední řádky R. E. Howarda)

Robert Howard se za svého života dočkal opravdu vydání jen jediného románu. O to víc však byly, po jeho smrti, povídky a materiály, které zanechal, přebírány, kompilovány a v mnoha výsledných úpravách uvěřejňovány. Zvláště Howardův hrdina Conan se stal ve světě fantasy literatury pojmem a nekorunovaným králem všech hrdinů rychlé akce.

reh_podpis

 

image_pdfimage_print
Štítky .Záložka pro permanentní odkaz.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..