Klan [recenze]

Adrienne Youngová
Fragment 2019

Život sedmnáctileté Eelynin je drsný, ale jednoduchý. Má bojovat za svůj klan proti odvěkému nepříteli – klanu Riki – a přežít. To se jí daří až do okamžiku, kdy na bitevním poli zahlédne svého bratra, kterého viděla na vlastní oči před pěti lety umírat. Teď stojí proti ní na straně nepřítele.

Jeho zrada není to jediné, čemu po prohrané bitvě musí čelit. Stala se z ní otrokyně a čeká ji krutá zima v zajetí mezi nepřáteli. Když na vesnici zaútočí krvelačný klan, v jehož skutečnou existenci nikdo nevěřil, vše se změní. Jestli chce Eelyn zachránit sebe i své vlastní lidí, musí začít důvěřovat nepřátelskému válečníkovi Fiskemu. Společně se musí pokusit o nemožné: sjednotit jejich klany proti nebezpečnému protivníkovi. Jen tak mají šanci na přežití.

Zůstane Eelyn věrná svému klanu a své rodině, nebo vloží naději do rukou těch, které celý život nenáviděla? (anotace)

Úvod knihy vystihuje první část anotace na zadní straně obálky (její drtivou část pak její zbytek. Takže jí pokud možno přeskočte). Eelyn, cvičená od dětství v boji, stojí v bitvě po boku svému otci i nejlepší přítelkyní Mýře. Ačkoli jí limituje nedávné zranění žeber, dokáže si bleskově poradit s několika nepřáteli a z úvodní bitvy se vrací jako vítěz. Nepřátelský klan Rikiů se však nevzdává a v průběhu další bitvy je zajata a odvlečena do jejich vesnice. Zde se tak může konečně setkat se svým bratrem, kterého pět let považovala za mrtvého. Začíná tak její nelehký život v roli otrokyně, mezi nenáviděnými Rikii.

Většinou jí nehodnotím, ale obálka knihy se opravdu povedla, i když zbraň, kterou má Eelyn tak drsňácky opřenou o rameno spíš připomíná valašku nebo chodský čakan a ne bojovou sekeru obávaných vikingů. Ano, právě v jejich světě se děj knihy odehrává, i když tohle jméno tu ani jednou nepadne a nezazní tu ani tolik profláklá Valhalla. Namísto ní má každý klan svoje vlastní posmrtné místo, jejichž názvy jsou inspirované starou norštinou a islandštinou, stejně jako další slovíčka, která se tu tam mihnou dějem.

Klan je určen hlavně mladým čtenářům, vydavatel na svých stránkách zmiňuje věkovou hranici patnácti let. Tomu odpovídá i text tvořený povětšinou krátkými větami. Nejdelší souvětí nedosahuje ani dvou řádek a četba tak odsýpá velmi rychle. Navíc autorka pro svůj příběh zvolila vyprávění v první osobě, aby mohla velmi  často nahlédnout do myšlenek mladé Eelyn a i tím svojí hrdinku mladým čtenářům přiblížit.

Nejlepší pasáže knihy se odehrávají v době zajetí Eelyn a jejího života uprostřed svých nepřátel. Tady autorka působí nejjistěji, když vypráví o pocitech mladé bojovnice, hluboce zakořeněné nenávisti, kterou cítí i myšlenkách, které se jí honí hlavou, když pozoruje civilní život svých nepřátel, jež se v podstatě v ničem neliší od toho, co mohla zažívat ve své vlastní vesnici. Můžeme tak pozorovat i jakýsi citový a charakterový vývoj, kterým hlavní hrdinka prochází.
Naopak, kde Adrienne Youngová hoří jako papír, jsou bojové scény, které knihu ohraničují. Takřka všechny souboje se odehrají na dva nebo tři údery, sedmnáctiletá, navíc zraněná, dívka kosí ostřílené bojovníky jakoby ti drželi jakoukoli zbraň poprvé v životě. V závěrečné bitvě proti ní sice stojí nepřátelé ve stříbřitém brnění, ale ani to jim nijak nepomáhá.

