Idoru [recenze]

Wiliam Gibson
Laser 2010

Stačí jeden anonymní příspěvek na síti a mezi pubertálními fanynkami kapely Lo/Rez se začne šuškat, že frontman skupiny plánuje svatbu s japonskou hvězdou Rei Toei. Co je ale pro obdivovatelky největší rána: zpěvákova nastávající není člověk z masa a kostí, ale uměle vytvořená idoru, dílo softwarových návrhářů. Nezbývá než zjistit, kolik je na téhle zvěsti pravdy, a tak fanklub vyšle přímo do Tokia na výzvědy čtrnáctiletou Chiu. Věci se ovšem začnou zamotávat, ještě než nastoupí do letadla…

Colin Laney, intuitivní lovec informací, cestuje do Tokia pro změnu za novým zaměstnáním, které by mu umožnilo vyhrabat se z dluhů. Když se od nemluvného hrdlořeza konečně dozví, co má být jeho úkolem, ukáže se, že ještě nikdy nedostal takovou příležitost rozvinout svůj jedinečný talent – jenomže bulvární kanál, od kterého odešel, si dobře střeží svá tajemství a ještě s Laneym neskončil. (anotace)

Nedávno se mi do rukou dostal kyberpunkový příběh Františka Kotlety Underground a po jeho přečtení jsem si řekl, že by to chtělo nějakou chuťovčičku, nějakou tu klasickou klasiku žánru a protože byla zrovinka pandemie a kde kdo rozjížděl záchrannou akci knižního byznysu, sáhl jsem po Idoru Williama Gibsona, která mi do té doby v knihovně chyběla. Tolik k mojí motivaci a vzhůru níže k samotné knize.

Před lety, když jsem držel v knihkupectví tuhle knihu v ruce, a četl její anotaci na zadní straně, vůbec mne nezaujala. Proč bych si kupoval knížku o malé holce, která se vydá do Tokia, aby zjistila, co je pravdy na tom, že se její idol chystá oženit se softwarovým konstruktem. Na předchozích dvou souvětích jsou důležité dvě věci – tenkrát jsem ještě četl anotace a stál jsem v knihkupectví, protože v době vydání této knihy, byla představa desítek on-line e-shopů s tisícovkami titulů kyberpunk sám o sobě. Alespoň tedy pro mě osobně určitě.

Chia, to je ta mladá dívčina z první části anotace, kapelu Lo/Rez skutečně zbožňuje, i když její první deska vyšla už šest dní před jejím narozením, a to už je jí celých čtrnáct let. Díky svému fanklubu se může osobně vydat do Tokia, aby zjistila, co je pravdy na aktuálně šířeném příspěvku o budoucí nevěstě jejího idolu.
Oproti tomu Colin Laney není fanoušek. Colin Laney je netrunner, toho času bez práce, a také dlužník, takže by se mu nějaká práce velmi hodila. Jeho nadáním je vytahovat z informačního šumu sítě zdánlivě nepodstatné informace, které spolu s dalšími nepodstatnými informacemi mohou odhalit něco hodně podstatného. V jeho minulosti je ale něco velmi podstatného, nesoucí jméno Alison. Stejně podstatné jsou pak jeho dny trávené v sirotčinci  a látka 5-SB, které byl vystaven.

Zpočátku mi přišel děj knihy neuvěřitelně roztříštěný. Nějak jsem nedokázal najít záchytný bod a ztrácel se v nánosu používaných technologií (po 56-ti stranách). Větší prostor zde dostává Laney a jeho přijímací pohovor, v jehož průběhu autor rozkrývá jeho minulost a temný stín halící jeho nadání. Postupně se tak dostávají na světlo události, které ho nasměrovaly právě na to místo, kde se ocitl. A pak to celé začne dávat smysl. Obě dějové linky se zpočátku odehrávají více v náznacích a čtení knihy vyžaduje neustálou pozornost. William Gibson je ale skvělý vypravěč a čtenářovu pozornost šponuje až na samou mez. Postupně ale jednotlivé střípky příběhu začínají zapadat do sebe a tím jak se osudy pubertální fanynky a běžce po síti začnou přibližovat, roste i čtivost knihy. Jedním z jejích důležitých momentů je pak chvíle, kdy do děje vstoupí i samotná idoru Rei Toei.

Jak v současnosti obstojí kyberpunková kniha, od jejíhož českého vydání uplynulo skoro dvacet pět let? V roce 1996 pro mne osobně byla vrcholem virtuální reality možnost zapařit si na dvou kabelem spojených počítačích první díl World of Warcraft v multiplayeru. Cokoli dalšího byla tenkrát hudba vzdálené budoucnosti, ale jak se ukazuje budoucnost je právě teď a nebo není už tak vzdálená. V některých technologických  věcech je doba uplynulá od vydání přeci jen znát. Takový fax jsem například neposlal už roky. Na druhou stranu vše ostatní funguje a zde představená virtuální realita je i nad rámec naší přítomnosti. I když díky spoustě dalších knih a hlavně filmů je její chápání a představu určitě snadnější, než tomu bylo v polovině devadesátých let.
I tak je odpověď na otázku z úvodu předchozího odstavce kladná. Pokud po knize sáhnete poprvé, tak jako  já, je určitě lepší oprostit se od srovnání, jaké by bylo číst knihu tehdy a jaké je to teď, protože některé tehdejší fikce jsou současnou realitou. Lepší je soustředit na samotný příběh, protože William Gibson je i v tomto případě skvělým vypravěčem, který dokáže s přibližujícím se koncem děj knihy vygradovat a čtenář pak už vnímá všechny technologické prostředky jako přirozenou součást děje.

Pokud vám tak Idoru ještě chybí v portfoliu přečtených knih, není proč váhat.

Hodnocení: 70%

Název:                Idoru
Autor:                 Gibson William
Žánr:                   sci-fi
Počet stran:       304
Provedení:         brož.
Nakladatelství: Laser-books
Překladatel:       Pavel Bakič
Autor obálky:    Tomasz Maroński

image_pdfimage_print
Štítky , .Záložka pro permanentní odkaz.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..