Frost [recenze]

Oskar Fuchs
Epocha 2019 – 2. vydání

Válečný mág Zikmund Frost se místo prohánění sukní musí zase jednou věnovat práci pro Organizaci, což mimo jiné obnáší eliminaci čarodějů a dalších potvor. Někdo na něj ale přichystal podraz. Zdánlivě běžná akce v brněnském pavilonu Anthropos se proto zvrhne v krvavou lázeň. Aby toho nebylo málo, na scénu přichází opravdu mocný hráč z dávné minulosti. V Býčí skále u Adamova tak po staletích opět zní nejen bušení kladiv, ale i zoufalý křik rituálních lidských obětí. Jisté je, že než Frost zjistí, kdo za tím vším stojí, bude muset vystřílet ještě hodně zásobníků. A taky přivolat posily. Naštěstí ví, kde je hledat. Na historickém pomezí Čech a Moravy stával v bažinách hrad Krotenful. A strážil jej někdo, s kým skutečně není radno si zahrávat. (anotace)

Patrioti a separatisté na východ od Pardubic se dočkali a mají svůj Moravistán. Ke smůle pár tisíc z nich se objevilo prastaré zlo, které má eliminovat válečný mág Zikmund Frost. Ani první, a v podstatě ni druhá zpráva není zprávou pozitivní, protože jak se zdá klasickým kladným hrdinům už nadobro odzvonilo a Frost dobro nečiní ale vlastně páchá jaksi mimochodem a na nějaký ten lidský život přitom příliš ohledů nebere. Nehraje tak úplně podle směrnic Organizace – těch starých ani těch nových. Navíc je nová magická hrozba tak velká, že ke své počáteční nevoli dostává ještě posilu o síle dvou dalších válečných mágů a to se pak teprve začnou dít věci.

V úvodní kapitole autor celkem sympaticky představí svého hrdinu, nastíní něco málo o jeho schopnostech a nechá ho dokončit první prácičku. Filmovou terminologií, je to taková seznamovací předtitulková scéna. A po ní už to začíná svištět. Frost je klasický hláškující hrdina, který úplně neuznává autority a jede si po svém. Těch hlášek občas bývá ale až moc a některé stránky knihy jsou až „přehláškované“. Jeho vnitřní dialogy jsou ovšem v mnoha případech hodně vtipné. Například jeho definice matriarchátu má rozhodně něco do sebe – nic proti ženám nebo poetům.

K Frostovi jsem se dostal díky Leichenbergovi a díky několika málo narážkám, které v knize věnované druhému z válečných mágů „zazněly“. A bylo to dobře hned ze dvou důvodů. Za prvé takhle je to chronologicky správně, protože ve Frostovi je Leichenberg hotový válečný mág, kdežto v Leichenbergovi Leichenberga jeho cesta k moci mágů teprve čeká. Ten druhý důvod je ten, že po přečtení Frosta bych nejspíš po další knize Osakara Fuchse hned tak nejspíš nesáhl. Sice mám druhé, přepracované vydání, jak se píše v tiráži, ale té přepracovanosti mohlo být daleko víc. Spousta věcí mi přišla nedotažená a kniha jako celek spíš jen jako takový nástřel, který daleko víc funguje až právě ve zmiňovaném Leichenbergovi.
Takže, autor vybudoval funkční svět, který má rozhodně potenciál zaujmout, a díky další knize pojmenované po Leichenberovi, už víme, že se ten potenciál naplnil, ale ve Frostovi to rozhodně není. Pokud vás tahle kniha minula, nemusíte kvůli tomu být smutní, protože není proč. Pokud, stejně jako mě, se vám líbil Leichenberg, tak po ní v klidu sáhněte a doplňte si tak pár souvislostí. Osobně doufám, že se Oskar Fuchs do tohoto univerza vrátí a dotáhne další Frostův příběh k dokonalosti. Za tenhle má ode mne velmi slušných padesát procent.

Název:                Frost
Autor:                  Fuchs Oskar
Žánr:                    fantasy
Počet stran:       200
Provedení:         brož.
Nakladatelství: Epocha
Autor obálky:    Žaneta Kortusová

 

image_pdfimage_print
Štítky .Záložka pro permanentní odkaz.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..