František Kotleta
Epocha 2018
Sexuální magie je sexy. Tedy pokud o ní čtete v ženských časopisech. Když ale narazíte na svého prvního démona, který se vás pokusí zotročit pro své choutky, dojde vám, že místo tantrické masáže potřebujete ostrý meč a bouchačku plnou nábojů.
Tomáš Kosek tohle všechno už dávno ví. Je totiž tak trochu jiný detektiv. Místo podvodníků a záletníků řeší démony, magii, zombie, čarodějky, sukuby a děsivé artefakty. A poslední dobou jako by mu práce přibývalo.
Kotletův oblíbený hrdina přináší další várku literární swingers party a s ní pořádnou dávku humoru a sexu. (anotace)
Kosek, Petr Kosek je zpět, do třetice všeho dobrého nebo zlého? Vzhledem k tomu, že mám ještě v živé paměti jeho opravdu velké problémy v malém Vietnamu, mohu bez uzardění srovnávat.
Stejně jako v předchozí, funguje kouzlo druhé věty i v této knize. Není sice nejdelší ani neobsahuje nějakou hlubokou myšlenku, ale rozhodně dokáže zaujmout. A o to přeci jde.
Petr Kosek je jako neoficiální vyšetřovatel české vlády požádám kubánskou stranou, aby pomohl s vyšetřováním řady úmrtí spojených s používáním místního „folkloru“. Santerie je prostě smrtelně nebezpečná. Navíc se zdá, že do vyšetřování budou zapleteni i vysocí představitelé místní oficiální moci. A spojení té nejvyšší politiky a mocné magie vytváří velmi nebezpečný koktejl. Samotné vyprávění je pak velmi hutné, bez hluchých míst, nejspíš i proto, že se František Kotleta vrátil k formě Příliš dlouhé swingers party a knihu tak netvoří pouze jeden jediný příběh ale hned čtveřice kratších prací.
Úvod druhého příběhu vrací Petra Koska do místních vod a od počátku nemilosrdně tepe do severočeského Ústí, jako autoří seriálu Most! do … Mostu. Snad je to jen náhoda, ale rozhodně dnes večer budu pozorně sledovat závěrečné titulky Most!u, jestli se v nich neobjeví páně Kotletův pseodonym s iniciály L.K. – to ale jen tak na okraj.
V každém případě zažije Petr Kosek opravdu těžký týden v Ústí nad Labem. Podobně jako v prvním příběhu se zde mísí magie s tou nejvyšší politikou, tentokrát však „jen“ na komunální úrovni, i když i v ní může být špíny víc než dost. Jak se ostatně sám vyšetřovatel i Klára Chlumská, která jako vždy prozáří svojí přítomností každou stránku knihy, může přesvědčit. Již zmiňovaný úvod je skvěle politicky nekorektní a ani další děj v tomto ohledu nezůstává pozadu. V domácích, severočeských luzích a pánvích by měl být autor přece jen o něco opatrnější, protože co snese vzdálená Kuba a její kontarevolucionáři, nemusí nutně ustát místní kulisy. I tak je to vcelku i po kouscích parádní masakr, na který nemusí nakonec někdo mít koule.
Vzhledem k tomu, že Kosek po sobě nechal na severu pěkný bordel (jeho slova), vydává se do další exotické destinace, kde mu půdu pro další štrapáci připraví jeho milé, bývalá pražská kurvička Dominika a vietnamsko-lotyšská míšenka Eliška, toho času ve službách Interpolu. A znovu nepůjde o nic menšího, než o prastarou a mocnou magii. Prastarý manuscript, o který se hraje, je nakonec jen záminkou pro další politickou hru, v jejímž pozadí tentokrát stojí yakuza. V zemi vycházejícího slunce je tak Kosek a jeho společnice vtažen do další nebezpečné hry. Nutno podotknut, že Dlouhá noc v tokiu je z celé knihy nejslabší. Sice jsem pochopil, proč se na útěku před polopavoučími démonkami celá parta zasekla v šukacím kabinetu pana Harukiho, i když mohla klidně hned pokračovat dál, ale něco tomuhle příběhu chybělo. Co ale bylo rozhodně navíc, jsou Dominičiny hlášky. Ta holka by měla dělat jen to, co jí jde nejlíp, což je, dát k dispozici právě ten tělesný otvor, který je zrovna vyžadován, pořádně kroutit pozadím a sem tam hezky rozhoupat popředí. Její hlášky prostě moc tlačí na pilu.
To nejlepší nakonec? Ano, rozhodně. Mademoiselle Paris už není úplně tím městem světel nebo lásky, o čemž ta ocelová kráska, které Jára da Zimmermann tak nonšalantně roztáhl nohy, a která na to město shlíží z výšky úctyhodných tři sta dvaceti čtyř metrů, ví určitě své. Právě sem pak ctěný autor umístil poslední příbě knihy a je to po pravdě pecka. Členové řádu Templářů, iránská asasínka, chlapci od CIA a v neposlední řadě dva staří dobří známí, kteří jsou už nejakou tu dobu na druhém břehu, plus nějaká ta lidksá oběť. K tomu poctivá dávka sexuální magie. Světla Paříže jsou sice nejkratší, ale rozhodně nejlepší, není v nich prostor pro oddych a čtenáře řežou do očí poctivou dávkou lumenů. Po přečtení poslední stránky se pak ve vypálených sítnicích zrcadlí jen tři slova: „já chci ještě“.
Poslední tango v Havaně lze číst bez znalosti předchozích knih. Autor, tam kde je to třeba, citlivě dávkuje informace potřebné k pochopení předchozího děje. Ono je to ale stejně jedno, protože nevěřím, že mezi čtenáři téhle knihy je někdo, kdo se nezúčastnil Příliš dlouhé swingers party nebo nepodstoupil Velké problémy v malém Vietnamu.
Takže spolu se stejně naladěnými (slovo postiženými mi nepřišlo úplně fér) čtenáři jsem očekával řežbu, akci, krev a sex od začátku do konce a všeho se mi dostalo měrou vrchovatou, i když všeho mohlo být i víc. I v tomto případě ale platí ono již mnohokrát zmíněné, že méně je někdy více. Víc prostoru tak dostalo samotné vyprávění a v rámci příběhů Petra Koska je to určitě správný směr, protože dle mého názoru mají „jeho“ knihy, co se týče kvality, rozhodně vzestupnou tendenci.
P.S. Omlouvám se panu Kotletovi za otevřenou kritiku ohledně Dominiky. Učinil jsem tak v mladické nerozvážnosti (smích tady není na místě, každý je tak starý na kolik se cítí) a podobných veřejných úvah se napříště vyvaruji. Přece jen bych nechtěl skončit ve společnosti Jolandy, Rudolfa H. mladšího nebo nedej Bože (píše se to tak?) Moniky Štikové.
- Nakladatel: Epocha
- Kód: 34632179
- ISBN: 978-80-7557-133-5
- Rok vydání: 2018
- Jazyk: Čeština
- Vazba: brožovaná/paperback
- Počet stran: 328
Přidejte odpověď