Kristýna Sněgoňová
Epocha 2019
Rusalky, žínky, meluzíny, říkejte jim, jak chcete, protože co si budeme vykládat, většinou se stejně živí jako šlapky. Stačí zaplatit a víla se vám promění, v koho si přejete. Má to ale malý háček – platí se krví. Pro dohled nad vílami je tu speciální policejní oddělení a lidé v něm vědí, že když děláte s kur… pardon vílama, vždycky se něco podělá. A Dominiku Stolbenkovi se teď život podělal víc, než by si kdy dokázal představit. Navíc se v řece objevila mrtvá víla a její smrt má vyšetřit právě on. Vítejte ve špinavém světě vílích bordelů, krve, staré magie a tajemství, která se nezastavitelně derou na povrch. (anotace)
Před nějakým časem jsem četl, tuším, že v Pevnosti, sérii článků, kde ostřílení profící radí začínajícím autorům. Jeden z těch článků se věnoval důležitosti první věty, která by měla čtenáře rozhodně zaujmout. Kristýně Sněgonové se to v téhle knize povedlo hned prvním slovem (ukázka).
Jak anotace napovídá, zavádí nás autorka do světa, kde lidé a víly všech druhů žijí vedle sebe, nikolu spolu, ale opravdu vedle sebe. Přestože napohled éterické bytosti pomohli před padesáti lety Pospolitosti vyhrát válku, nedostalo se jim přílišného vděku a díky Vranovu zákonu skončili na periferii společnosti. O jakékoli rovnoprávnosti si tak mohou nechat jen zdát, i když se to některé víloprávní spolky snaží změnit.
Na úplném začátku je smrt příslušníka Centrály speciálních činností, která má za úkol vyšetřovat vše, co se týká víl. A protože víly mají rády lidskou krev a lidské maso, nebývá jeí činnost vždy bezpečná. Navíc zanedlouho umírá i jedna z jeho kolegyň a … zde začíná příběh vyšetřovatele Dominika Stolbena, který má díky svému původu, v rámci Centrály, nalinkovanou zářnou budoucnost. Zároveň má ale své strachy a trauma, které si nese od dětství. Ve chvíli, kdy kromě lidí, začínají za zvláštních okolností umírat i víly, se tak dostává mezi dva mlýnské kameny. Na straně jedné jsou jeho kolegové z Centrály, slibně rozjetá kariéra a hluboko zakořeněné předsudky, na straně druhé pak přirozená touha po spravedlnosti a sílící pocit, že kolem něj je něco ve velkém nepořádku.
Vyprávění v „ich“ formě nemusí být vždy výhra, ale tady se to autorce beze zbytku daří. Čtenář tak má přístup přímo do hlavy hlavního hrdiny, vnímá a dokáže pochopit jeho strachy a pocity. Ve chvíli, kdy má Stolbenko pocit, že je manipulován, je na tom čtenář obdobně. Stejně tak, když se vyšetřovatel Centrály začíná nořit pod povrch věcí a začíná tušit, že pod tím povrchem nejsou všehcny věci tak, jak mají být, dostává čtenář další impuls a spolu se Stolbenkem zjišťuje, že když se ony roviny začínají prolínat, získává kniha další náboj.
Při čtení některých slabších knih se občas přistihu, že v jeho průběhu občas nalistuji poslední stránku, abych zjistil, kdy už bude konečně po všem. Krev pro rusalku ovšem není takový případ. U ní jsem si naopka říkal: „super, ještě alespoň sto stran“, a pak: „sakra, už jen padesát, čtyřecet…“, a tak dál. A rozhodně spoustu sránek přečetl se zatajeným dechem, což už se mi také dlouho nestalo.
Pokud je tato kniha románový debut Kristýny Sněgoňové (nijak extra jsem potom nepátral), tak je to debut jako řemen. V téhle knize totiž funguje naprosto vše, protože i ve chvílích, kdy se nezdá všechno až tak úplně košer, přijde vzápětí scéna nebo vysvětlení, které dají předchozím událostem správný řád.
To, že se Krev pro rusalku opravdu podařila, je pro autorku rozhodně dobrá zpráva, která má však ale i svůj „špatný“ rub. Kristýna Sněgoňová si nasadila totiž laťku tak vysoko, že v případě její další knihy budou očekávání čtenářů velmi, ale opravdu velmi vysoká.
Nakonec poznámka pod „čarou“: Nejedná se recenzní výtisk. Knihu jsem si koupil za svoje těžce vydělané peníze 🙂 a nejde tak o pochlebování vydavateli stylem „něco za něco“. Ta knížka je fakt po čertech dobrá.
- Nakladatel: Epocha
- Kód: 35732835
- Rok vydání: 2018
- Jazyk: Čeština
- Vazba: brožovaná/paperback
- Počet stran: 464
Přidejte odpověď