Závěrečné hodnocení si tentokrát nenechám na závěr, ale podělím se o něj už teď. Tahle knížka se v originální verzi honosí titulem New York Times bestseller. V té české je to ale totální paskvil. Něco tak zmršeného, a to je ještě vlídný termín, jsem nečetl nejen za poslední dobu ale nejspíš nikdy v životě. Pánové Štěrovský a Záleský, kteří jsou v tiráži knihy uvedení u jazykové korektury potažmo jako odpovědný redaktor tuhle knihu nemohli nikdy vidět, jinak by něco takového nemohli pustit do tisku. Kniha je totiž plná překlepů a gramatických chyb, místy chybí celá slova a někde dokonce i celé části vět. Další věty si musíte přečíst několikrát, aby vám daly smysl. V některých částech pokulhává logika nebo se odehrávají těžko uvěřitelné scény (zakutí Eelyn do otrockého obojku). Na dalších místech pak vikingové používají výrazy (infekce) nebo předměty (trubka), které těžko mohli znát. I když je to fikce, autorka by měla určitě ctít dobu, kterou, jak sama přiznává v doslovu,  se nechala inspirovat. Možná jdou ale tyto části jen na vrub nepřesnému překladu. Možná je to i případ toho, kdy má Inge uprostřed zimy  na stole čerstvě natrhanou šalvěj (str. 275). Napsat pak o dalších větách, že by potřebovaly trochu „učesat“ je eufemismus, protože by na to nestačila celá armáda těch nejlepších „kadeřníků“ světa.

Tak, a pokud mi někdo nevěří, předkládám několik, opravdu ne všechny, příkladů:
(str. 39) Otočila jsem se a spatřila skupinu lučištníků jedoucích na koni …(kolik asi jeden kůň uveze lučištníků?) Luky měli přehozeny přes ramena a toulce u kolenou …
(str. 43) … dopadla jsem tak tvrdě, až se mi vyrazil dech.
(str. 62) … smrticího sevření…
(str. 99) … směrem k vchodu … (zkuste si to říct nahlas)
(str. 163 ) Iriho radost mě propalovala díru do hrudi. (třetí pád, nikoli druhý)
(str. 207) S Fiskem jsme došli k ohni na stěny jeskyně, … (tady chybí část nebo možná celá věta, například: ,který vykresloval naše stíny …)
(str. 208) Ostatní se od nás stranili.
(str. 208) .. slabé na tělu i duši.
(str. 216) … vydali jsme se na cestu. Vidr nás sledoval ujíždět, … (z kontextu tam má být odjíždět)
(str. 218) … s ohlušujícím burácením moře valící se laviny. (autorka nebo překladatel chtěli touro větou říct: valící se laviny burácející jako rozbouřené moře.)
(str. 219) Znamelo to už žádné obavy.. (tady z textu vypadl podmiňovací způsob – by)
(str. 237) vesnice Hylli se bylo stále menší a menší … (prostě se vzdalovalo)
(str. 243) Mluvila tak klidně, jak jsem toho byla v dané situaci schopna. (tady vypadlo – jsem)
(str. 280) Mrtvé Asky, mrtvě Rikie…
(str. 281) Znova to byl ten Fiske, … Přes celý sklep se dostala .. (ten Fisk se dostala)
(str. 297) Askové před námi se rozptýlili, zatímco před námi z úkrytů vyskakovaly hlavy Rikiů. (stejná slova v rámci jednoho souvětí a k tomu ty vyskakující hlavy)
(str. 297) Rychle jsem se musela dostat z radosti, …
(str. 300) Mýra u kus dál (o kus dál by vypadalo lépe)
(str. 303) Když si všiml dlouhého šrámu pod žebry, roztáhl jí prsty, aby zjistil, jak je hluboká. (v tomhle souvětí překladatel nejspíš z rozhodující bitvy přeskočil rovnou až ke svatební noci)

Závěrem. Zpočátku jsem některé věci toleroval, protože je to kniha pro mládež, která může spoustu věcí vidět a vnímat jinak. Nakonec jsem si ale uvědomil, že právě knížky pro mladé by neměly obsahovat pravopisné chyby, překlepy a zhovadilosti jako je tomu v tomto případě. Zaměstanci Fragmentu odvedli tak špatnou práci, jak jsem to u žádnéknihy ještě neviděl. Pokud by tohle měl být standard celého vydavatelství, tak nechápu, že jsou stále ještě na trhu. Doufám tak, že se jedná o ojedinělé pochybení. V každém případě tuhle knihu rozhodně nekupujte!

  • Nakladatel: Fragment
  • Kód: 37351183
  • Rok vydání: 2019
  • Jazyk: Čeština
  • Vazba: vázaná
  • Počet stran: 320
Štítky , .Záložka pro permanentní odkaz.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..