Cesta do jabloňového sadu – Ohlédnutí

Při procházení pevných disků jsem narazil na tuhle zajímavou (alespoň z mého nostalgického pohledu) věc. V roce 2010 jsem se zapojil u nakladatelství Triton do projektu „fankorektur“, kdy Triton posílal „neprofesionálům“ rukopisy knih dávno před tím, než měly jít do tisku. Netuším, jaký měl tento projekt pro Triton význam a jak dlouho trval, nebo jestli stále pokračuje. Já osobně jsem dostal k posouzení, jestli se nepletu, tři knihy a Cesta do jabloňového sadu byla jednou z nich. Níže v článku naleznete tak moje hodnocení, odpověď na otázky položené vydavatelem a výňatky z recenzí, které jsem našel na netu.
Je to tedy takové retro vzpomínání.
Navíc je zajímavé, kdy jsem posudek na knihu psal a kdy skutečně vyšla. Pro běžného fanouška mimo vydavatelské kruhy je to zajímavá informace, jak dlouhou cestu má každá kniha před sebou, než se objeví na knižních pultech.

cesta-do-jablonoveho-saduNapsáno 28.2.2010
Jana Rečková má dle mého názoru punc nejoriginálnější autorky na naší fantastické scéně. Její práce jen málokdy obsahují zažitá klišé a takřka vždy vnáší do svých příběhů opravdovou originalitu a neokoukané nápady. Nejinak je tomu i v Cestě do jabloňového sadu.

Cesta do jabloňového sadu je typická Rečková, což znamená, že jde o netypický fantasy příběh, který balancuje na hranicích žánrů a rozhodně se vymyká jednoduchému zaškatulkování.

Autorka polopaticky nevysvětluje každou odehrávající se scénu nebo každou zákonitost svého světa. Alespoň zpočátku nechává velký prostor samotnému čtenáři, aby zapojil vlastní fantazii a pokusil se předjímat další vývoj událostí. Což je na jednu stranu rozhodně dobře, ale zároveň to může některé netrpělivější, a hlavně mladší, čtenáře rozladit nebo dokonce odradit. Zpočátku je děj příběhu jen těžko uchopitelný a jeho sledování rozhodně vyžaduje pozorného čtenáře.

Slovo, které příběh minimálně v jeho první třetině nejvíce vystihuje, je abstraktní. Teprve ve chvíli, kdy se hlavní postava odpoutá od svého průvodce, začíná se děj stávat ustálenějším a srozumitelnějším. To, co jsem ale postrádal až příliš dlouhou dobu, je důvod, proč se tohle všechno odehrává a jasněji definovanější cíl, ke kterému se všichni ubírají. Teprve až v samotném závěru tak dostává jednání hlavních postav hmatatelnější podstatu a odhaluje doposud skrývající se záměr.

Z hlediska stylistického a jazykového se nedá knize vytknout vůbec nic, což ovšem u této autorky rozhodně nemůže nikoho překvapit.

Suma sumárum: Otázka v e-mailu byla postavena takto – posudek potřebuji k rozhodnutí, zda-li knihu maximálně urychlit k vydání či nikoliv. Moje odpověď zní – dle mého názoru nehraje pro tuto knihu rychlost jejího vydání žádnou roli.
Odůvodnění:
Cesta do jabloňového sadu rozhodně není komerční záležitostí a jen málokterý jiný autor by si mohl dovolit předložit takto nevyhraněný příběh bez jasných žánrových mantinelů, se spoustou náznaků a otázek bez odpovědí. Jana Rečková je však natolik zavedenou autorkou, že si podobný luxus může čas od času dovolit a čtenáři znalí jejích příběhů něco podobného i očekávají. Své publikum tedy autorka rozhodně nezklame. Avšak pro ty čtenáře, kteří se s autorčiným dílem dosud nesetkali, nebude Cesta… tím pravým ořechovým ke vstupu do jejích příběhů.
Knize rozhodně pomůže trefná a zajímavá anotace.

Výňatky z anotací těch, co četli knihu po jejím vydání:

Sečteno a podtrženo, prostředí je originální, děj i postavy také, stejně jako závěr. Fanouška fantastiky jistě potěší vše jmenované, podobně jako čtivé a odsýpající dobrodružství, které prožívá s hlavními postavami. Jediné, co tak úplně nefunguje, je tmel, který by měl vše udržet pohromadě. Kdyby autorka ubrala na originalitě, příběhu by to nejspíš pomohlo, protože ve chvíli, kdy zabrousí do vod příliš vzdálených od klasického fantasy vyprávění, není výsledek vždy stoprocentní.
20. května 2013, Olga Buriánková (Fantasya.cz)

Příště, až půjdu do knihkupectví a uvidím tam román od Jany Rečkové, moje smysly určitě zbystří. Je fajn si občas odpočinout od zahraniční literatury a zjistit, že i na domácí scéně jsou spisovatelé fantasy či sci-fi, jejichž knížky stojí za to číst. A já jsem rád, že po dnešku se můj seznam těchto spisovatelů rozrostl o další jméno. Pokud jde konkrétně o Cestu do jabloňového sadu, nemůžu tento román než doporučit. Obzvláště těm, které už nebaví číst stále stejné klony stejných knížek, ale chtějí si přečíst něco, co jde trochu mimo tento proud.
26. března 2013, Adam Seicherstein (FantasyPlanet.cz)

Existují knihy, ke kterým je dobré se někdy vrátit a přečíst si je znovu. Budou se měnit, jako se mění s každým dalším douškem chuť dobré whisky. Jsem přesvědčen, že když budete tuto knihu číst po druhé, jistě zaznamenáte chutě, které vám při prvním doušku unikly.
3. září 2014 Milan Štajer. (Městská knihovna Beroun)

Kompletní recenze knihy najdete na jednotlivých odkazech v závorkách.

Anotace
Jeren, Ier, Ierwgar – tolik jmen mu dali, kolik existovalo světů. Světů, kterým přinášel naději, jejich zkáze však zabránit nedokázal. Zanikaly a hroutily se do sebe působením mocných sil. Během hroucení občas vznikaly Perly uložené hluboko v pomačkané zemi. Bylo však třeba mít se na pozoru, protože dokázaly plnit přání, často tak podivná, a nebo nálezce přenést přes Zhroucení. Někdy. / V každém světě za Zhroucením se Jeren/Ier/Ierwgar stal členem Družiny, která se snažila zabránit zkáze, bojovat proti všemu, co světy ničilo; bez viditelného úspěchu. Už ani nevědí, jak dlouho to dělají, odkud přišli, ani kde se vzaly jejich zvláštní zbraně i schopnosti. Potkáš-li přítele z jiného života podruhé, v jiném světě, je to už zase někdo jiný. A nic nemůže skončit jinak než zkázou… Ale kdo nám potom tohle všechno vypráví?

Odkaz na knihu přímo u vydavatele: Cesta do jabloňového sadu

 

Štítky .Záložka pro permanentní odkaz.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..