Tomáš Bartoš
Triton & EF 2008
Někdo kráčí po časové linii směrem vzhůru a v rozestupu století přepadává jednu agenturní bázi za druhou.Zůstávají po něm zničené zámky, vyražené dveře,spálené přístroje a nakonec i mrtví. Časové paradoxy jsou nebezpečná věc i v paralelním metauniverzu a umělá superinteligence GOD určí, že člověk, který má šanci sérii incidentu vyřešit s minimálním narušením kauzálního přediva reality, je právě John F. Kovář.Jenomže lidé z třicátého století sledují i vlastní cíle a troglodyt odněkud z prehistorie je pro ně jen bezvýznamnou položkou na seznamu ztrát. JFK ví, že svůj svět si musí zasloužit … jen si není jistý, zda mu to opravdu stojí za to. [anotace]
John Francis Kovář si „užívá“ plavby na páchnoucí rybářské lodi, a přestože za plavbu zaplatil, musí se účastnit i všech prací. Tuto „idylku“ naruší až přílet vojenského vrtulníku, z jehož útrob nečekaně vystoupí Andrea de Villefort. Jeho milovaná komtesa pro něj má vzkaz od GODa a příslib další práce pro jednu z agenturních bází. A vzhledem k tomu, že na vyřízení vzkazu měly takřka celou půlhodinku, stihnout toho daleko víc.
Už na pevnině se JFK setká s dvojicí agentů, kteří pro něj mají jasnou nabídku: pokud splní požadovaný úkol, bude to pro něj znamenat celkovou rehabilitaci, včetně vymazání všech postihů ze služebních záznamů. Vzápětí se tak dozvídá, že kdosi přepadává agenturní báze a nbiž po sobě zanechá jedinou stopu zase zmizí. Až do posledního případu se vše odehrávalo bez lidských obětí, ale teď zůstala po přepadení jedna z agenturních stanic zcela bez života. I díky návštěvě komtesy de Villefort JFK úkol přijímá a stává se tak z něj vyšetřovatel se speciálním pověřením, jeho rozsáhlé pravomoci mu mohou otevřít nejedny doposud uzavřené dveře.
Kovář se záhy ocitá ve světě, kde donedávna řádila válka mezi Zemí a její odtrženou marsovskou kolonií. Kvůli ní, aby nedocházelo agenturou k ovlivňování a pomoci jedné z bojujících stran, byla agenturní báze v podobě obrovského habitatu přesunuta až k Saturnu. A právě zde čeká na agenta nelehké vyšetřování, které je plné úkladů, nedůvěry i zcela zjevného nepřátelství.
V závěru recenze prvního románu Žoldnéři Tomáše Bartoše, který měl zůstat také románem posledním, jsem vyjádřil přesvědčení, že pokud přeci jenom vydá další knihu, skončí nejspíš opět v mé knihovně. Netrvalo to tak dlouho a má slova se potvrdila. I díky znalosti Žoldnéřů jsem byl připraven na autorův styl a na rozdíl od dvou předchozích dílů sérii se na tento vyloženě těšil. A, konečně to po dlouhé době můžu napsat, nebyl jsem rozhodně zklamán.
Pokud bych měl Renegáta zhodnotit jen krátkou větičkou, zněla by: je to sci-fi jako řemen. Prostředí vesmírné stanice i celý svět budoucnosti není jen pouhou kulisou pro odehrání příběhu, ale plnohodnotným hráčem. Stejně jako v Žoldnéřích patří ke kladu této knihy dobře podané technické zázemí a uvěřitelné zbraňové systémy. Zdařile působí také mix detektivního vyšetřování a drsné akce, která se rozpoutává ve chvíli, kdy se JFK dostává j jádru problému a několika skrytým tajemstvím.
Renegát by mohl, s jiným hrdinou a lehce pozměněným pozadím, klidně stát jako samostatný román a nejen jeden z dílů stále rozsáhlejší série. To je ostatně vidět v samotném závěru knihy, kdy dochází na „vysvětlovací“ scény. Do té doby rozmáchlá a originální akce je ke konci lehce utlumena a děj přizpůsoben tak, aby zapadal do dalších osudů agenta JFK a jeho spolupracovníků. I přesto je Renegát jedním z nejlepších dosavadních dílů celé série a rozhodně nejlepším pokud nebudeme počítat knihy obou „otců zakladatelů“.
Přidejte odpověď