Antonín K. K. Kudláč (ed.)
Mladá fronta, edice Ikaros 2005
Vůbec poprvé u nás nabízíme ucelený soubor povídek, jejichž spojníkem je příslušnost k některému z „punkových“ podžánrů fantastiky. Na své si určitě přijde nejen milovník kyberpunku, ale také ten, kdo má rád dráždivý koktejl žánrů, nepostrádající originální náměty a pořádnou dávku napětí a rebelství. Příběhy současných hvězd sci-fi a fantasy i těch, kteří na hvězdnost teprve aspirují, se odehrávají v ulicích velkoměst blízké budoucnosti, v kyberprostoru i třeba na poněkud zchátralé vesmírné stanici. To vše ve znamení tvrdé akce, sofistikovaných technologií a černého humoru. [anotace]
Sestavit kvalitní antologii není určitě nic jednoduché. A sestavit antologii, ve které je jednotícím prvkem všech povídek jakási punkovost už určitě není žádná hračka. V předmluvě editor vysvětluje, že původně se mělo jednat pouze o výběr kyberpunku, ale nakonec by měla antologie představit i další punkové proudy. Před tím, než jsem začal číst jsem měl poměrně jasnou představu o termínech kyberpunk, splatterpunk a stampunk, po přečtení se mi pak obzor nepatrně rozšířil.
Nebudu se detailně rozepisovat o všech povídkách, ale představím alespoň čtyři, dle mého názoru nejzajímavější.
Leonard Medek na to jde pěkně zostra a v jeho povídce Punkva, která celou antologii otvírá, není nouze o trochu splaterru a pořádné dávky černého humoru. V Praze nedaleké budoucnosti se totiž usídlil tajemný tvor Šagot, který díky svým uctívačům hodlá ovládnout celý svět. A je na soukromém detektivu F. E, Ignovi, aby mu v tom zabránil. Žádná psina to nebude a na konci nám milý detektiv trošku zpunkvovatí.
To Jiří W. Procházka přichází s ověřenou dvojicí hrdinů. Jeho Rox n´ Roll jsou bezesporu klasickými představiteli českého kyberpunku. Tihle dva se na stránkách jeho knih proháněly datovým světem už ve chvíli, kdy v tom našem skutečném, „polistopadovém“ bylo uměním dovolat se obyčejnou pevnou linkou na druhý konec města. Hlavně Roxanna se musí ohánět řešit smrtící výpadky energie ve stále nebezpečnějších Blackoutech. Tahle povídka zkrátka a dobře reprezentuje a naplňuje představu a nejznámějším ze všech puncích. ( to je ale slovo, co?)
Další velice povedenou záležitostí je Konec cyberpunkového věku Jiřího Pavlovského, který, jak sám tvrdí v předmluvě k povídce, technice vůbec nerozumí a přesto napsal hodně povedenou věc, která se technickými výrazy jenom hemží. Kdo zná a víceméně se ztotožňuje s jeho recenzemi uveřejňovanými nejčastěji v Ikarii, může po právu očekávat sarkasmus a občas až sžíravou nadsázku. Putování Cyba po Síti je zkrátka hodně úsměvné a hlavně jeho setkání s členy několika fanklubů rozhodně stojí za to.
Poslední povídkou, kterou vyzvednu je práce mé hodně oblíbené autorky Petry Neomillnerové. Capricorn 70 je povídka pro tvorbu Petry Neomillnerové vcelku netypická. Jedná se totiž o čistou sci-fi, ale i přesto se zde setkáme se silnou ženskou hrdinkou, jejíž síla netkví v magii ani bojových uměních, ale ve velmi originálním „kouzlu osobnosti“. Předešlé uvozovky pochopíte po přečtení. To, co je pro autorčinu tvorbu naopak typické – krev, bolest a svištění důtek, i zde naleznete měrou vrchovatou.
Tím , že se podrobněji nezabývám i zbylými čtyřmi povídkami nechci ani náhodou naznačit, že by byly horší nebo dokonce špatné, než ty výše zmiňované. V knize jsem nenašel žádnou práci, která by mne zklamala, takže mohu zodpovědně napsat, že se jedná o velmi vyrovnanou sbírku. Je sice pravda, že proklamovanou „punkovost“ většiny věcí jsem neodhalil, ale vzhledem k tomu, že jde opravdu o velice kvalitní čtivo, nijak mi to nevadí.
Přidejte odpověď