Prokletí domu slunečnic

Rodina Solomonových se přestěhuje na zchátralou slunečnicovou farmu. Jak farma začíná po letech chátrání ožívat, rodina zaznamenává nepříjemné a alarmující změny v chování svého otce. (oficiální text distributora)

The Messengers
USA / Kanada, 2007, 84 min

Tak pokud je info na ČSFD.cz pravdivé a výše uvedené dva řádky jsou skutečně oficiálním textem distributora, tak to se příliš nevytáhl a na základě takového sdělení si film diváka najde jen těžko. Co se naopak povedlo velmi, je český název, který přesně koresponduje s dějem filmu a je rozhodně lepší než případný, nic neříkající překlad originálního The Messengers.

Film je sice z roku už z roku 2007, ale já na něj narazil teprve nedávno a to pořádnou oklikou. Na Youtube jsem totiž objevil fan klip ke stejnojmenné skladbě legendární kapely XIII. století a po pár přehrávkách si film pustil a rozhodně toho nelitoval.

Jasně, je to čistokrevné béčko a kdo sjíždí každý hororový film, viděl něco podobného nesčetněkrát. Pár filmů s podobným námětem jsem ostatně viděl a já. Úvod nabízí pohled do minulosti, kdy se za zvuků zběsilých smyčců, dětského křiku a skřípotů, jež může vydávat jen starý dům odehrává cosi děsivého. Úvodní scény jsou umocněny černobílým obrazem, což je rozhodně dobře.  A pak, jak jistě každý předpokládá, následuje střih a posun do současnosti. Jak už to u takových domů bývá, získají nové obyvatele, kteří mají za sebou nějaké problémy a slunečnicová farma může být jejich nový začátek. Objeví se tak klasická rodinka, kde odhodlaným rodičům sekundují starší dcera a malý syn. A jak už to u takových dětí bývá, nejsou právě nadšené, že jim rodiče zařídili takovéto zbrusu nové bydlení. Zvlášť jejich dcera, v podání dnes již slavné Kristen Stewart tu zněmu nenese příliš lehce. A jak to u takových filmů bývá, nová rodina nemá ani tušení o pohnutých událostech, které se s domem, stojícím uprostřed sluenčnicových polí, pojí.

Z výše zmíněného je jasně patrné, že absolutní originalitu Prokletí domu slunečnic nepřináší. Vše je postavené na tom, jak režisérská dvojice dokáže poskládat až takřka komorní příběh. A ono se jim to možná překvapivě daří. Oxide Pang Chun a Danny Pang sice stojí za velice dobře přijatým hororem Oko (2002), ale jejich další tvorba už žádnou díru do světa neudělala. V tomhle filmu víc pracují s atmosférou než se záplavou trikových scén. Několika lekaček se divák také dočká a v mém případě alespoň jedna scéna vyvolala regulérní husí kůži.

Návod, jak si tenhle film užít má několik jednoduchých bodů: nic od něj nečekejte, sledujte ho pokud možno sami a rozhodně si ho pusťte pozdě v noci, nejlépe když venku kvílí pořádný vítr.

A nakonec ještě výborná skladba v podání kapely XIII. století.

Štítky .Záložka pro permanentní odkaz.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..